Ukrajina: příběhy o hrdinství všedního dne a základní škole poblíž bojové linie
Ukrajina není pouze válkou zmítanou zemí. Je také dějištěm mnoha lidských příběhů. Místním v jejich každodenních životech pomáhá také mravenčí práce a odvaha zástupců neziskových organizací. Díky našim nevládkám se Česko těší na Ukrajině velké úcty a popularity. Dává to smysl, nepřestávejme.
V ukrajinské vesnici Novobachmutivka asi pět kilometrů od frontové linie stojí malá škola. Česky bychom ji nazvali malotřídka i se školkou. Děti se tam učí díky podpoře České republiky. Místní lidé jsou Čechům velmi vděční. Naše vládní rozvojová agentura i nestátní Člověk v tísni zvýšily svými rozvojovými projekty kvalitu života mnohých. Děti už během výuky nemrznou díky novým oknům a rozvodu topení. S naší podporou ve škole vznikla i počítačová učebna.
Ukrajina je více, než zemí z novinových titulků o válce. Je plná lidských příběhů. Na každém kroku je možné potkat hrdiny všedního dne, kteří svou neustálou mravenčí prací, obětavostí a velkou odvahou pomáhají překonat válkou postiženým lidem těžké období. Bylo mi ctí navštívit našeho východního partnera a jménem České republiky mu vyjádřit podporu. Nemenším privilegiem mi pak bylo stisknout ruku všem našim krajanům, kteří na Ukrajině působí, pomáhají místním lidem a reprezentují naši zemi.
Hrdinové každého dne
Spolu s dalšími členy parlamentní skupiny přáteli Ukrajiny (Pavlem Žáčkem a Radkem Zlesákem) jsem přijal pozvánku k další návštěvě této země. V době, kdy jsme plánovali datum cesty jsme ještě nevěděli, že jen několik dní před naším odletem Kreml opět znásilní mezinárodní právo a poruší svou vojenskou agresí neutralitu mezinárodních vod. Partnery je však třeba podporovat nikoliv pouze v časech dobrých, ale o to důležitější je stát po jejich boku v časech zlých. Proto jsme návštěvu Ukrajiny kvůli Kerčské krizi nezrušili a odcestovali nejdříve do Kyjeva a následně na válkou zasažený východ.
V hlavním městě jsme navštívili své protějšky v parlamentu a zapředli velmi přátelský hovor s náměstkem ministerstva zahraničí Vasylem Bondarem. Diskutovali jsme, jak dále rozvíjet česko-ukrajinské vztahy a jakým způsobem Ukrajinu podporovat. Následně jsme položili květy k památníku obětem hladomoru, při kterém Sověti zabili více než tři miliony Ukrajinců.
Ve Slavjansku, na východě Ukrajiny, jsme se setkali se zástupci organizace Člověk v tísni. Odvádí ve válkou zmítané oblasti skvělou práci. Jako jediní mají přístup i do separatistické Luhanské lidové republiky, což jim umožňuje podílet se na distribuci humanitární pomoci v podobě těch nejzákladnějších věcí pro přežití: potraviny, léků, uhlí a vody. Člověk v tísni má také odvahu jako jedna z mála organizací působit v šedé zóně, tedy na území linie dotyku fronty, kde nemá vliv ani jedna z armád, ale pořád tam žijí lidé.
Skládám hluboký obdiv jejich neúnavné, tak důležité práci a jejich odvaze riskovat život na pomoc jiným. Velký dík patří také mnoha dalším Čechům, jmenovitě například Petru Pojmanovi a Petru Olivovi za jejich dlouholeté působení ve válkou zasažené oblasti. Jejich team 4Ukraine pravidelně pomáhá místním lidem, školí bezpečnostní složky či rozděluje humanitární pomoc.
Navštívili jsme také zvláštní monitorovací misi OBSE, která působí na obou stranách fronty. Jsem velmi pyšný na to, že v misi má své zástupce i Česko. Velmi důležitou činnost odvádí také charitativní organizace HALO trust, která pomáhá místním lidem tím, že odminovává obývaná území. Odminovávání provádějí především místní lidé, které HALO trust pomáhá školit a za jejich práci také vyplácí mzdu. Nebezpečí nášlapných min je na východě Ukrajiny skutečně velký problém, na který doplácí, bohužel, především civilní obyvatelstvo.
Vzdělání na bojové linii
Setkání s donětskými žáky ve vesnici Novobachmutivka bylo velmi dojemné. Místní lidé jsou Česku za jejich podporu neskutečně vděční. Vedoucí lokální samosprávy nám jménem celé oblasti poděkoval.
Druhým hmatatelným důkazem České rozvojové pomoci je Akademie stavitelství a architektury přesídlená z Doněcku. Škola vznikla v Kramatorku v podstatě z ničeho. Učitelé a studenti, kteří uprchli z Doněcka před válkou akademii vybudovali ve zničených, starých a nevybavených budovách. Také díky české podpoře se pozvolna z nehostinné opuštěné stavby stává instituce, která může zajistit mladým Ukrajincům vzdělání a tím také i lepší budoucnost.
Slíbil jsem, že budu všemi dostupnými prostředky podporovat Ukrajinu. Částečně proto, abych vyrovnal otevřeně prokremelskou politiku prezidenta Zemana. Částečně, abych ukázal směr bezhodnotově pragmatické politice vlády premiéra Babiše. Částečně také proto, že jsem členem nejvíce proevropské strany, a obrana demokratických hodnot naší západní civilizace je pro mě klíčová. Ale hlavně proto, že je to zkrátka morální a správné. Mám hlubokou úctu před mezinárodním právem, a proto nemohu jinak, než odsuzovat každého, kdo je otevřeně a ostentativně porušuje. Slib jsem složil a doufám, že má už třetí návštěva Ukrajiny k jeho naplnění zase o něco přispěla.
V ukrajinské vesnici Novobachmutivka asi pět kilometrů od frontové linie stojí malá škola. Česky bychom ji nazvali malotřídka i se školkou. Děti se tam učí díky podpoře České republiky. Místní lidé jsou Čechům velmi vděční. Naše vládní rozvojová agentura i nestátní Člověk v tísni zvýšily svými rozvojovými projekty kvalitu života mnohých. Děti už během výuky nemrznou díky novým oknům a rozvodu topení. S naší podporou ve škole vznikla i počítačová učebna.
Ukrajina je více, než zemí z novinových titulků o válce. Je plná lidských příběhů. Na každém kroku je možné potkat hrdiny všedního dne, kteří svou neustálou mravenčí prací, obětavostí a velkou odvahou pomáhají překonat válkou postiženým lidem těžké období. Bylo mi ctí navštívit našeho východního partnera a jménem České republiky mu vyjádřit podporu. Nemenším privilegiem mi pak bylo stisknout ruku všem našim krajanům, kteří na Ukrajině působí, pomáhají místním lidem a reprezentují naši zemi.
Hrdinové každého dne
Spolu s dalšími členy parlamentní skupiny přáteli Ukrajiny (Pavlem Žáčkem a Radkem Zlesákem) jsem přijal pozvánku k další návštěvě této země. V době, kdy jsme plánovali datum cesty jsme ještě nevěděli, že jen několik dní před naším odletem Kreml opět znásilní mezinárodní právo a poruší svou vojenskou agresí neutralitu mezinárodních vod. Partnery je však třeba podporovat nikoliv pouze v časech dobrých, ale o to důležitější je stát po jejich boku v časech zlých. Proto jsme návštěvu Ukrajiny kvůli Kerčské krizi nezrušili a odcestovali nejdříve do Kyjeva a následně na válkou zasažený východ.
V hlavním městě jsme navštívili své protějšky v parlamentu a zapředli velmi přátelský hovor s náměstkem ministerstva zahraničí Vasylem Bondarem. Diskutovali jsme, jak dále rozvíjet česko-ukrajinské vztahy a jakým způsobem Ukrajinu podporovat. Následně jsme položili květy k památníku obětem hladomoru, při kterém Sověti zabili více než tři miliony Ukrajinců.
Ve Slavjansku, na východě Ukrajiny, jsme se setkali se zástupci organizace Člověk v tísni. Odvádí ve válkou zmítané oblasti skvělou práci. Jako jediní mají přístup i do separatistické Luhanské lidové republiky, což jim umožňuje podílet se na distribuci humanitární pomoci v podobě těch nejzákladnějších věcí pro přežití: potraviny, léků, uhlí a vody. Člověk v tísni má také odvahu jako jedna z mála organizací působit v šedé zóně, tedy na území linie dotyku fronty, kde nemá vliv ani jedna z armád, ale pořád tam žijí lidé.
Skládám hluboký obdiv jejich neúnavné, tak důležité práci a jejich odvaze riskovat život na pomoc jiným. Velký dík patří také mnoha dalším Čechům, jmenovitě například Petru Pojmanovi a Petru Olivovi za jejich dlouholeté působení ve válkou zasažené oblasti. Jejich team 4Ukraine pravidelně pomáhá místním lidem, školí bezpečnostní složky či rozděluje humanitární pomoc.
Navštívili jsme také zvláštní monitorovací misi OBSE, která působí na obou stranách fronty. Jsem velmi pyšný na to, že v misi má své zástupce i Česko. Velmi důležitou činnost odvádí také charitativní organizace HALO trust, která pomáhá místním lidem tím, že odminovává obývaná území. Odminovávání provádějí především místní lidé, které HALO trust pomáhá školit a za jejich práci také vyplácí mzdu. Nebezpečí nášlapných min je na východě Ukrajiny skutečně velký problém, na který doplácí, bohužel, především civilní obyvatelstvo.
Vzdělání na bojové linii
Setkání s donětskými žáky ve vesnici Novobachmutivka bylo velmi dojemné. Místní lidé jsou Česku za jejich podporu neskutečně vděční. Vedoucí lokální samosprávy nám jménem celé oblasti poděkoval.
Druhým hmatatelným důkazem České rozvojové pomoci je Akademie stavitelství a architektury přesídlená z Doněcku. Škola vznikla v Kramatorku v podstatě z ničeho. Učitelé a studenti, kteří uprchli z Doněcka před válkou akademii vybudovali ve zničených, starých a nevybavených budovách. Také díky české podpoře se pozvolna z nehostinné opuštěné stavby stává instituce, která může zajistit mladým Ukrajincům vzdělání a tím také i lepší budoucnost.
Slíbil jsem, že budu všemi dostupnými prostředky podporovat Ukrajinu. Částečně proto, abych vyrovnal otevřeně prokremelskou politiku prezidenta Zemana. Částečně, abych ukázal směr bezhodnotově pragmatické politice vlády premiéra Babiše. Částečně také proto, že jsem členem nejvíce proevropské strany, a obrana demokratických hodnot naší západní civilizace je pro mě klíčová. Ale hlavně proto, že je to zkrátka morální a správné. Mám hlubokou úctu před mezinárodním právem, a proto nemohu jinak, než odsuzovat každého, kdo je otevřeně a ostentativně porušuje. Slib jsem složil a doufám, že má už třetí návštěva Ukrajiny k jeho naplnění zase o něco přispěla.