Největším soupeřem Miloše Zemana je Miloš Zeman. Ten boj nemůže vyhrát

Na Facebooku zmiňujete, že se na sklonku loňského roku dostalo významného ocenění vaší nejnovější knize Příběhy obyčejného uzdravení, protože jeden výtisk zakoupila knihovna Kanceláře prezidenta republiky ČR, takže o zdraví pana prezidenta už není třeba se obávat. Když pominu tu lehkou ironii, našel byste něco konkrétního, co byste Miloši Zemanovi a jeho nejbližšímu okolí na Hradě doporučil si z vaší knihy přečíst a vzít k srdci?

To, že knížku koupil Hrad je to pro mne obrovské povzbuzení. Možná i naděje, že si některé pasáže pan prezident vezme k srdci. Jeho zdravotní stav považuji za vážný. Nemám tím vůbec na mysli potíže tělesné, ostatně prezident Roosevelt zvládal funkci na invalidním vozíku, ale především rozpad osobnosti, ztrátu sebereflexe. Nepředpokládám, že by zvládl další volební období. Neohrožuje ho Drahoš, Horáček ani jiný protikandidát. Největším soupeřem Miloše Zemana je Miloš Zeman. Ten boj nemůže vyhrát. Věřím, že k němu budou voliči ohleduplní a umožní mu odchod na zasloužený odpočinek.

Co tedy brání panu prezidentovi v odchodu?

Zdravotní stav pana prezidenta je bohužel takového charakteru, že sám odejít nedokáže, odvolatelný není. Jemu by bylo nejlépe na Vysočině, s lahví mutěnické slivovice. To ale jeho rádci, nejbližší spolupracovníci ani pan Babiš nemohou připustit. Budou ho ve funkci udržovat za každou cenu, podpírat, zachytávat nebo i nosit. Naléhavě potřebují, aby pokryl jejich podnikatelské aktivity. Z Hradu a státu si udělali zlatý důl. Oni už neslouží jemu, nýbrž on jim. Jestliže Masarykovi se říká prezident Osvoboditel, Miloš Zeman se zapíše do historie jako prezident Pokrývač.

Miloš Zeman se rozhodl před druhou přímou volbou nechodit do diskusí s dalšími kandidáty, za což ho komentátor Reflexu Bohumil Pečinka nazval srá..m. Mirek Topolánek zase zmínil že Miloš Zeman je v zásadě zlý a nemá rád lidi. Jak z tohoto pohledu vnímáte prezidenta vy a jak je to s harmonií těla a duše, podepisují se zdravotní problémy těla vždy negativně na povaze a chování dotyčného?

Rozebírat osobnost a stav pana prezidenta považuji za bezpředmětné. Pohybuje se v jiné realitě. Problémem je jeho okolí. Bojuje o zdroje zisku, teplá místa, možná dokonce o policejní vyšetřování. Pokud by na Hrad nastoupil někdo poctivý a nezávislý, rozkryl jejich aktivity, byl by to pro ně obrovský problém. Podobně jako teď OLAF klepl přes prsty pana Babiše. Miloše Zemana proto chrání před jakoukoliv přímou konfrontací s ostatními kandidáty, vystaví ho jen v ochranné atmosféře TV Barrandov, Radia Frekvence 1 nebo na setkání s vybranými občany, kteří mu pokládají předem připravené nekonfliktní otázky. Běda tomu, kdo si dovolí narušit scénář a pustí Modlitbu pro Martu.

Zatímco Tomáš Halík nepokrytě označuje Zemanovy voliče za hloupé a nevzdělané, tak zpěvák Tomáš Klus se pokusil zjistit, o koho jde, protože ve svém okolí „nemá nikoho, kdo by pana Zemana volil.“ Když nepřevezmeme pohled, že nynějšího prezidenta volí jen „hloupí a staří,“ co říkáte úvaze, že ho volí lidé, kteří mají dost toho, že jsou léta masírováni hlavně jediným, správným, slušným a ‚západním‘ názorem?

Urážení voličů Miloše Zemana ničemu neprospívá. Zobecnění, že jde o hloupé a staré lidi odmítám. Podle mého názoru jde především o lidi vystrašené, vnitřně nejisté. Lidi, které znepokojuje ekonomická krize, korupce, příliv imigrantů, změna klimatu… Nerozumějí tomu, neznají řešení a hledají někoho silného, ke komu by se mohli přimknout, kdo by je ochránil. To je ideální příležitost pro sebejisté, bezcitné, dravé a sebestředné psychopaty. Vítězství Miloše Zemana v přímé volbě, ale i úspěch A. Babiše ve volbách sněmovních, vidím především v tom, že ostatní politici jejich voličům nedokázali srozumitelně interpretovat problémy současného světa. Nechali je napospas manipulaci psychopatů. Mám s tím osobní zkušenost. Podobně jako T. Klus jsem pátral, kdo v mém okolí volí Zemana nebo Babiše. Po parlamentních volbách jsem, zjistil, že sousedka ve vsi, kde máme chalupu, volila ANO. Je slušná, pracovitá, citlivá a hluboce věřící. Každou neděli v kostele. Když jsem se jí zeptal „Proč Babiš?“ odpověděla „Byl u nás na besedě a mluvil moc hezky, slíbil že bude makat, zajistí vyšší důchody, zdravotní péči, pak ještě rozdal koblihy.“ A je to. Ona celý život věří v Boha, nikdy ho neviděla, nic jí neslíbil, nic jí nedal. Teď se jí zjevil Babiš. Uklidnil, slíbil, obdaroval. Tak se mu odevzdala.

Miloš Zeman bývá obviňován, že rozděluje společnost. Jeho největší odpůrci pohrdají těmi, kdo ho volí, a označují je za lůzu. Na sociálních sítích se objevila mimo jiné výzva „Voláme českou inteligenci. Zastavte Zemana a jeho lůzu!“ Jak vidíte vy to dělení na vyvolené a lůzu?

Miloš Zeman jistě není vzorem mravnosti a ctnosti. Jestliže rozděluje on, pak ale rozdělují i ti, kteří se označují za povolanou inteligenci, ostatní označují za lůzu. Jakmile se nějaký člověk sám označí za výlučného, inteligentního a povolaného, ostatní začne známkovat a odsuzovat, s největší pravděpodobností on sám je nebezpečný manipulátor a psychopat. Dokonale to reprezentuje Donald Trump, který o sobě nedávno prohlásil: „Jsem nejen chytrý, jsem génius, velmi vyrovnaný génius.“

Jak z pozice lékaře hodnotíte současnou politickou reprezentaci?

Jako malý kluk jsem miloval pouťové atrakce, nejvíc dům hrůzy - obludárium. Na jedné straně jsem se ho bál, na straně druhé mne magicky přitahovalo. Při pozorování politické reprezentace mám pocit, jako bych projížděl obludáriem. Z temnoty tady pěstí hrozí rozpadlý alkoholik, hned vedle na koblihu vábí prolhaný miliardář, za další zatáčkou se kření Japonec s plyšákem, pak vybafne příslušník pohotovostního pluku s obuškem… Návštěva obludária může být občasným rozptýlením, problém ale je, pokud v něm člověk pobývá delší dobu, nebo dokonce žije. Sám se pak stává součástí psychopatologie obludária. Návštěvníkům proto doporučuji atrakci co nejrychleji opustit, exponátům nevěnovat pozornost, zaměřit se řešení zásadních problémů našeho života: udržování dobrých mezilidských vztahů, snížení spotřeby energie, ochranu životního prostředí.

Po sametové revoluci nám politici slibovali, že během pár let dostihneme vyspělé státy západní Evropy – Německo, Francii… Proč jsem je ještě nedostihli?

Po pádu železné opony jsme byli jako vypuštění z kotců zoologické zahrady socialistického tábora. Nezkušení, naivní. Víc než svoboda a demokracie nám ale imponoval západní životní styl, nabídka zboží, možnost cestovat. Počáteční nadšení vystřídalo vystřízlivění. Zjistili jsme, že druhou stanou mince svobody je zodpovědnost za sebe, za ostatní, ze tento svět. Chceme se mít dobře jako Němci, ale nechceme pomáhat imigrantům, chceme dotace z EU, ale sami nikoho dotovat nebudeme. Zjistili jsme, že okolní svět je plný nebezpečí a predátorů, vyžaduje odvahu a zodpovědnost. Toho se obáváme. Odevzdaně se proto vracíme do kotců farmy zvířat, které nám otevírá hospodář Babiš. Uniká nám, že se tím zbavujeme toho nejcennějšího - osobní svobody. Hlavně aby tam bylo teplo, klid a dostatek šrotu.

Jak z kotců ven?

Hlavně bychom se do nich neměli tak snadno nechat nahnat. Problém nemá řešení jen ve volbě prezidenta. Ten má být především symbolem, mravním vzorem. Podstatná je změna přístupu každého z nás. Obávám se, že většinově ji může vyvolat jen omezení konzumu, volného pohybu osob. Pak by mohlo dojít i na projevy občanské neposlušnosti. To už by bylo pozdě. Jde o to, abychom místo boje s psychopaty investovali svoji energii do podpory pozitivního. Podpory odvážných, nezávislých a slušných politiků, policistů, soudců, žurnalistů…Trvali na dodržování morálky a zákonnosti, sami se tak chovali.


Odpovědi na otázky Parlamentních listů, kde zveřejněno 11. 1. 2018