Rozhovor pro Jihlavské listy.







Co jako lékař radíte lidem, aby ve zdraví přežili rok 2013?
Radím jim, aby slepě nedůvěřovali ani lékařům ani politikům. Zachovali klid a zdravý rozum. Když se objeví zdravotní obtíže, je to informace o tom, že člověk dělá v životě nějakou chybu, nebo žije v podmínkách, které ho poškozují. Tím myslím především stav naší společnosti. Negativní energie, kterou šíří politická reprezentace je generátorem nemocí. Co s tím? Nejdůležitější je zastavit se a přemýšlet, co vám chce tělo nemocí sdělit. Stejnou informační hodnotu má společenská krize. Nemoc jednotlivce není voláním po léku. Společenská krize není voláním po penězích. Je to zpráva: „Takhle už dál žít nemůžete. Pokud nezměníte hodnoty, ale naprosto zásadním způsobem ve všech oblastech - životosprávy, vztahů, ekologie…tak tady můžete skončit!“.

Něco lidé ovlivnit mohou, něco ale nemohou…
Lidé si myslí, že moc nemohou a moc nezmohou. Nechávají se manipulovat, odevzdávají se politikům, z nichž mnozí jsou těžce postižení psychopati. To nejsou nemocní lidé, oni jsou charakterovými invalidy. Chybí jim kus mozku. Nemají mozková centra, která jsou zodpovědná za soucit, svědomí, odpovědnost, spolupráci. Lidé se diví, jak se mohou takto chovat, a oni se zase diví, čemu se lidé diví.

Jak je ale možné, že je lidé volí? Čím dokážou lidé bez „kusu mozku“ ostatní přesvědčit?
Mají magickou přitažlivost, jsou inteligentní, pracovití, jazykově vybavení, dokonale oblečení. Současně ale draví, bezohlední a naprosto bezcitní. To není problém jednotlivých politiků. Celý společenský systém je založený právě na těchto „hodnotách“ – dravosti, bezohlednosti, neustálém ekonomickém růstu, drancování životního prostředí. Takto nastavený hodnotový systém přitahuje lidi s podobným postižením a oni ten systém dál rozvíjejí. To je největší hrozba pro naše zdraví.
Politici mluví o demokracii, používají to slovo, ale nežijí jeho obsah. Demokracie je vláda občanů, prostřednictvím volených zástupců, ve prospěch občanů. To, co tady máme, není demokracie, to je vláda psychopatů, dosazených finančními a podnikatelskými skupinami, ve prospěch těchto skupin, na úkor občanů. Tomu se říká patokracie.

I proto vznikají Holešovské výzvy, Pro Alt a další nespokojené skupiny lidí. Jenže mnohdy se mikrofonu chopí lidé velmi podobní kritizovaným politikům.
Jednou z těchto skupina jsem byl vyzván, abych vystoupil na Václavském náměstí a kategoricky to odmítl. Napětí v ulicích by se mohlo snadno zvrhnout v násilí. Na to politická reprezentace čeká, aby mohla ukázat na vnějšího nepřítele, upevnit svoji moc, zavést ještě tvrdší kontrolu. Proto píšu, přednáším, objíždím republiku, snažím se lidem vysvětlit, jak jejich zdraví souvisí se stavem společnosti. Že se dál nesmějí nechat manipulovat psychopaty, polykat bezstarostně jejich lži, stejně jako se ničit zbytečným polykáním léků. Ty potíže na čas potlačí, ale problém dlouhodobě neřeší. Je nejvyšší čas se zastavit a změnit to.
Jsem obyčejný doktor z první linie. Začal jsem se ve své profesi chovat jinak, než po mně chtěl „systém“. Místo soustředění se jen na chorobu, se zajímám o to, jak nemoc souvisí s pacientovým životem. Léta to nefungovalo. Najednou se strhla lavina zájmu. Díky tomu, že jsem odmítl kolaborovat se zkorumpovaným medicínsko-farmaceutickým komplexem a rozhodl se jít vlastní cestou. To může udělat každý, sám u sebe, ve svém oboru, v nejbližším okolí… a šířit dál.

Myslíte to tak, že nejde o to volit někoho jiného, ale odmítnout celý systém?
Nechci bojovat se systémem. Zlo je nutné rozpoznat, pojmenovat a odmítnout. Nespolupracovat s ním. Stát si za svým. Začít měnit „zdola“. Vytvářet nový model medicíny, nový model ekonomiky, práva, nový společenský systém. Psychopatičtí politici nám nic nevytvoří.

Nepokouší se o něco podobného Karel Janeček se svou „pozitivní evolucí“?
Pan Janeček mne pozval na poslední akci Pozitivní evoluce do Lucerny. Přišlo tam 2,5 tisíce lidí, s obrovským nadšením a očekáváním. Šel jsem tam se stejnými pocity. Těšil se na besedu s panem Cílkem, s diváky… o změnách, které nás čekají. Místo toho pan Janeček skoro dvě hodiny mluvil o volebním systému. Radoval se z něj, hýčkal ho. Cítil jsem tam velké ego. Odcházel jsem zklamaný z nevyužité příležitosti. Oceňuji, že se pan Janeček snaží lidi informovat, probudit a spojovat. Současně jsem skeptický. Mám pocit, že vkládá do volebního systému nereálné naděje. Možná je to dobrý systém, ale sám o sobě nestačí, pokud lidé nezačnou aktivně jednat.

Myslíte si ale, že třeba trolejbusák pochopí, co by měl dělat?
I trolejbusák může hodně změnit. Třeba když počká na dobíhajícího, pomůže invalidovi, usměje se na cestující, chová se ohleduplně k ostatním řidičů. Když šíří pozitivní energii, je svým chováním vzorem. Nikdo po něm nechce, aby vymýšlel nový volební systém, od toho jsou politologové. Může se ale zajímat, co se děje v jeho volebním okrsku, klást politikům otázky a žádat odpovědi, nebýt lhostejný. Může dokonce otřást společenským systémem, ukázat na tupou aroganci nejvyšších politiků. Stačí, když jim namaluje tykadla. Chce to víc Smetanů.
Koncem roku jsem měl několik vystoupení byznys-klubech. K podnikatelům a manažerům jsem donedávna shlížel s despektem. Teď jsem změnil názor. Cítil jsem z jejich strany velký zájem a pochopení. Když jsem skončil, vyzvali mne, abych víc šířil myšlenky komplexní medicíny. Odpověděl jsem jim: „Nabízím svoje zkušenosti. Sám na to nestačím. Nemám zázemí ani manažerské zkušenosti. To umíte vy. Jestliže chcete novou medicínu pro sebe, pro své děti, tak pojďte do toho.“ Druhý den mi volali, že se chtějí sejít.

Není to pan Babiš?
Ne (s úsměvem). S panem Babišem jsem se setkal, popovídal a rozešel. Není mezi nimi ani pan Janeček.

Chystají se prezidentské volby. Půjdete k nim vůbec?
K volbám chodím. Z těch, o kterých se mluví, je pro mne skutečným kandidátem paní Táňa Fischerová. Nic neslibuje, neshlíží z billboardů, do politiky se nehrne, bere ji jako službu. Ve chvíli, kdy někdo tvrdí, že musí jít do politiky, že potřebuje funkci, aby mohl pomáhat ostatním, tak lže. Do politiky by měli být pozváni lidé podle toho, co dobrého pro ostatní už udělali. Ne pro to, co slibují, že udělají, až v ní budou. Pak už neudělají vůbec nic. Za paní Fischerovou mluví charitativní koncerty, péče o postižené, znám její názory na občanskou společnost.
Jestliže si kandidát napíše na billboard „respektovaný ekonom - prezident do nepohody“, napsal si na něj vlastní diagnózu. Takových je většina.

Je mezi kandidáty ještě někdo „zdravý“?
Nejen výtvarně, ale i názory a vystupováním, se mi líbí pan Franz. Místo tváře na billboardech má krásný billboard na tváři. Podobně jako paní Fischerová byl vyzván, studenty a okolím, aby kandidoval. Myslím, že je to moudrý, charakterní a vzdělaný člověk. Na rozdíl od paní Fischerové ale nevím, co je „za ním“, je to krátká doba. Pohyboval se v kruzích, ve kterých jsem se já nepohyboval. Nemám s ním osobní zkušenost.

Z Vysočiny je jeden kandidát – Miloš Zeman. Zaujal vás něčím?
Panu Zemanovi nevěřím ani přání hezkých vánoc pod šťastnou hvězdou, které má na billboardu. Připadá mi jako přelévající se hmota. Chvíli vypadá jako bodrý Zeman, pak jako lstivý Šlouf, pak jako škodolibý Klaus. Tvaruje se podle potřeby. Přesně ví, co má lidem říct, aby se vlichotil. Jestli si někdo myslí, že horšího prezidenta, než jsme měli dosud, už mít nemůžeme, tak si tím nejsem úplně jistý.

Kandidátů je nyní devět, volby…
Nebudou. Václav Klaus se Hradu jen tak lehce nevzdá. Politická reprezentace je nedokáže, asi ani nechce, zorganizovat. Všimněte si, že v posledních letech politici úplně rezignovali na správu státu. Neřeší nic jiného než problémy, které sami vytvořili: zdravotnictví – IZIP, S-karta, Opencard, Mostecká uhelná…Součet procent při přepočtu hlasů pro prezidentské kandidáty nebo jmenování a okamžité odvolání ministryně obrany jsou jen třešničkami na dortu.

To aby člověk raději utekl do jiné země…
Nikam utíkat nechci a nebudu. Jsem tady doma. Chci žít v zemi, kde se žít dá. Cítím povinnost pro to něco dělat.

Odmítnout systém jde ale jen částečně, stále lidé budou muset státní systém využívat.
Co je to stát? Nějaká budova nebo úřad? To je přece každý z nás. Jestli si někdo myslí, že mu nějaká instituce zajistí zdravotní péči, nota bene bezplatnou, tak se plete. O zdraví se musíme starat sami. Včera bylo pozdě. Jestli si někdo myslí, že mu stát zajistí klidné stáří, tak se plete. Musíme se naučit pečovat o vlastní rodiče a vést děti k tomu, aby pečovaly o nás.

Takže pak platí Masarykovo: Hledáš-li pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene.
Je mi smutno, když vidím intelektuální elitu, kolegy lékaře, jak chystají stávky a chtějí demonstrovat za vyšší platy. Budou křičet na stát, aby jim dal víc peněz. To je úplně mimo realitu. Stát skončil. Nechali jsme ho úplně vydrancovat, rozkrást. Kolegům bych poradil: „Stoupněte si před zrcadlo. Křičte, dupejte a mlaťte pěstičkami, že chcete víc…Výsledek bude stejný. Aspoň ale uvidíte toho, kdo to svojí lhostejností způsobil. Toho, kdo to může aktivitou změnit.“

Vyšlo v Jihlavských listech 28. 12. 2012, rozhovor vedl Petr Klukan