Ukázka z knihy Příběhy obyčejného uzdravení.


Na medicíně a při atestacích mne učili dávat pacientům diagnózy, předepisovat jim léky. Poslední léta dělám pravý opak. Diagnózy převádím na problémy jejich života, radím, jak je řešit. Jakmile se pacient začne chovat zdravě, je možné snížení nebo dokonce vysazení léků. Uzdravených je čím dál víc. Statistiky si nevedu. Příběhy uzdravení mi píší sami pacienti. Poprvé mi k tomu poskytli i fotodokumentaci. Nezveřejňuji je proto, abych získal další klientelu.Nestojím o publicitu, netoužím po žádné politické funkci ani akademické hodnosti. Nabízím je jako inspiraci rodičům nemocných dětí. Jsou vzkazem: „Nebojte se vašeho lékaře zeptat, zda je si naprosto jistý diagnózou, zda je nezbytné podávání léků, zda neexistuje jiná cesta k uzdravení. Za pokus to určitě stojí.“

Když ke mně paní Soňa s malým Ondrou přišli, moc zdravě nevypadali. Maminka utrápená, zoufalá ze synova stonání a neúspěšné léčby. Ondra pobledlý, vyčerpaný, bez kondice, bez nálady. Odmala trpíval na oslabenou imunitu, alergie, rýmy, kašle. Několikrát ročně užíval antibiotika. Před pár lety mu diagnostikovali astma. Bere léky na alergii, vystřídal několik druhů kortikoidů. Trpí dál. Ve škole ho jako nemocného vyřazují z tělocviku, doma jako nemocný posedává u počítače. Navíc už se na něm projevují nežádoucí účinky kortikoidů: oslabená imunita, zadržování tekutiny, vliv na psychiku. Ondru jsem podrobně vyšetřil, nechal udělat pár dřepů, sed-lehů. Žádné známky astmatu na něm neshledal. Mamince jsem vysvětlil, že žádné astma nemá. Jen se jako astmatik chová, jako k astmatikovi k němu přistupují rodiče i lékaři. Je hodně citlivý, bázlivý, přebírá na sebe starosti matky, moc si bere i ty vlastní. Výsledkem jsou úzkosti spojené s napětím, dechová tíseň. To není astma, na to se nedávají kortikoidy. Když jsem byl starý jako Ondra, taky jsem trpěl na astma, alergie, ekzémy. Pod pečlivým dohledem rodičů a strýce lékaře užíval kortikoidy, inhaloval, píchal si vakcíny. Léčil se, ale stále byl alergický. Pak jsem začal dělat to, co jsem do té doby nedělal: jezdit na kole, plavat, lyžovat. Zlepšil si kondici i psychickou odolnost. Přestal být přecitlivělý. Alergie jsem se sice úplně nezbavil, ale už mi nevadí, obejdu se bez léků. Paní Soně jsem vysvětlil, že nejde o nic vážného, ať začne Ondra lehce sportovat. Tělo si pak vyrobí kortikoidy samo a ty v lécích bude moci po dohodě s alergologem pomalu vysadit. Rozloučili jsme se. Měl jsem pocit, že odcházeli zklamaní, že čekali nějaký nový lék. Následující dva roky se můj život hodně zkomplikoval. Společníci mi Hnízdo zdraví ještě před jeho otevřením vytunelovali. Přišel jsem o projekt, rodinné úspory, iluze. Rok jsem byl úplně bez práce, sbíral síly a prostředky pro druhý pokus. Díky pomoci přátel vstalo Hnízdo z popela. Letos slavíme třetí rok existence. Zájem pacientů o medicínu bez léků je obrovský. Před několika dny mi přišel od paní Soni mail. Příběhy obyčejného uzdravení, jako je ten Ondrův, jsou pro tým Hnízda velkým povzbuzením.

„Vážený pane doktore,

před dvěma lety jsme u vás byli s dvanáctiletým synem Ondrou. Do příchodu do vaší ordinace užíval Gionu inhalátor, Ventolin a dříve Budiar. Byl vedený jako astmatik - alergik a museli jsme docházet do alergologické ordinace. Po setkání a rozhovoru s vámi, kdy od vás uslyšel co dělá špatně, co by měl dělat lépe, a že jeho diagnóza byla chybně stanovena se Jirka doslova před očima proměnil. Sice jsme museli ustát několik hrozeb od alergoložky, že nemůžeme svévolně opustit léčbu, nebo od lékárnic, kdy jsem neopatrně a šťastně vysvětlovala, proč chci ...když už...jen přírodní léčbu. Vzpoměli, že jsem kdysi vyzvedávala také inhalátory. Nejenže je od té doby bez inhalací, neměl ani jednou antibiotika. Běžná nachlazení řešíme klidem na lůžku, absenci má ve škole v podzimním období sice stále ještě hojnou, ale to také z důvodu, že ho nechám doma dříve, kdy už vidím, že není ve své kůži. Díky tomu je také bez antibiotik. Já jsem se vlivem jeho zlepšení také uklidnila, což jde potom ruku v ruce s jeho stavem. Ondra míval i různé úzkosti, nesnášel vodu na obličeji, míval noční můry. V minulém roce zdolal u moře strach z vody a při potápění, které chtěl sám zkusit...sice se jen plácal u břehu...prošel čímsi, co bych nazvala výbuchem emocí během ohromného záchvatu smíchu z radosti...oběma nám tekly slzy. Ondra nabral kila, denně hraje fotbal, je to zkrátka jiný kluk. Chtěla jsem vám moc poděkovat...ani to slovy vyjádřit nelze a tak přikládám pár fotografií.

Přeji vám jen to nejlepší.

S úctou. Soňa S.“