RE:PUBLIKA
Festival ke 100. výročí založení Československé republiky, Brno 26. 5.- 17. 6. 2018
U příležitosti festivalu RE:PUBLIKA jsem byl organizátory požádán o odpovědi na deset anketních otázek ambasadorského programu.
1.
Je sto let hodně nebo málo?
Na to, aby se něco zničilo nebo rozložilo to stačí. Na to, aby se něco trvalého vybudovalo je to málo. Bořit je mnohem jednodušší, než tvořit.
2.
Na co (koho) by měli být Češi, Moravané a Slezané hrdí?
Každý by se měl chovat tak, aby mohl být hrdý sám na sebe. Nemusel být hrdý na někoho nebo za někoho jiného.
3.
A jsme na to hrdí? Případně proč podle Vás ne?
Moc se nám to nedaří. Pro začátek by stačilo, kdybychom se naučili stydět. Máme za co.
4.
Co Čechům, Moravanům a Slezanům chybí a co naopak přebývá?
Chybí nám sebereflexe, schopnost převzít zodpovědnost: za sebe, za republiku, za tento svět. Přebývá sklon hledat viníka za vlastní chyby mimo nás. Svalovat vinu na EU, Romy, imigranty, pravdoláskaře...
5.
Jakou charakterovou vlastnost bychom podle vás mohli
vyvážet?
Závist. Němcům závidíme jejich platy, životní úroveň. Přitom odmítáme jejich zodpovědnost, vztah k životnímu prostředí, ochotu pomáhat lidem v nouzi, imigrantům. Těm zase závidíme, že jim někdo pomáhá. Závist bychom mohli exportovat: Envy Czech Made.
6.
Jakou věštíte Čechům, Moravanům a Slezanům
budoucnost?
Věštit je strašně obtížné, hlavně budoucnost. Pokud se ale budeme dál odevzdávat populistům, megalomanům a lhářům, tak to s námi moc dobře nedopadne. Nechali jsem se jimi zmást, uspat. Výzvu „Lidé, bděte!“ bych aktualizoval na „Lidé, probuďte se!“ Žádný spasitel nepřijde. Uzdravení je možné jedině zdola. Změnou chování každého z nás. Ta může být vědomá a pokojná, nebo živelná a násilná. Usilujme o první variantu. Snad ještě není pozdě.
7.
Co by měla oslava Re:publika přinést?
Není důvod k bujarým oslavám a ohňostrojům. Je to jedinečná příležitost zastavit se a zamyslet. Nad tím, jak se vlastně jmenujeme, kdo jsme, kam patříme a jak budeme dál žít. Jisto jest, že tímto způsobem už dál žít nemůžeme.
8.
Co pro vás osobně představuje 100 let samostatné
republiky?
Právě takovou příležitost. Možnost setkat se s podobně smýšlejícími lidmi, spojovat se, pracovat na pokojné změně zdola. Dneska je v módě heslo žít přítomností, tady a teď. Měli bychom ale také pečovat o dědictví předků, starat se o to, v jakém stavu předáme tuto zemi našim dětem.
9.
Co máte rád na Brnu?
Brňany. Měl jsem tu čest se v Brně setkat s řadou vážených a moudrých lidí: dramatikem Milanem Uhde, režisérem Zdeňkem Plachým, ombudsmankou Annou Šabatovou. O vydání mojí vůbec první knížky Jak vyrobit pacienta...se zasloužil redaktor časopisu Konec konců Antonín Hošťálek a Moravskoslezský kruh. Do Brna rád jezdím. O besedy je velký zájem. Brňané cajzlovi rozumějí.
10.
Může být Česko pro svět něčím inspirativní?
Určitě máme světu co nabídnout. Žije tady spousta šikovných, moudrých a pracovitých lidí. Jen nejsou vidět a slyšet. Veřejný prostor ovládli hlupáci a křiklouni. Na to je jediný lék. Jmenuje se pozitivní podmiňování. Spočívá v tom, že vědomě ignorujete negace hlupáků, nenecháte se jimi zaměstnávat. Naopak podporujete a oceňujete chování žádoucí, lidi pozitivní a moudré. Tím se sami stáváte pozitivními a moudrými. Světu bychom měli ukázat laskavou tvář. Zatím vystavujeme spíš odvrácený kyselý konec...
Otázky Michaela Králová, ambasadoři, Brno
U příležitosti festivalu RE:PUBLIKA jsem byl organizátory požádán o odpovědi na deset anketních otázek ambasadorského programu.
1.
Je sto let hodně nebo málo?
Na to, aby se něco zničilo nebo rozložilo to stačí. Na to, aby se něco trvalého vybudovalo je to málo. Bořit je mnohem jednodušší, než tvořit.
2.
Na co (koho) by měli být Češi, Moravané a Slezané hrdí?
Každý by se měl chovat tak, aby mohl být hrdý sám na sebe. Nemusel být hrdý na někoho nebo za někoho jiného.
3.
A jsme na to hrdí? Případně proč podle Vás ne?
Moc se nám to nedaří. Pro začátek by stačilo, kdybychom se naučili stydět. Máme za co.
4.
Co Čechům, Moravanům a Slezanům chybí a co naopak přebývá?
Chybí nám sebereflexe, schopnost převzít zodpovědnost: za sebe, za republiku, za tento svět. Přebývá sklon hledat viníka za vlastní chyby mimo nás. Svalovat vinu na EU, Romy, imigranty, pravdoláskaře...
5.
Jakou charakterovou vlastnost bychom podle vás mohli
vyvážet?
Závist. Němcům závidíme jejich platy, životní úroveň. Přitom odmítáme jejich zodpovědnost, vztah k životnímu prostředí, ochotu pomáhat lidem v nouzi, imigrantům. Těm zase závidíme, že jim někdo pomáhá. Závist bychom mohli exportovat: Envy Czech Made.
6.
Jakou věštíte Čechům, Moravanům a Slezanům
budoucnost?
Věštit je strašně obtížné, hlavně budoucnost. Pokud se ale budeme dál odevzdávat populistům, megalomanům a lhářům, tak to s námi moc dobře nedopadne. Nechali jsem se jimi zmást, uspat. Výzvu „Lidé, bděte!“ bych aktualizoval na „Lidé, probuďte se!“ Žádný spasitel nepřijde. Uzdravení je možné jedině zdola. Změnou chování každého z nás. Ta může být vědomá a pokojná, nebo živelná a násilná. Usilujme o první variantu. Snad ještě není pozdě.
7.
Co by měla oslava Re:publika přinést?
Není důvod k bujarým oslavám a ohňostrojům. Je to jedinečná příležitost zastavit se a zamyslet. Nad tím, jak se vlastně jmenujeme, kdo jsme, kam patříme a jak budeme dál žít. Jisto jest, že tímto způsobem už dál žít nemůžeme.
8.
Co pro vás osobně představuje 100 let samostatné
republiky?
Právě takovou příležitost. Možnost setkat se s podobně smýšlejícími lidmi, spojovat se, pracovat na pokojné změně zdola. Dneska je v módě heslo žít přítomností, tady a teď. Měli bychom ale také pečovat o dědictví předků, starat se o to, v jakém stavu předáme tuto zemi našim dětem.
9.
Co máte rád na Brnu?
Brňany. Měl jsem tu čest se v Brně setkat s řadou vážených a moudrých lidí: dramatikem Milanem Uhde, režisérem Zdeňkem Plachým, ombudsmankou Annou Šabatovou. O vydání mojí vůbec první knížky Jak vyrobit pacienta...se zasloužil redaktor časopisu Konec konců Antonín Hošťálek a Moravskoslezský kruh. Do Brna rád jezdím. O besedy je velký zájem. Brňané cajzlovi rozumějí.
10.
Může být Česko pro svět něčím inspirativní?
Určitě máme světu co nabídnout. Žije tady spousta šikovných, moudrých a pracovitých lidí. Jen nejsou vidět a slyšet. Veřejný prostor ovládli hlupáci a křiklouni. Na to je jediný lék. Jmenuje se pozitivní podmiňování. Spočívá v tom, že vědomě ignorujete negace hlupáků, nenecháte se jimi zaměstnávat. Naopak podporujete a oceňujete chování žádoucí, lidi pozitivní a moudré. Tím se sami stáváte pozitivními a moudrými. Světu bychom měli ukázat laskavou tvář. Zatím vystavujeme spíš odvrácený kyselý konec...
Otázky Michaela Králová, ambasadoři, Brno