Babišův rozpočet nepodpořím, je jako kobliha
Rozpočet není čistě technickou záležitostí, ale především veřejnou deklarací toho, jaké má vláda pro následující rok se zemi plány. Ukazuje, které oblasti jsou pro ně prioritní a které naopak za důležité nepovažuje. Návrh rozpočtu Andreje Babiše je jako pro něj tolik příznačná kobliha. Plná prázdných kalorií a u umí tak maximálně zaplácnout. Piráti navrhují alternativu, která ozdraví naši domácí i zahraniční politickou scénu.
Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové,
přeji Vám příjemné předvánoční odpoledne. Ačkoliv se nám blíží svátky, Andrej Babiš by si měl uvědomit, že je stále ještě premiérem této republiky a nikoliv Ježíškem. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit jím předkládaný rozpočet, ve kterém rozhazuje miliony či spíše miliardy nalevo i napravo v trapné populistické snaze uplatit naše občany, aby mu prominuli jeho jinak nekompetentní politiku.
Při dnešním hlasování se piráti nepřipojí ke koalici komunistů a sociálních demokratů a nepodpoří návrh zákona o státním rozpočtu pro rok 2019. Nyní Vám vysvětlím proč je návrh z fiskálního hlediska zcela nesmyslný a následně připomenu položky, které v návrhu rozpočtu zoufale chybí, a ze kterých by na rozdíl od populistických úplatků, mohlo Česko skutečně benefitovat.
Proč je návrh rozpočtu nesmyslný?
Jak je možné, že v době, kdy se naší ekonomice daří nejlépe plánujeme deficitní rozpočet?
Každý alespoň trochu racionálně uvažující člověk přece ví, že tučná léta konjunktury slouží k tomu, aby se dluh státu optimálně snižoval, přinejmenším alespoň dále nenavyšoval.
Chceme k našemu hospodářštví přistupovat ne jako k dojné krávě populistických slibů ale zodpovědně. Ekonomický růst zpomaluje, tvrdý Brexit se každým dnem stává bližší realitou a může mít na naše hospodářství negativní dopad. Piráti chtějí být na recesi připraveni.
Proto jsme navrhli úsporný balíček, který celkově z rozpočet snižuje o deset miliard korun. Pokud návrh neprojde, rozpočet, který jde proti zájmu našich voličů podpořit nemůžeme.
Co v rozpočtu chybí
Chci připomenout, že rozpočet není čistě technickou záležitostí, ale především veřejnou deklarací toho, jaké má vláda pro následující rok se zemi plány. Které oblasti jsou pro ně prioritní a které naopak za důležité nepovažuje. Rozpočet je hmatatelným projevem politiky vlády.
Piráti podporují vyrovnaný rozpočet. I v rámci sníženého rozpočtu chceme však veškeré výdaje maximálně zefektivnit a sladit je s hodnotovým, strategickým i geopolitickým směřováním naší země. Mé komentáře se týkají nejen zahraniční a obranné politiky.
Zahraničí
Rozpočet ministerstva zahraničí meziročně nominálně roste. Reálně jsou však klíčové položky, které zcela opomíjeny. Jde především o odměňování ministerských úředníků, rozpočty ambasád a prostředky plynoucí na humanitární, rozvojovou a transformační pomoc.
Ministerstvo zahraničních věcí má dlouhodobě problém sehnat kompetentní zaměstnance, kteří by měli odpovídající jazykovou i akademickou vybavenost. Nezapomínejme, že požadavky na přijetí na ministerstvo jsou velmi vysoké. Zoufale nám chybí vysokoškolsky vzdělaní lidé, hovořící pro trh práce tak atraktivními jazyky, jako je ruština, čínština či perština. To jsou schopnosti, které soukromý sektor vyvažuje zlatem. Přitom platové podmínky jsou i ve srovnání s ostatními ministerstvy ty nejnižší a reálně odpovídají letní studentské brigádě v nějakém supermarketu.
Mít schopné diplomaty je nebo by alespoň mělo být prioritou. Jsou to lidé, kteří reprezentují naši zemi v zahraničí, pomáhají utvářet naši image u našich partnerů.
Nemůžeme si to dovolit také koneckonců zásluhou našeho premiéra a jeho koaličního partnera KSČM. Díky jeho mezinárodním ostudám jsou na naše zastoupení v zahraničí kladeny čím dál vyšší nároky. Potřebujeme ty nejschopnější diplomaty a vyjednavače, kteří jsou navzdory stále rostoucí mezinárodní ostudě přesvědčivě vysvětlit našim partnerům, že se naše země po vzoru Maďarska či Polska nemění v autokratický režim a že většina našich podniků dotace nekrade, ale naopak si je zaslouží.
Ambasády
Je pro nás také stále těžší motivovat diplomaty, aby pracovali v zemích, ve kterých jsou náročné či nebezpečné podmínky, ale pro nás jsou strategicky důležité, jako je třeba Afghanistán.
Zároveň musíme kvůli neefektivnímu i nedostatečnému rezortu odebírat prestižní statuty top ambasáda zastupitelstvím v zemích, které jsou pro nás strategicky důležité, jako je například ta Maďarská či Korejská. V tomto bodě jsem ministra Tomáše Petříčka opakovaně kritizoval, nepovažuji tedy za nutné to dále rozvádět.
Humanitární pomoc
Programy ZRS a TRANS odráží dlouhodobé zahraniční priority České republiky, které jsou součástí programového prohlášení vlády i dlouhodobých koncepčních dokumentů, jako jsou Koncepce zahraniční politiky ČR, Strategie zahraniční rozvojové spolupráce 2018 - 2030, Koncepce podpory lidských práv a transformační spolupráce či Strategický rámec Česká republika 2030. Podpora rozvojové a transformační spolupráce je též v souladu s našimi bezpečnostními a ekonomickými zájmy
Dlouhodobě přitom závazky vyplývající z členství v EU a na rozvojovou pomoc neplníme a neposkytujeme slíbených 0,33 % hrubého národního produktu ročně (přitom OSN doporučená hranice pro vyspělé ekonomiky je 0,7 %.
Rozvojová pomoc se dlouha leta krčí kolem 0,11% HNP, tedy zhruba na třetině toho, jak bychom se na rozvoji nejchudších krajin měli podílet. Vláda a extremistcké strany mají plná ústa toho, jak chtějí pracovat na zmírnění následků ekonomické migrace, ale v praxi pak vidíme, že se v rozpočtu nijak neprojevuje. Odmítli jsme povinné přerozdělování uprchlíků, budiž. Slíbili jsme ovšem, že budeme řešit příčiny ekonomické imigrace, a to především lokálně, tedy právě finanční podporou inkriminovaných regionů. Rozpočet České rozvojové agentury dokonce meziroční klesa! Tak jak to tedy vlastně je? Nerozumím tomu.
Vláda tak volí tzv. pštrosí algoritmus pro řešení problému. Strká hlavu do písku a tváří se, že problém neexistuje.
Nevládky
Když mluvím o navýšení výdajů pro organizace, které se podílí na podpoře dobré věci, nemohu alespoň okrajově nezmínit rozpočet pro české nevládní organizace. Ty se jen před pár měsíci pokusil Andrej Babiš ústy své ministryně Aleny Schillerové zcela nestydatě obrat o část už tak tristně nízké státní podpory. To, že se populistický premiér tentokrát zalekl tlaku veřejnosti a od svého úmyslu zbaběle vycouval ještě vůbec neznamená, že se o to později, vyzbrojen trochu chytřejšími argumenty nepokusí znovu.
Nevládní organizace do určité míry suplují roli státu v oblastech, kam stát nemůže nebo nechce zasahovat. Věnují se ochraně přírody, pomáhají lidem dostávat se z dluhových pastí, vzdělávají a rozvíjejí děti a mladé lidi ze sociálně znevýhodněných rodin nebo pečují o seniory. V mnoha z těchto oblastí stát připustil, že NGOs odvádí kvalitnější práci za menší náklady a místo, aby se jim snažil konkurovat, jednoduše z našich daní uvolnil určitý balík peněz, kterými nevládky za jejich činnost kompenzuje.
Nevládky jsou pro efektivní fungování normální liberálně demokratické země zcela kruciální. Jejich činnost je důležitá a jejich služby prováděny efektivně s daleko menším objemem peněz, než kdyby byly podobné aktivity řízeny centrálně. Proto, a toto nemohu dost zdůraznit dost, na rozpočet pro neziskové organizace se nesmí sahat a jakékoliv myšlenky na jeho krácení by si měli všichni populističtí kolegové jednou provždy vytřepat z hlavy.
Obrana
Je nutné dále pracovat v kybernetické obrannyschopností naší země cílenou finanční podporou naší armády. Je nutné zorganizovat školení pro naše vojáky, vymyslet koncepci jejich vzdělávání, najít a zaplatit vhodné školitele. Je klíčově důležité investovat do specializovaných školení pro velitelství kybernetických sil. Dále je potřeba pokračovat v investicích do technologického vybavení i kybernetické infrastruktury naší armády.
Musíme také navyšovat obranný výzkum, kde se určená částka od 90. let prakticky nezměnila. Pohybuje se od roku 1993 mezi 400 - 500 milionů korun ročně. Významné navyšování se neplánuje ani v budoucnosti, výdaje mají růst ze 430 milionů 2016 na 476 milionů korun do roku 2022.
Bezpečnost nikoho nezajímá v dobách klidu. Ovšem v okamžiku reálného ohrožení je už pozdě ji řešit. Prosím dámy a pány poslance, aby na to při hlasování o tomto rozpočtu i všech budoucích pamatovali.
Chci připomenout, že rozpočet není čistě technickou záležitostí, ale především veřejnou deklarací toho, jaké má vláda pro následující rok se zemi plány. Které oblasti jsou pro ně prioritní a které naopak za důležité nepovažuje.projevem politiky. Návrh rozpočtu Andreje Babiše je jako pro něj tolik příznačná kobliha. Plná prázdných kalorií a u umí tak maximálně zaplácnout. Piráti navrhují alternativu, která ozdraví naši domácí i zahraniční politickou scénu.
Děkuji za Vaší pozornost
Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové,
přeji Vám příjemné předvánoční odpoledne. Ačkoliv se nám blíží svátky, Andrej Babiš by si měl uvědomit, že je stále ještě premiérem této republiky a nikoliv Ježíškem. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit jím předkládaný rozpočet, ve kterém rozhazuje miliony či spíše miliardy nalevo i napravo v trapné populistické snaze uplatit naše občany, aby mu prominuli jeho jinak nekompetentní politiku.
Při dnešním hlasování se piráti nepřipojí ke koalici komunistů a sociálních demokratů a nepodpoří návrh zákona o státním rozpočtu pro rok 2019. Nyní Vám vysvětlím proč je návrh z fiskálního hlediska zcela nesmyslný a následně připomenu položky, které v návrhu rozpočtu zoufale chybí, a ze kterých by na rozdíl od populistických úplatků, mohlo Česko skutečně benefitovat.
Proč je návrh rozpočtu nesmyslný?
Jak je možné, že v době, kdy se naší ekonomice daří nejlépe plánujeme deficitní rozpočet?
Každý alespoň trochu racionálně uvažující člověk přece ví, že tučná léta konjunktury slouží k tomu, aby se dluh státu optimálně snižoval, přinejmenším alespoň dále nenavyšoval.
Chceme k našemu hospodářštví přistupovat ne jako k dojné krávě populistických slibů ale zodpovědně. Ekonomický růst zpomaluje, tvrdý Brexit se každým dnem stává bližší realitou a může mít na naše hospodářství negativní dopad. Piráti chtějí být na recesi připraveni.
Proto jsme navrhli úsporný balíček, který celkově z rozpočet snižuje o deset miliard korun. Pokud návrh neprojde, rozpočet, který jde proti zájmu našich voličů podpořit nemůžeme.
Co v rozpočtu chybí
Chci připomenout, že rozpočet není čistě technickou záležitostí, ale především veřejnou deklarací toho, jaké má vláda pro následující rok se zemi plány. Které oblasti jsou pro ně prioritní a které naopak za důležité nepovažuje. Rozpočet je hmatatelným projevem politiky vlády.
Piráti podporují vyrovnaný rozpočet. I v rámci sníženého rozpočtu chceme však veškeré výdaje maximálně zefektivnit a sladit je s hodnotovým, strategickým i geopolitickým směřováním naší země. Mé komentáře se týkají nejen zahraniční a obranné politiky.
Zahraničí
Rozpočet ministerstva zahraničí meziročně nominálně roste. Reálně jsou však klíčové položky, které zcela opomíjeny. Jde především o odměňování ministerských úředníků, rozpočty ambasád a prostředky plynoucí na humanitární, rozvojovou a transformační pomoc.
Ministerstvo zahraničních věcí má dlouhodobě problém sehnat kompetentní zaměstnance, kteří by měli odpovídající jazykovou i akademickou vybavenost. Nezapomínejme, že požadavky na přijetí na ministerstvo jsou velmi vysoké. Zoufale nám chybí vysokoškolsky vzdělaní lidé, hovořící pro trh práce tak atraktivními jazyky, jako je ruština, čínština či perština. To jsou schopnosti, které soukromý sektor vyvažuje zlatem. Přitom platové podmínky jsou i ve srovnání s ostatními ministerstvy ty nejnižší a reálně odpovídají letní studentské brigádě v nějakém supermarketu.
Mít schopné diplomaty je nebo by alespoň mělo být prioritou. Jsou to lidé, kteří reprezentují naši zemi v zahraničí, pomáhají utvářet naši image u našich partnerů.
Nemůžeme si to dovolit také koneckonců zásluhou našeho premiéra a jeho koaličního partnera KSČM. Díky jeho mezinárodním ostudám jsou na naše zastoupení v zahraničí kladeny čím dál vyšší nároky. Potřebujeme ty nejschopnější diplomaty a vyjednavače, kteří jsou navzdory stále rostoucí mezinárodní ostudě přesvědčivě vysvětlit našim partnerům, že se naše země po vzoru Maďarska či Polska nemění v autokratický režim a že většina našich podniků dotace nekrade, ale naopak si je zaslouží.
Ambasády
Je pro nás také stále těžší motivovat diplomaty, aby pracovali v zemích, ve kterých jsou náročné či nebezpečné podmínky, ale pro nás jsou strategicky důležité, jako je třeba Afghanistán.
Zároveň musíme kvůli neefektivnímu i nedostatečnému rezortu odebírat prestižní statuty top ambasáda zastupitelstvím v zemích, které jsou pro nás strategicky důležité, jako je například ta Maďarská či Korejská. V tomto bodě jsem ministra Tomáše Petříčka opakovaně kritizoval, nepovažuji tedy za nutné to dále rozvádět.
Humanitární pomoc
Programy ZRS a TRANS odráží dlouhodobé zahraniční priority České republiky, které jsou součástí programového prohlášení vlády i dlouhodobých koncepčních dokumentů, jako jsou Koncepce zahraniční politiky ČR, Strategie zahraniční rozvojové spolupráce 2018 - 2030, Koncepce podpory lidských práv a transformační spolupráce či Strategický rámec Česká republika 2030. Podpora rozvojové a transformační spolupráce je též v souladu s našimi bezpečnostními a ekonomickými zájmy
Dlouhodobě přitom závazky vyplývající z členství v EU a na rozvojovou pomoc neplníme a neposkytujeme slíbených 0,33 % hrubého národního produktu ročně (přitom OSN doporučená hranice pro vyspělé ekonomiky je 0,7 %.
Rozvojová pomoc se dlouha leta krčí kolem 0,11% HNP, tedy zhruba na třetině toho, jak bychom se na rozvoji nejchudších krajin měli podílet. Vláda a extremistcké strany mají plná ústa toho, jak chtějí pracovat na zmírnění následků ekonomické migrace, ale v praxi pak vidíme, že se v rozpočtu nijak neprojevuje. Odmítli jsme povinné přerozdělování uprchlíků, budiž. Slíbili jsme ovšem, že budeme řešit příčiny ekonomické imigrace, a to především lokálně, tedy právě finanční podporou inkriminovaných regionů. Rozpočet České rozvojové agentury dokonce meziroční klesa! Tak jak to tedy vlastně je? Nerozumím tomu.
Vláda tak volí tzv. pštrosí algoritmus pro řešení problému. Strká hlavu do písku a tváří se, že problém neexistuje.
Nevládky
Když mluvím o navýšení výdajů pro organizace, které se podílí na podpoře dobré věci, nemohu alespoň okrajově nezmínit rozpočet pro české nevládní organizace. Ty se jen před pár měsíci pokusil Andrej Babiš ústy své ministryně Aleny Schillerové zcela nestydatě obrat o část už tak tristně nízké státní podpory. To, že se populistický premiér tentokrát zalekl tlaku veřejnosti a od svého úmyslu zbaběle vycouval ještě vůbec neznamená, že se o to později, vyzbrojen trochu chytřejšími argumenty nepokusí znovu.
Nevládní organizace do určité míry suplují roli státu v oblastech, kam stát nemůže nebo nechce zasahovat. Věnují se ochraně přírody, pomáhají lidem dostávat se z dluhových pastí, vzdělávají a rozvíjejí děti a mladé lidi ze sociálně znevýhodněných rodin nebo pečují o seniory. V mnoha z těchto oblastí stát připustil, že NGOs odvádí kvalitnější práci za menší náklady a místo, aby se jim snažil konkurovat, jednoduše z našich daní uvolnil určitý balík peněz, kterými nevládky za jejich činnost kompenzuje.
Nevládky jsou pro efektivní fungování normální liberálně demokratické země zcela kruciální. Jejich činnost je důležitá a jejich služby prováděny efektivně s daleko menším objemem peněz, než kdyby byly podobné aktivity řízeny centrálně. Proto, a toto nemohu dost zdůraznit dost, na rozpočet pro neziskové organizace se nesmí sahat a jakékoliv myšlenky na jeho krácení by si měli všichni populističtí kolegové jednou provždy vytřepat z hlavy.
Obrana
Je nutné dále pracovat v kybernetické obrannyschopností naší země cílenou finanční podporou naší armády. Je nutné zorganizovat školení pro naše vojáky, vymyslet koncepci jejich vzdělávání, najít a zaplatit vhodné školitele. Je klíčově důležité investovat do specializovaných školení pro velitelství kybernetických sil. Dále je potřeba pokračovat v investicích do technologického vybavení i kybernetické infrastruktury naší armády.
Musíme také navyšovat obranný výzkum, kde se určená částka od 90. let prakticky nezměnila. Pohybuje se od roku 1993 mezi 400 - 500 milionů korun ročně. Významné navyšování se neplánuje ani v budoucnosti, výdaje mají růst ze 430 milionů 2016 na 476 milionů korun do roku 2022.
Bezpečnost nikoho nezajímá v dobách klidu. Ovšem v okamžiku reálného ohrožení je už pozdě ji řešit. Prosím dámy a pány poslance, aby na to při hlasování o tomto rozpočtu i všech budoucích pamatovali.
Chci připomenout, že rozpočet není čistě technickou záležitostí, ale především veřejnou deklarací toho, jaké má vláda pro následující rok se zemi plány. Které oblasti jsou pro ně prioritní a které naopak za důležité nepovažuje.projevem politiky. Návrh rozpočtu Andreje Babiše je jako pro něj tolik příznačná kobliha. Plná prázdných kalorií a u umí tak maximálně zaplácnout. Piráti navrhují alternativu, která ozdraví naši domácí i zahraniční politickou scénu.
Děkuji za Vaší pozornost