Král Kazisvět
K 60. výročí pohádky Princezna se zlatou hvězdou a 30. výročí pohádky O sametové revoluci
Pohádky jsou vlastně sametovou metaforou skutečného světa. Každý národ odrážel svůj způsob života, vztahy dobra a zla ve fiktivním příběhu, v němž hrdinové, díky pravdě a lásce, zvítězili nad lží a nenávistí. Každý z nás musí takový vnitřní boj během života podstoupit, usilovat o to, aby v něm zvítězil. Pak i ty konce budou dobré. Jako v pohádkách.
Bylo nebylo, před mnoha lety, za devatero horami a devatero řekami, narodil se chudé pradleně synek. Dali mu jméno Mstislav. Otec rodinu záhy opustil a Slávek tak vyrůstal jen s matkou a babičkou. Nepřítomnost otce se na něm v dalších letech osudově podepsala. To bychom ale předbíhali.
Protože v té době zuřila krutá válka, matka synovi poskytovala neustálou ochranu, citově ho k sobě poutala, potlačovala jeho tvořivost, sebedůvěru a samostatnost. Neustále v něm viděla malého nezralého chlapce. Chovala ho jako v bavlnce, dělala za něj všechny práce, jen aby se nezapotil a nenastydl. Dokonce ho do pěti let vozila na trakaři! Toužila, aby s ní do smrti zůstal. Slávek se postupně stával zádumčivým, zakřiknutým a lenivým. Byl samotářský, podivínský, často čelil urážkám a posměchu ostatních dětí. Utíkal se proto do světa učených knih, v němž se nemusel vyrovnávat s potřebou kamarádství a citových vztahů. Nenaučil se lásku ani přijímat, ani dávat. Střetávaly se v něm pocity výjimečnosti, nadřazenosti a pohrdání okolím, s pocity vyloučení, osamělosti a strachu. Strachu ze světa, kterému nerozumí a který je vůči němu nepřátelský. Nepřátelství, skrytá agresivita a vnitřní hněv se natrvalo usídlily v jeho mysli. Slávek se stal podezíravým, nikomu se nedokázal citově otevřít, neuměl se upřímně zasmát. Jediná upřímnost byla v jeho zlobě a hněvu.
Ztráta mužského vzoru a vliv matky se v dalších letech jen prohlubovaly. Matka jej ovládala slzami, výčitkami, citovým vydíráním a vzbuzováním pocitu viny. Aby unikl, ubíral se Slávek k představám, kterak v životě dosahuje velkých vítězství, stává se váženým a ctěným mužem. Celé dny obdivně pozoroval svůj obraz, který se odrážel na vodní hladině, recitoval přitom básně, snil o tom, že se stane panovníkem, který nechá postavit honosné chrámy a jemuž bude po skonání vystrojen královský pohřeb. Nikdo v celém království v té době nevěřil, že se Slávkovo podivínské snění už brzy stane skutečností.
Citový vliv matky zanechal hluboké stopy i na jeho dospívání a vztahu k ženám. Na jedné straně o ně usiloval, na straně druhé k nim pociťoval směsici strachu, nenávisti a touhy po pomstě. Nesnesl vedle sebe ženu, která by jej převyšovala nebo, nedej bůh, napomínala. Vybíral si proto ženy podřízené, které k němu oddaně vzhlížely, mateřsky o něj pečovaly. Takové chování od nich vyžadoval, současně jimi ale pohrdal. Svoji matku, posléze i první ženu Ladu, kterou získal díky slibům a výhrůžkám, podle některých písmáků dokonce bil. Však od něj také i se synem utekla.
Slávek sice tělesně dospěl, uvnitř ale zůstal nezralým, nejistým, ustrašeným a zbabělým chlapcem. Před lidmi to umně zakrýval samolibostí, ješitností, sečtělostí a častým citováním mudrců. Na každém kroku dával najevo nadřazenost a moudrost. Mocně si přitom dopřával medoviny. Proslulost ale získal hlavně hvězdopravectvím. Právě to ho v dobách největší vřavy přivedlo do královského města. Rychle se vetřel mezi rádce samotného krále. Lstmi, sliby, věštbami a intrikami si získal přízeň lidu. Ten ho nakonec zvolil novým vladařem.
Nadešel čas odplaty. Na královský trůn usedl král Mstislav I. Kazisvět. Hrad nechává zahalit červeným suknem, obehnat zdí, střežit zbrojnoši. Poddaným přikazuje kopat hluboký vodní příkop. V zemi vyhlašuje zákaz zpěvu a smíchu. Uráží ty, kteří ho uráželi. Ponižuje ty, kteří ho ponižovali, ty, kteří nedosáhli jeho velikosti, kteří ho nepochopili. V nevědomé cestě za hledáním otce se upíná k vládcům orientu, k carovi a císaři. Utvrzuje se tím ve vlastní důležitosti, cítí se jimi otcovsky chráněn, jejich prostřednictvím se mstí celému světu. Protože nemůže být milován a sám sebe nenávidí, chce být nenáviděný. Dosahuje postavení a moci, po níž tak toužil, přesto není šťastný. Nežije v přítomnosti a vnitřní svobodě, proto svobodu nemůže přinášet ani poddaným. Žije pouze v minulosti, utápí se ve svých traumatech, a v budoucnosti, ve které spřádá plány pomsty.
Stále trýznivěji si uvědomuje, že se do dějin jako ctěný a vážený muž nezapíše. Zloba, nenávist, mstivost a medovina se stále více projevují na jeho tělesném zdraví. Na nevědomé úrovni se ho zmocňuje stále větší panika. Té propadají i jeho lstiví rádcové. Do královského města povolávají nejslavnější alchymisty, šarlatány, felčary. Ti jej zkoumají, přikládají pijavice, podávají lektvary a elixíry. Trubači vytrubují, kterak je léčba úspěšná. Navzdory tomu král Mstislav I. Kazisvět před očima chřadne. Jeho soudný den se blíží. Dílo zkázy ale není dokonáno. Na trůn už si brousí zuby mladičký a mstivý Václav II. Kazisvět.
Snad na to v Půlnočním království už brzo přijdou. My se oklamat nedáme. V naší zemi to Kazisvět jen zkusil. Panebože ti ho hnali! Všichni lidé. Čeledíni, nádeníci. Všechen lid. Kdo se k tomu přichomýt. Žádný samet! Se zbraněmi, někteří i beze zbraní. S holemi a sudlicemi, vidlemi i kosami. Hnali ho a zpívali si. Ach to byla nálada! Nakonec mu naložili pěkných pár ran na záda.
Použité zdroje:
Zvláštní poděkování panu Michalu Třískovi za cenné připomínky a Psychologický profil vladaře, 2019, dosud nepublikováno
Princezna se zlatou hvězdou, Frič Martin, 1959
Omgiven av Psykopater (Obklopen psychopaty), Erikson Thomas, Forum, 2017
Bez svědomí. Znepokojivý svět psychopatů mezi námi, Hare D. Robert, Dům Harfa, 2015
Hadi v oblecích: aneb Psychopat jde do práce, Babiak Paul, Hare D. Robert, Academia, 2014
Pohádky jsou vlastně sametovou metaforou skutečného světa. Každý národ odrážel svůj způsob života, vztahy dobra a zla ve fiktivním příběhu, v němž hrdinové, díky pravdě a lásce, zvítězili nad lží a nenávistí. Každý z nás musí takový vnitřní boj během života podstoupit, usilovat o to, aby v něm zvítězil. Pak i ty konce budou dobré. Jako v pohádkách.
Bylo nebylo, před mnoha lety, za devatero horami a devatero řekami, narodil se chudé pradleně synek. Dali mu jméno Mstislav. Otec rodinu záhy opustil a Slávek tak vyrůstal jen s matkou a babičkou. Nepřítomnost otce se na něm v dalších letech osudově podepsala. To bychom ale předbíhali.
Protože v té době zuřila krutá válka, matka synovi poskytovala neustálou ochranu, citově ho k sobě poutala, potlačovala jeho tvořivost, sebedůvěru a samostatnost. Neustále v něm viděla malého nezralého chlapce. Chovala ho jako v bavlnce, dělala za něj všechny práce, jen aby se nezapotil a nenastydl. Dokonce ho do pěti let vozila na trakaři! Toužila, aby s ní do smrti zůstal. Slávek se postupně stával zádumčivým, zakřiknutým a lenivým. Byl samotářský, podivínský, často čelil urážkám a posměchu ostatních dětí. Utíkal se proto do světa učených knih, v němž se nemusel vyrovnávat s potřebou kamarádství a citových vztahů. Nenaučil se lásku ani přijímat, ani dávat. Střetávaly se v něm pocity výjimečnosti, nadřazenosti a pohrdání okolím, s pocity vyloučení, osamělosti a strachu. Strachu ze světa, kterému nerozumí a který je vůči němu nepřátelský. Nepřátelství, skrytá agresivita a vnitřní hněv se natrvalo usídlily v jeho mysli. Slávek se stal podezíravým, nikomu se nedokázal citově otevřít, neuměl se upřímně zasmát. Jediná upřímnost byla v jeho zlobě a hněvu.
Ztráta mužského vzoru a vliv matky se v dalších letech jen prohlubovaly. Matka jej ovládala slzami, výčitkami, citovým vydíráním a vzbuzováním pocitu viny. Aby unikl, ubíral se Slávek k představám, kterak v životě dosahuje velkých vítězství, stává se váženým a ctěným mužem. Celé dny obdivně pozoroval svůj obraz, který se odrážel na vodní hladině, recitoval přitom básně, snil o tom, že se stane panovníkem, který nechá postavit honosné chrámy a jemuž bude po skonání vystrojen královský pohřeb. Nikdo v celém království v té době nevěřil, že se Slávkovo podivínské snění už brzy stane skutečností.
Citový vliv matky zanechal hluboké stopy i na jeho dospívání a vztahu k ženám. Na jedné straně o ně usiloval, na straně druhé k nim pociťoval směsici strachu, nenávisti a touhy po pomstě. Nesnesl vedle sebe ženu, která by jej převyšovala nebo, nedej bůh, napomínala. Vybíral si proto ženy podřízené, které k němu oddaně vzhlížely, mateřsky o něj pečovaly. Takové chování od nich vyžadoval, současně jimi ale pohrdal. Svoji matku, posléze i první ženu Ladu, kterou získal díky slibům a výhrůžkám, podle některých písmáků dokonce bil. Však od něj také i se synem utekla.
Slávek sice tělesně dospěl, uvnitř ale zůstal nezralým, nejistým, ustrašeným a zbabělým chlapcem. Před lidmi to umně zakrýval samolibostí, ješitností, sečtělostí a častým citováním mudrců. Na každém kroku dával najevo nadřazenost a moudrost. Mocně si přitom dopřával medoviny. Proslulost ale získal hlavně hvězdopravectvím. Právě to ho v dobách největší vřavy přivedlo do královského města. Rychle se vetřel mezi rádce samotného krále. Lstmi, sliby, věštbami a intrikami si získal přízeň lidu. Ten ho nakonec zvolil novým vladařem.
Nadešel čas odplaty. Na královský trůn usedl král Mstislav I. Kazisvět. Hrad nechává zahalit červeným suknem, obehnat zdí, střežit zbrojnoši. Poddaným přikazuje kopat hluboký vodní příkop. V zemi vyhlašuje zákaz zpěvu a smíchu. Uráží ty, kteří ho uráželi. Ponižuje ty, kteří ho ponižovali, ty, kteří nedosáhli jeho velikosti, kteří ho nepochopili. V nevědomé cestě za hledáním otce se upíná k vládcům orientu, k carovi a císaři. Utvrzuje se tím ve vlastní důležitosti, cítí se jimi otcovsky chráněn, jejich prostřednictvím se mstí celému světu. Protože nemůže být milován a sám sebe nenávidí, chce být nenáviděný. Dosahuje postavení a moci, po níž tak toužil, přesto není šťastný. Nežije v přítomnosti a vnitřní svobodě, proto svobodu nemůže přinášet ani poddaným. Žije pouze v minulosti, utápí se ve svých traumatech, a v budoucnosti, ve které spřádá plány pomsty.
Stále trýznivěji si uvědomuje, že se do dějin jako ctěný a vážený muž nezapíše. Zloba, nenávist, mstivost a medovina se stále více projevují na jeho tělesném zdraví. Na nevědomé úrovni se ho zmocňuje stále větší panika. Té propadají i jeho lstiví rádcové. Do královského města povolávají nejslavnější alchymisty, šarlatány, felčary. Ti jej zkoumají, přikládají pijavice, podávají lektvary a elixíry. Trubači vytrubují, kterak je léčba úspěšná. Navzdory tomu král Mstislav I. Kazisvět před očima chřadne. Jeho soudný den se blíží. Dílo zkázy ale není dokonáno. Na trůn už si brousí zuby mladičký a mstivý Václav II. Kazisvět.
Snad na to v Půlnočním království už brzo přijdou. My se oklamat nedáme. V naší zemi to Kazisvět jen zkusil. Panebože ti ho hnali! Všichni lidé. Čeledíni, nádeníci. Všechen lid. Kdo se k tomu přichomýt. Žádný samet! Se zbraněmi, někteří i beze zbraní. S holemi a sudlicemi, vidlemi i kosami. Hnali ho a zpívali si. Ach to byla nálada! Nakonec mu naložili pěkných pár ran na záda.
Použité zdroje:
Zvláštní poděkování panu Michalu Třískovi za cenné připomínky a Psychologický profil vladaře, 2019, dosud nepublikováno
Princezna se zlatou hvězdou, Frič Martin, 1959
Omgiven av Psykopater (Obklopen psychopaty), Erikson Thomas, Forum, 2017
Bez svědomí. Znepokojivý svět psychopatů mezi námi, Hare D. Robert, Dům Harfa, 2015
Hadi v oblecích: aneb Psychopat jde do práce, Babiak Paul, Hare D. Robert, Academia, 2014
Malý fízl v režii toho velkého
Česká demokracie nabourala, obstrukce ničí smysl voleb
Ideový guru Motoristů je Klaus. V desateru by mohli mít, že Rusko není nepřítel
Hranolky ze sebe Fiala neudělá. Musí jezdit za voliči po celé zemi. Jinak je nezíská
