Reformovat zdravotnictví nestačí.

22. 09. 2012 | 16:47
Přečteno 19138 krát
Varování: Zdravotnictví, orientované na zisk, a medicína, orientovaná na chorobu, škodí zdraví!




Od listopadu 89 je docent Heger už devatenáctým ministrem. Všichni nastupovali do úřadu s předsevzetím provést zdravotnickou reformu. Nikdo neuspěl. Nikoliv proto, že by byli všichni hloupí a neschopní. Problém je v tom, že medicínsko-farmaceutický komplex: propojení medicínských špiček, ministerstva, pojišťoven, farmaceutických firem, podnikatelů a politiků je tak obludný a prorostlý korupcí, že se reformovat vůbec nedá. Jeho cílem je zisk. Ten pramení z léčení chorob, nikoliv z uzdravování lidí. Lékaři jsou systémově motivováni k tomu, aby hodně vyšetřovali, předepisovali léky, vykazovali výkony. Kdo rychle a efektivně uzdravuje, podřezává pod sebou větev. Totéž chování ale vrhá systém do stále hlubší krize. Ministerští úředníci a politici nám léta tvrdí, že je způsobená nedostatkem peněz. Všechna vyšetření a léky jsou účelné a přesně indikované. Moderní biologická medicína dokonalá. Jen hodně drahá. Jakmile se přidají peníze, bude prý zase dobře. Nebude. Nedostatek peněz není příčinou zdravotnické krize, nýbrž důsledkem toho, jak se medicína v praxi provádí. V honbě za objektivními nálezy a za zběsilého předepisování léků proti čemukoliv se úplně vytratil informační význam nemoci. Výsledkem je obrovská spousta zbytečných vyšetření, léků a pacientů. Problém je mnohem hlubší. Pouhá změna formy, „re-forma“, zdravotnictví, nestačí. Nutná je změna obsahu: vzdělávání, medicínského myšlení a medicínské praxe. Změna paradigmatu.

Krize současné medicíny má čtyři hlavní příčiny: atomizaci, objektivizaci, medikalizaci a narušení vztahu lékař-pacient.

Atomizace: Lékařská věda oddělila tělesné a duševní pochody. Člověka rozložila na jednotlivé orgány, tkáně a skupiny buněk, aby se sama rozpadla na specialisty dílčích oborů. Díky tomu dosáhla převratných znalostí o stavbě a funkci lidského těla, o nemocech. Tentýž analytický způsob ji ale přivedl do slepé uličky. Z medicíny se vytratila schopnost zasadit detailní a objektivní vědecké informace do souvislostí života jednotlivého pacienta, schopnost komplexního psychosomatického přístupu. Na lékařských fakultách nás naučili rozumět chorobám, ale přestali jsme rozumět lidem. Pacient se pro nás stal „žlučníkem, apendixem, infarktem“. On ale vždy byl, je a bude bezradným člověkem v těžké životní situaci.

Objektivizace: Biologická medicína vychází z předpokladu, že každá zdravotní porucha má nějakou objektivní příčinu, kterou lze pomocí vyšetřovací techniky, odběrů, céteček, magnetických rezonancí, odhalit a zásahem zvenčí, léky, operacemi nebo fyzikálním působením, vyléčit. To je zásadní omyl. V roce 2001 zveřejnil časopis British Medical Journal závěry studie, během níž vědci zkoumali zdravotnickou dokumentaci 60 tisíc pacientů za deset let zpětně. Vybrali 361 těch, kteří nejčastěji navštěvovali lékaře, zdravotnický systém stáli nejvíc peněz. Ve studii se poprvé objevil termín „nevysvětlitelné choroby“. Jde o situaci, kdy se do ordinace dostaví člověk s typickým tělesným problémem: bolestí hlavy nebo zad, bušením srdce, svíráním žaludku, únavou, závratěmi, nevolností a řadou dalších obtíží. Je pro tento problém vyšetřován specialisty, za pomocí nejmodernější techniky. U téměř 40 % pacientů se nepodařilo objektivně zjistit, co jim vlastně je. Byli objektivně zdraví, ale stále jim bylo zle. Pro biologicky vzdělaného lékaře je to neřešitelný problém. Takového pacienta považuje za simulanta, hypochondra nebo duševně chorého. On ale není ani jedním z nich. Jeho obtíže jsou totiž somatizací neboli ztělesňováním složité, neřešené životní situace. Pacient je bezradný, žije ve stresu. To, co není schopen zvládnout na vědomé rovině, začne postupem času tělo „řešit“ za něj – nemocí. Ta je informací o tom, jaký člověk je, jakým způsobem a v jakých podmínkách žije: Informací o tom, že ve svém životě dělá nějakou chybu.

Medikalizace: Medicínsko-farmaceutický komplex , ve snaze maximalizovat zisky, soustřeďuje pozornost na lidi v podstatě zdravé a bohaté. U nich vymýšlí nemoci z.přirozených problémů každodenního života, které nemocemi vůbec nejsou. Jestliže moji babičku bolelo koleno, věděla, že si ho namohla. Pár dní si odpočinula, přiložila chladivý zábal a zotavila se. Dnes člověk, s tímtéž problémem, pod tlakem zdravotnické propagandy, spěchá k lékaři, je odeslán na rentgen a dozví se, že trpí artrózou. Do kloubu dostane utišující injekci, domů si odnáší balení analgetik. Léky bolest potlačí, pacient pokračuje v námaze, která ji vyvolala a kloub si záhy úplně zničí.. Na to už čekají dodavatelé kloubních náhrad. Největším obchodním trikem jsou bezesporu léky na snižování hladiny cholesterolu. Milióny jinak zdravých lidí na celém světě se podařilo, přesvědčit, že je ohrožuje na životě a je hlavní příčinou kardiovaskulárních chorob. V současné době lidé, mnohem víc než na zvýšený cholesterol, stůňou na léky proti němu.

Narušení vztahu lékař-pacient: Moderní medicína se odehrává „mimo“ vztah. V neosobním prostředí velkých nemocnic pacient nezná lékaře, lékař nezná pacienta. Neví nic o jeho povaze, osobnostních zvláštnostech, způsobu života, starostech a radostech, stavu psychické i fyzické kondice, o tom, jak důležité jsou pro určení správné diagnózy. V rozpacích a nejistotě pacienta odesílá na různá vyšetření „k vyloučení“ objektivní příčiny, ordinuje zbytečné léky. Ne proto, že by to stav pacienta vyžadoval, ale proto, že jeho stonání nerozumí a chce být za všech okolností „krytý“.. Ignorován přitom je ten nejcennější lék, který existuje: autorita lékaře, v důvěryhodném vztahu využitá k podpoře pacientových samoúzdravných schopností. Teprve tehdy, když na zvládnutí nemoci nestačí, mají přijít na řadu léky.Jejich podávání by však mělo být jen krátkodobé, tak, aby pacientovi pomohly odrazit se ode dna a najít síly k.potřebné životní změně.

Zdravotnictví, orientované na zisk, a medicína, orientovaná na chorobu, přímo ohrožují zdraví pacientů. V rámci stávajícího systému nemá tento problém řešení. „Jestliže nemá problém řešení v rámci systému, přestává být problémem a stává se systémovou vadou. Celý systém se vlastní vahou hroutí.“, píše Francis Fukuyama v knize Konec dějin. Právě takového hroucení jsme svědky. Ani ministerstvo, ani politici nás nespasí. Pokud se nechceme dočkat hořkého konce, měli bychom začít pracovat na vytvoření nové formy zdravotnictví a nového obsahu medicíny. Lékařské fakulty by měly mediky vzdělávat nejen v biologických, ale také v psychosociálních oborech. Naučit je komplexnímu, psychoterapeutickému přístupu k pacientovi, umění navázat s ním kvalitní vztah, zasadit zdravotní obtíže do souvislostí jeho životního příběhu. Lékař musí být systémově a finančně motivován k tomu, aby pacienta co nejdřív uzdravil. Předpokladem pro to je změna stávajícího výkonového systému. O kvalitě zdravotnictví nerozhodují superspecializované kliniky. Základem je praktický, osobní, rodinný lékař. Stojí nejblíže pacientova životního prostoru. Bez složitých vyšetření dokáže odhalit skutečnou příčinu obtíží, poradit změnu životního stylu. Většina pacientů se pak obejde bez drahé léčby drahých klinik. Hospitalizovaný pacient potřebuje pro svoje uzdravení především kvalitní stravu, přívětivé zacházení a klidný spánek. Místo utápění miliard v černých dírách nehostinných, nekontrolovatelných a neřiditelných megakomplexech fakultních nemocnic je třeba vytvářet malá zdravotnická zařízení s podmínkami, které budou nejbližší přirozenému rodinnému prostředí pacienta.

Medicínsko-farmaceutický komplex o takové změny nestojí. Novému paradigmatu se zoufale brání. Možnost, že by se pacienti uzdravovali „pouhým“ porozuměním nemoci a změnou chování, bez drahých léků a vyšetření, jej bezprostředně ohrožuje. Ministr zdravotnictví se proto raději pustil do boje proti kouření na veřejných prostranstvích. Je to projev naprosté bezradnosti a signál, že svůj potenciál zcela vyčerpal. Dávám mu ve funkci měsíc, maximálně dva. Devatenáctý pokus by pro nás měl být dostačující, abychom pochopili, že tudy cesta nevede a převzali zodpovědnost za svoje zdraví do vlastních rukou.

Vyšlo v příloze Lidových novin "Zdravotnictví (v) budoucnosti", 19.9.2012

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy