Příběh medicínský, s přesahem společenským



Za třicet let praxe jsem na ledacos zvyklý. Když do Hnízda zdraví dorazila skupina indiánů, vyrazilo mi to dech. Šedovlasá stařena s prořídlými zuby, její asi třicetiletá dcera Erika, dvě vnoučata. Procesí uzavírala bílá sociální pracovnice žižkovské osady Romů. Pacientkou byla dvanáctiletá Jarka. Krásná, drobná, snědá, s hlubokýma smutnýma očima. Belhala se o dvou francouzských holích, s levým kolenem ztuhlým v ohybu, k chůzi nepoužitelným. Bolest a otok se objevily z plného zdraví v březnu 2016. Když po několika dnech nepolevovaly, zašla s ní maminka Erika k dětskému lékaři.

Diagnózu máme, příčinu ne
Stěžovala si, že dceři otékají a bolí klouby, nejvíc levé koleno. Následoval kolotoč vyšetření: rentgeny, ultrazvuky, odběry, ortopedie, revmatologie. Na jeho konci diagnóza: juvenilní idiopatická artritida (JIA). Přeloženo do češtiny: jde o dítě, bolí ho klouby, nevíme z čeho. To ale Erika věděla, ještě než zašla k doktorovi. Na otázku proč právě Jarka, proč právě teď onemocněla, proč právě touto nemocí, jí nikdo odpovědět nedokázal. Stejně jako se nedařilo objasnit příčinu nemoci, nevedla se ani léčba. „Vzhledem k nedostatečné reakci na punkci kloubu a synovektomii levého kolene byla zahájena imunosupresivní terapie methotrexatem, která vedla k částečnému zlepšení kloubního nálezu. Pro trvající kloubní aktivitu byla indikována léčba biologická. Nelze vyloučit souvislost s protrahovaným stresem v rámci komplikované rodinné situace – úmrtí otce. Vzhledem k úzkostným stavům a psychické labilitě doporučuji psychologické vyšetření, event. zahájení psychoterapie a psychofarmakoterapie,“ píše se v lékařské zprávě.

Nemoc vypukla tři týdny po smrti milovaného táty
JIA je autoimunitní onemocnění. Přestože to biologická medicína odmítá připustit, na její vznik má zásadní vliv psychika a stres. Ztráta milovaného táty vyvolala u Jarky autoimunitní smršť. JIA vypukla necelé tři týdny po jeho tragické smrti. Řečeno lidovým příslovím: Šla z toho do kolen. Dal jsem jí indiánskou přezdívku Wounded Knee – Poraněné koleno. S maminkou Erikou a se sociální pracovnicí Adélou jsme se domluvili, že její příběh převyprávíme.

„S mým přítelem jsem žila dvanáct let. Výborný vztah, normální rodina. S dětmi jsme jezdili na výlety, táta hrál s klukem fotbal, bral ho na turnaje a zápasy. Táta jak má být. Vztahy mezi mnou, přítelem a dětmi byly výborné. Jarka byla zdravé, veselé děvče. Výborně se učila. Než přišla o tátu. Z toho se zhroutila. A tak vlastně vznikla její nemoc – artritida. Rozjel se kolotoč vyšetření, doktorů, léků. První revmatoložka byla citlivá, s Jarkou o ztrátě táty mluvila. Pak ji ale převzala jiná doktorka, a ta to řešila jen léky. Na to, jak je Jarka malá, moc ohled nebrala. Třeba před ní řekla, že jestli to takhle půjde dál, tak může oslepnout nebo že jí budou muset dát umělé klouby. Jarka kvůli tomu hodně brečela. S babičkou jsme pak paní doktorce daly vědět, ať před ní tyhle věci neříká. Léky, co jí dávala, ale zabíraly dobře. Za to jsem vděčná. Můj přítel zahynul při tragické nehodě. Pachatel ho srazil autem. Ačkoliv tomu střetu asi zabránit nemohl, odjel a neposkytl první pomoc. Policie i státní zástupce to smetli ze stolu. Celé to bylo divné. Jak se mnou jednali, to se ani nedá popsat. Asi je to tím, že jsme Romové. Pachatel potrestán nebyl. Ani se mi neozval. Policie řekla, že za nic nemohl. Prý si vůbec nevšiml, že přítele přejel. Na nic nemám nárok. Od známých jsem dostala kontakt na dvě advokátky. Podle nich státní zástupce nepostupoval správně. Doporučují, abych požádala o nové otevření trestního řízení. Také podali ústavní stížnost kvůli porušení práva na účinné vyšetřování. Moc těžko se mi o tom píše. Pořád se nemohu smířit s tím, že jsem ztratila přítele, děti tátu. Jarka se léčí už rok. Její stav se trochu zlepšil. Koleno ale používat nemůže. Chodí jen o berlích. Jako invalida. Postavení Roma v bílé společnosti není dobré. Soudí vás podle pleti. Ne podle toho, jací jste. Jsme rasistický stát. Ze všeho nejhorší ale je, že tu není žádná spravedlnost! Přišla jsem o přítele, děti o tátu, holku mám nemocnou a pachatel je v pohodě. To že je spravedlnost? S tou křivdou musím dál bojovat a žít,“ říká Erika.

Kde pomoc šamana nestačí
Bledá tvář na černém mustangu srazila indiána. Indián je mrtvý. Bledá tvář ujela. Čtyři děti bez otce. Bez peněz. Na sirotčích důchodech. Jarčino zlomené srdce, doživotní invalidita. Kdo by to řešil. Vždyť to byl jen indián. „Postavení Romů v České republice se prudce zhoršuje. Sílí zde negativní protiromské nálady, Romové jsou označováni za viníky nejrůznějších problémů ve společnosti. Svůj hněv proti nim obrací stále více lidí,“ píše se ve zprávě Českého helsinského výboru. Jarka a její rodina to zažívají na vlastní kůži.

Za mnou přišli jako za šamanem, zaříkávačem nemocí. S nadějí. Ještě nikdy jsem v ordinaci nezažil takovou bezradnost. Když jsem se Jarky zeptal, u čeho se uvolní, odpověděla: „Pláčem, s tátovou fotkou v ruce.“ Tátu Jarce nikdo nevrátí. Koleno je těžce postižené. Křivda spáchaná. Přemýšlel jsem, jak jí pomoci. Jak napravit pověst bledé tváře. Se sociální pracovnicí Adélou jsme se shodli, že aspoň penězi.
„Rodině první rok po tragédii pomohla sbírka pod Nadačním fondem pomoci Karla Janečka. Díky tomu paní Erika překlenula nejkrizovější první rok, kdy neměla nahlášenou legální adresu, protože nemohla nalézt kvůli předsudkům stálé bydlení, a proto ani nemohla po tragédii pobírat sociální dávky. Bydlení už rodina vyřešené má, ale tyto finanční prostředky jsou už v podstatě vyčerpané. Navíc si kvůli otevření trestního řízení budou muset zaplatit odborný posudek z oboru dopravy, který je velmi nákladný. Finanční podpora, určená na Jarčinu rehabilitaci, je moc potřebná,“ říká sociální pracovnice Adéla.

Díky každému, kdo bude ochotný přispět a zmírnit velké hoře malé indiánky Wounded Knee. Číslo účtu je 20108078/5500.
Za veřejnou sbírku zodpovídá organizace Husitské centrum o.p.s., transparentní účet spravuje sociální služba nízkoprahový klub Husita, případné otázky směřujte na e-mail husitskecentrum@centrum.cz nebo na telefon 721853350.

z knížky Příběhy obyčejného uzdravení
vyšlo na serveru Vitalia, 4. 9. 2017