Když návštěvám říkám něco málo o historii budovy, ve které sídlí Poslanecká sněmovna, připomínám, že původně sloužila jako divadlo. Ve snaze o nadsázku poznamenávám, že ho dění v sále někdy připomíná i dnes. Taková je však demokracie se všemi svými klady a zápory. Ovšem představení, které se zde odehrálo tento týden se současným ministrem financí a šéfem hnutí ANO v hlavní tragikomické roli, bylo už pro diváky hodně „silnou kávou.“ Tato země a její občané potřebují stabilní vládu, která bude vládnout a bude napomáhat růstu mezd, rozvíjet zdravotnictví, bude řešit bytovou problematiku nebo počty policistů v ulicích, a nebude se utápět v problémech svého ministra financí.

Průběh mimořádné schůze byl svým způsobem předvídatelný. Ministr financí říkal, že je to účelová kampaň a on nic neprovedl. Pak přiznal, že přeci jen něco udělal, ale bylo to na něj nastražené nebo „nevěděl“. Je to jeho oblíbená rétorika, která se obehrává jako písnička z flašinetu. Ostatní se bláhově domnívali, že se v šéfovi ANO nebo alespoň v některém z členů jeho hnutí probudí byť jen záblesk sebereflexe. Ta nepřišla ani poté, co se tisícovky lidí shromáždily na náměstích a dávaly najevo svůj názor. Role byly rozdané, jen se scénářem se improvizovalo.

Ministr si sám škodí, aniž by si to uvědomoval. Pokud by odstoupil v době, kdy jsem ho k tomu sám vyzýval, tedy před necelými dvěma týdny, bylo by dnes už po krizi. On by mohl s koblihami a pětitisícovými bankovkami v kapse zase sbírat politické body u stanic metra a dělat ze sebe mučedníka. Za současné situace se však proti němu začínají obracet i ti, kteří mu ještě před několika dny přísahali věrnost. Především by jeho včasná rezignace prospěla společnosti.

Je toho už prostě moc a pan ministr se zamotává do vlastních lží. Nejdříve tvrdil, že svá média nebude používat proti politikům, pak se ukázal opak. Pak tvrdil, že na žádných schůzkách s novináři nebyl, ale i z této lži byl usvědčen. Nemluvím už o mlžení o okolnostech kolem korunových dluhopisů a jeho podnikání, které teď vyplouvají na povrch. Normální člověk se musí ptát, o čem dalším ještě ministr financí asi lhal a co dalšího skrývá.

Nejsme v banánové republice a politici musí být připraveni převzít politickou odpovědnost. Podezření jsou tak závažná, že jakýkoliv jiný politik by už dávno složil funkci. Nikdo pana Babiše nevyhání z politiky, ať využije čas k vyvrácení veškerých pochybností a pak ať jde žádat o důvěru voličů. Příležitost bude mít za pět měsíců ve volbách do Sněmovny. Tak se zachovala třeba sociálně demokratická ministryně školství Kateřina Valachová, která bez otálení rezignovala v zájmu udržení politické kultury. Zachovala se státotvorně, nechtěla prohlubovat politickou krizi. Přitom měla k rezignaci zlomek důvodů ve srovnání s ministrem financí.

Je však smutné, že si šéf druhé nejsilnější strany bere jako rukojmí Českou republiku, prakticky ji ochromí a pošlape vše dobré, co se za poslední roky udělalo. Jistě, politika nemá mezi lidmi nejlepší reputaci. Ostatně ministr financí tím zdůvodňoval svůj příchod do politiky. Svým současným chováním však nic nezlepšuje. Naopak.

O zahraniční reputaci České republiky nemluvě. Když jezdím na zahraniční cesty za svými kolegy z jiných parlamentů nebo se setkávám se zahraničními politiky u nás, vždy si cení toho, že jsme se v dobách, kdy to tu jiskřilo, vždy dokázali vyhnout ozbrojenému konfliktu a prokázali jsme vysokou politickou kulturu. To, co předvádí majitel ANO ale tuhle reputaci dokonale vynulovalo.

Proto znovu opakuji: Pane Babiši, odejděte, pomůžete tak nejen České republice, ale i sobě. Každým dnem své agónie situaci jenom zhoršujete. Tato země si zaslouží stabilitu, ekonomický růst, občané si zaslouží politiky, kteří jim do očí nelžou.


Text byl 11. května 2017 zveřejněný také na serveru echo24.cz