Babiše do koše!
Stojí hned vedle volební urny do Evropského parlamentu
Čau lidi! V úterý jsem byl demonstrovat na Václavském náměstí. Sešly se nás desítky tisíc. Volali jsme Babiše do koše! Demisi! Zpívali hymnu. Úžasná atmosféra. Skoro jako před třiceti lety. S naprostou většinou požadavků spolku Milion chvilek pro demokracii souhlasím. Kálet na hlavu je možné si nechat je po určitou dobu a do určité míry. Pohár už dávno přetekl. Projevy občanského vzdoru jsou nutné. Výzva předsedy spolku Mikuláše Mináře k televiznímu duelu, adresovaná Andreji Babišovi, je upřímná, sebevědomá, ale naivní. Apelovat na chlapáctví, čest a svědomí člověka, který tyto kvality nemá, je k ničemu. V duelu mu nelze konkurovat. Chování, které si takto narušená osobnost dovolí, je pro charakterem vybaveného člověka nepřijatelné. Je to jako hrát tenis o betonovou zeď. Na každý sebepřesnější a sebetvrdší úder se ozvěnou vrací: Kampaň! Účelovka! Jedinou možností je podporovat osobnosti a instituce právního státu. Nezávislé, odvážné a čestné policisty, státní zástupce, soudce, žurnalisty, politiky. Jedině silný právní stát může učinit přítrž řádění psychopatů. Jedině právní stát je může volat k zodpovědnosti.
Před třiceti lety vedla síla občanských protestů k pádu tupého komunistického režimu. Zazvonili jsme klíči, rozešli se a věřili, že Václav Havel se o všechno postará. Nepostaral. Naložili jsme mu víc, než mohl unést. Jeho volání po občanské aktivitě jsme nevyslyšeli. Především kvůli naší lhostejnosti a pasivitě mohli přijít Klaus, Jakl, Hájek... Ve snu by mne nenapadlo, že nás může potkat ještě něco horšího. Stalo se. Teď máme Babiše, Zemana, Ondráčka, Okamuru... Protesty organizované Milionem chvilek pro demokracii možná budou ještě sílit. Mohou dosáhnout splnění požadavků, odvolání odvolávaných. Ti ale, tak jako tak, dřív nebo později odejdou. Některý do kriminálu, jiný do Bohnic, další do minulosti. To samo o sobě nestačí. Chybu, kterou jsme udělali před třiceti lety, nesmíme opakovat. Zbouráním stávajícího tupého režimu pro nás práce nekončí, ale začíná. Budování občasné společnosti a právního státu je zaměstnání pro každého z nás, na plný úvazek. A pokud se na tribuně objeví nějaký spasitel, který bude slibovat, že zatočí s korupcí, zajistí jízdné zadarmo, kvalitní zdravotní péči, zařídí, že bude líp, od nás to nebude vyžadovat žádné úsilí, jen je potřeba, abychom mu odevzdali svůj hlas, svoji vůli a svobodu, mějme se na pozoru. Je to zase nebezpečný manipulátor, populista a psychopat. Potom sorry jako. Vstanou noví Babišové. ANO, bude hůř.
Děkuji organizátorům spolku Milión chvilek pro demokracii za organizování projevů občanského vzdoru. Děkuji lidem, kteří se k nim připojují. Je potřeba pozvednout hlas. Andrej Babiš má ale pravdu v tom, že v demokracii se o budoucnosti a směřování společnosti rozhoduje u voleb. Právě teď máme jedinečnou příležitost hodit Babiše do koše. Stojí hned vedle volební urny do Evropského parlamentu. Tak čau lidi zítra!
Čau lidi! V úterý jsem byl demonstrovat na Václavském náměstí. Sešly se nás desítky tisíc. Volali jsme Babiše do koše! Demisi! Zpívali hymnu. Úžasná atmosféra. Skoro jako před třiceti lety. S naprostou většinou požadavků spolku Milion chvilek pro demokracii souhlasím. Kálet na hlavu je možné si nechat je po určitou dobu a do určité míry. Pohár už dávno přetekl. Projevy občanského vzdoru jsou nutné. Výzva předsedy spolku Mikuláše Mináře k televiznímu duelu, adresovaná Andreji Babišovi, je upřímná, sebevědomá, ale naivní. Apelovat na chlapáctví, čest a svědomí člověka, který tyto kvality nemá, je k ničemu. V duelu mu nelze konkurovat. Chování, které si takto narušená osobnost dovolí, je pro charakterem vybaveného člověka nepřijatelné. Je to jako hrát tenis o betonovou zeď. Na každý sebepřesnější a sebetvrdší úder se ozvěnou vrací: Kampaň! Účelovka! Jedinou možností je podporovat osobnosti a instituce právního státu. Nezávislé, odvážné a čestné policisty, státní zástupce, soudce, žurnalisty, politiky. Jedině silný právní stát může učinit přítrž řádění psychopatů. Jedině právní stát je může volat k zodpovědnosti.
Před třiceti lety vedla síla občanských protestů k pádu tupého komunistického režimu. Zazvonili jsme klíči, rozešli se a věřili, že Václav Havel se o všechno postará. Nepostaral. Naložili jsme mu víc, než mohl unést. Jeho volání po občanské aktivitě jsme nevyslyšeli. Především kvůli naší lhostejnosti a pasivitě mohli přijít Klaus, Jakl, Hájek... Ve snu by mne nenapadlo, že nás může potkat ještě něco horšího. Stalo se. Teď máme Babiše, Zemana, Ondráčka, Okamuru... Protesty organizované Milionem chvilek pro demokracii možná budou ještě sílit. Mohou dosáhnout splnění požadavků, odvolání odvolávaných. Ti ale, tak jako tak, dřív nebo později odejdou. Některý do kriminálu, jiný do Bohnic, další do minulosti. To samo o sobě nestačí. Chybu, kterou jsme udělali před třiceti lety, nesmíme opakovat. Zbouráním stávajícího tupého režimu pro nás práce nekončí, ale začíná. Budování občasné společnosti a právního státu je zaměstnání pro každého z nás, na plný úvazek. A pokud se na tribuně objeví nějaký spasitel, který bude slibovat, že zatočí s korupcí, zajistí jízdné zadarmo, kvalitní zdravotní péči, zařídí, že bude líp, od nás to nebude vyžadovat žádné úsilí, jen je potřeba, abychom mu odevzdali svůj hlas, svoji vůli a svobodu, mějme se na pozoru. Je to zase nebezpečný manipulátor, populista a psychopat. Potom sorry jako. Vstanou noví Babišové. ANO, bude hůř.
Děkuji organizátorům spolku Milión chvilek pro demokracii za organizování projevů občanského vzdoru. Děkuji lidem, kteří se k nim připojují. Je potřeba pozvednout hlas. Andrej Babiš má ale pravdu v tom, že v demokracii se o budoucnosti a směřování společnosti rozhoduje u voleb. Právě teď máme jedinečnou příležitost hodit Babiše do koše. Stojí hned vedle volební urny do Evropského parlamentu. Tak čau lidi zítra!