Předvolební kampaň vrcholí. Politici slibují nesplnitelné. Bezostyšně lžou. Mohou si to dovolit. Lež v politice žádný zákon v oblasti reklamy netrestá.



„Peníze pro všechny a na vše čerpáním z dotačních zdrojů…veřejné školy bez školného… proti zvýšení cen léků a potravin…dovoz léků seniorům až do domu…dárky k narozeninám seniorům…oslavy MDŽ...“. Předvolební kampaň vrcholí. Politici slibují nesplnitelné. Bezostyšně lžou. Mohou si to dovolit. „Lež v politice žádný zákon v oblasti reklamy netrestá.“, řekl LN právník Filip Winter, specialista na reklamní právo. Když ne zákony, jak to, že jim nebrání obyčejná lidská slušnost? Kde berou tu drzost? Copak se ani trochu nestydí? Existuje jediné vysvětlení - jsou to psychopati.

Podle psychologa Andrzeje Lobaczewského je jich mezi námi 5%. Dalších asi 12 % lidí je náchylných přebírat jejich způsoby chování. Je těžké je odhalit. Nejsou šílení. Jsou inteligentní, přesvědčiví a výmluvní. Umějí se zalíbit. Umějí říkat, co chceme slyšet. Za vzletnými slovy a sliby se ale skrývá úplná nevšímavost k našim právům a svobodám. Jsme pro ně majetkem, užitečným, jen pokud nás potřebují - před volbami. Jakmile jim odevzdáme svoji moc, přestaneme je zajímat. Pokud někdo z jejich „majetku“ usiluje o nezávislost a vytvoření občanské společnosti, vnímají to jako vlastní ohrožení. Společenské normy a zákony podle nich platí pro všechny, jen ne pro ně. Neznají stud. Nevědí, co je to zodpovědnost. Nemají svědomí. Nejsou schopni dlouhodobé spolupráce. Nikdy se neomlouvají a nikdy nenapravují škody. Když něco pokazí, uraženě se stáhnou, aby vzápětí svalili vinu na druhé. Tam, kde by jiného hanba fackovala, bezostyšně lžou. S odzbrojující lehkostí dokážou popřít to, co dříve tvrdili a nevidí na tom nic divného. Stačí jim krátký okamžik vědomé ignorace a k úžasu všech přítomných jedou vesele dál. Zatímco zdravý člověk svět sleduje a zaujímá k němu postoje, oni světu přikazují, co má dělat. Realitou je pro ně jen to, co za realitu sami prohlásí. Považují se za neomylné a dokonalé. Vlastní patologii si vůbec neuvědomují. Divní a nebezpeční jsou ti ostatní.

„Psychopati, prostřednictvím svojí schopnosti rozpoznat sobě rovné, rychle stoupají po společenských stupních a shlukují se okolo pák moci společnosti, kde jejich celospolečenský zlý vliv metastazuje. Následný negativní výběr znamená aktivní přípravu a dosazování dalších psychopatů a dalších patologických deviantů nižšího stupně, kteří jsou přístupni jejich záměrům a to do doby, dokud se nedosáhne kritického množství lidí s patologickými poruchami, čímž se zrodí patokracie. Ta přežívá díky pocitu ohrožení ze strany společnosti normálních lidí, včetně dalších zemí, kde přetrvávají různé formy systému normálního člověka. Zůstat na vrcholu je pro vládce klasický problém - být či nebýt. Biologická, psychologická, morální a ekonomická zkáza většiny normálních lidí se pro patokraty stává biologickou nezbytností.“, píše Niall Bradley v knize „Pravda k moci: psychopati vládnou našemu světu.“.

Přestože počet psychopatů v politice není velký, hrají v ní klíčovou roli. Žádný společenský systém proti nim není imunní. Musíme se naučit je rozpoznávat. Bránit jim v přístupu k veřejným funkcím. Vést je k dodržování zákonů a společenských norem. Musíme se poučit z vlastních chyb. Mnohem nebezpečnější, než dát psychopatovi důvěru je: dát mu ji opakovaně. Potlačení rozumu je cílem každé volební kampaně. Musíme si najít čas k tomu, abychom se zastavili, přemýšleli a volili kandidáty ne podle slov, která je předcházejí, nýbrž podle činů, které za nimi stojí.
Nadcházející volby jsou příležitostí rozhodnout, zda ze sebe dál necháme dělat voly, nebo zda se vydáme na cestu ke slušnosti a pravdě a převezmeme zodpovědnost sami za sebe.

Publikováno 4. 10. 2010 v Lidových novinách