Evropští lídři zahájili na neformálním jednání Evropské rady debatu o novém evropském rozpočtu. Pro ČR jde bezesporu o klíčové téma, finanční prostředky z EU jsou u nás nejdůležitějším dotačním nástrojem pro řadu veřejných i soukromých subjektů. Jednání o konečné podobě rozpočtu budou složitá, protože celkový objem finančních prostředků se může po odchodu Británie snížit a jeho rozdělení do různých oblastí se mění v neprospěch kohezní politiky. Je za pět minut dvanáct, ale kromě pár siláckých prohlášení předsedy vlády bohužel vláda v demisi postrádá ucelenou strategii, jak o evropském rozpočtu budeme vyjednávat.


Odchod Británie znamená výrazný výpadek. Spolu s Německem, Francií a Itálií tvořily příspěvky těchto zemí víc než 3/4 příjmů Unie. Odchod Británie znamená ztrátu 12 miliard eur ročně. Velkou část ze sníženého rozpočtu EU navíc spolkne boj s migrací a bezpečnostní politika, která získala v Evropě na významu.

Na kohezní politiku, která je určená na snižování ekonomických a sociálních rozdílů uvnitř Unie a ze které je financován především rozvoj regionů ČR, tak bude k dispozici výrazně méně než dosud. Navíc si některé regiony (Středočeský, Jihomoravský či Jihočeský kraj) polepšily, což znamená, že splnily makroekonomická kritéria a na jejich rozvoj nemusí jít tolik prostředků jako dřív či dokonce žádné. Prognóza tak nevypadá růžově. Jak z toho ven? Řešit rozpočtovou situaci po brexitu můžeme dvěma způsoby: buď navýšením vlastních příjmů Unie (například daněmi), anebo zvýšením příspěvků členských států. Ač to může znít paradoxně, pokud by ČR například navýšila svůj příspěvek o 0,1 % HDP, platili bychom ročně do evropského rozpočtu zhruba o tři miliardy korun víc, ale zároveň by to znamenalo, že ze společného unijního rozpočtu dostaneme víc prostředků.

Je to však cesta jen pro země, které nejsou čistými plátci, tedy stále to je i náš případ. Maďaři či Poláci pochopili, že čím víc do rozpočtu přispějí, tím víc z něj také dostanou, a proto se přihlásili k závazku svůj příspěvek navýšit. Proti západním zemím, Polsku či Estonsku zaostáváme ve využívání jiných zdrojů, jako je Evropský fond pro strategické investice, a jsme tedy na dotacích mnohem víc závislí než jiné země.

Jaká je však pozice vlády v demisi? Premiér Babiš se dosud spokojil s konstatováním, že nechce navyšovat příspěvek do rozpočtu EU, chce pro ČR co nejvíc prostředků z fondů Unie a abychom si o jejich směřování rozhodovali sami. Obávám se, že takový postup bez silných argumentů a hlavně usilovné práce našich vyjednávačů nepovede k úspěchu. S pozicí „chceme víc, dáme nic“ zkrátka nemůžeme uspět.

Pokud chceme víc investovat do řešení migrace, společné obrany EU, pokrýt výpadek kvůli odchodu Británie a zároveň zachovat výši prostředků na fondy EU a zemědělské dotace, bude proporční navýšení evropského rozpočtu jednotlivými státy EU nezbytné. Pokud se budeme chovat tak, jak zatím vláda v demisi předvádí, spláčeme nad výdělkem. Anebo začneme pořádně vyjednávat a pak nám evropský rozpočet pomůže dál táhnout ekonomický růst i rozvoj naší země.


Článek vyšel také v deníku Právo (23. března 2018)

Pokud mě chcete kontaktovat anebo chcete vědět více o mých názorech, využijte můj Twitter @jhamacek, nebo Facebook, případně navštivte mé webové stránky hamacek.cz.