Letošní 17. listopad přinesl dvě velká zklamání. A nejde o Miloše Zemana jako takového. To, co předvedl už snad ani nemohlo nikoho překvapit.

Z lidsky i politicky nízkých pohnutek si Zeman buduje masivní skupinu naštvaných přivrženců. Tedy slušnou zásobárnu voličů pro další přímou volbu. Pitomé, ale v politické soutěži běžné.

(Kdyby chtěl někdo argumentovat, tedy Zemana obhajovat, že tím vizuálním spojením s protipřistěhovaleckými extrémisty na pražském Albertově vlastně eliminuje jejich další radikalizaci, což někteří říkají, je to nesmysl. Jen tu radikalizaci legitimizuje. To, co představuje pan Konvička nebo Úsvit, je značně posunuto normálu někam do pravého extrému. Zeman svým utilitaristickým chováním jen přibližuje “normálního” občana extrému. Zkracuje mu tam cestu. Posouvá hranice té normálnosti směrem k fyzickému napadání těch, co si myslí něco jiného. Zkrátka, neexistuje účinná obhajoba Zemanova hnědnutí.)

Horší jsou dva jiné momenty. Tím prvním je nevpuštění studentů k pamětní desce na pražském Albertově. Tedy na místo, kam si na úterý odpoledne svolali demonstraci právě bojovníci proti uprchlíkům a kam je pak přišel navštívit Zeman.

Oficiální důvod, pokud za něj můžeme považovat vyjádření policejní mluvčí, je směšný. Studenti nebyli na veřejné prostranství vpuštěni proto, že “přišli ve chvíli, kdy už byly ukončeny pyrotechnické prohlídky” před návštěvou prezidenta. To si policie tedy mohla dát víc práce s vymýšlením výmluv. Jak je tedy možné, že tam byli následně vpouštěni příznivci Zemana a Bloku proti islámu?

Je správné, že se policie snaží chránit prezidenta. Dokonce je správné, že po loňském házení vajec zavedla přísnější bezpečností opatření, jako třeba osobní prohlídky. Dospělá demokratická společnost ale nesmí provádět zabezpečení tak, že vybraným lidem zakáže na místo vstup. Bezpečnost je důležitá, ale tímhle způsobem ji mohou zajišťovat jen mentálně nevyspělí lidé, kteří se od toho 17. listopadu 1989 nikam moc neposunuli. Zdá se tedy, že policie v tomto případě dala před svobodou projevu opět přednost tupému předklánění se hradnímu papalášství.

Druhé zklamání odvysílala v úterý večer veřejnoprávní Česká televize. Naštěstí je všude kolem tolik informačních zdrojů, že si snad každý udělal dobrý obrázek i bez ČT. Nicméně právě ČT si každý platí daní a měl by za to dostat nezkreslené informace. Obzvlášť v hlavním zpravodajském pořadu, na který se ten večer dívalo několik stovek tisíc lidí.

Reportáž o prezidentově vystoupení vypadala takto: Nejdřív informace, že prezident vystoupil. (Kde? Na akci pořádané kým? Že to pořádali zarytí odpůrci uprchlíků, že v publiku byli prakticky jen jejich příznivci, to zůstalo zatajeno). Následuje informace o tom, že prezident zahájil své vystoupení minutou ticha za oběti útoků v Paříži. Pak přichází informace, že v prezident projevu vyzval k toleranci opačných názorů. (Ano, doopravdy si to redaktor z jeho projevu odnesl jako hlavní poselství.) Poté informace o tom, že by podle prezidenta ti, kdo protestují proti uprchlíkům, neměli být označováni za xenofoby. A pak už jen: Vladimír Keblůšek, Česká televize. Tečka.

Vážně? Tohle tam bylo k vidění a slyšení? Těžko říct, jak velké procento Čechů omezilo příjem informací o letošním 17. listopadu na večerní zprávy ČT, ale všichni takoví se dozvěděli, že náš statní prezident je ohromný lidumil, prakticky sjednotitel národa, který tam především všechny vyzval k toleranci.

Česká televize nemá pochopitelně ve zpravodajství komentovat, ale tohle je zkreslování. Velký novinářský faul. Zeman prostě vystoupil na akci, kterou pořádal radikální spolek Blok proti Islámu, který odmítá i pouhou pomoc běžencům z muslimských zemí. A Zeman tam pronášel velké pravdy o toleranci k opačným názorům do davu, kam nebyli ti s opačným názorem až na výjimky vpuštěni. A říkal to dokonce ve chvíli, kdy nějací odpůrci migrantů fyzicky napadali dva jiné lidi, kteří se pokusili vytáhnout nad hlavu červenou kartu, symbol loňských protestů proti Zemanovi.

Je jen otázkou, jestli šlo o špatnou práci ČT, nebo o záměr, o přílišnou opatrnost, o mentalitu typu: je to přece prezident a o hlavě státu se raději nemá mluvit špatně, to by se mohlo otočit proti nám. Snad raději, aby to byla ta první možnost.