Bohužel, i ve 21. století prostupuje rasismus všemi vrstvami naší společnosti. Ačkoliv se u nás debata točí v posledních dnech okolo fotbalu, rasismus se jen na sport neomezuje. Kudy vede cesta ven ze zhoubné propasti rasové nesnášenlivosti?

Poslední rozhovor BBC s černošským hráčem Sparty Costou Nhamoinesu nedělal českým fotbalovým fanouškům pěknou vizitku. Incidenty, kdy primitivní hulváti dělají na hráče černé barvy opičí skřeky, jsou veřejným a bohužel také vědomě přehlíženým tajemstvím.

Jedním ze smutných důsledků pak je, že černošští hráči Sparty nechtějí po zápase chodit pozdravit do kotle, protože fanoušci projevují rasistické názory.

Rasismus je u nás bohužel stále velký problém. A to nejen ve fotbale. Český rasismus se týká především romské a muslimské menšiny. Smutné dopady tohoto problému jsou patrné všude kolem nás.

Projevuje se i v těch nejběžnějších životních situacích. Dokazuje to třeba i nejnovější rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, který potvrdil, že Česko nezajišťuje rovný přístup ke vzděláním dětem s bílou a snědou kůží.

Čeští vědci experimentálně prokázali, že Romové a Vietnamci musí při hledání podnájmu poslat dvakrát více odpovědí na inzerát než Češi, aby dostali pozvání na prohlídku bytu. Čeští uchazeči o práci mají také o 180 procent větší šanci než Asiati a o 75 procent než Romové, že je případný zaměstnavatel pozve na pohovor.

Kudy vede cesta ven?
Důležité je určitě podporovat vzdělávání napříč celou společností. Pochopení a poznání je cestou k porozumění.

Nesmíme tolerovat rasistické a xenofobní vyjádření z úst politických reprezentantů a dalších veřejných osobností.

A v neposlední řadě je třeba také podporovat práci neziskových organizací a sdružení, která se rasovým otázkám věnují. Tedy ukončit ten nesmyslný boj proti nevládkám. A to ať už účastí na pořádaných akcích, podporou na sociálních sítích či finančním darem.

Určitě také potřebujeme víc seriálů, jako MOST. Hláška “on není rasista, on je jenom…,” už patří ke zlatému fondu české kinematografie.