Ve světle aktuálního geopolitického napětí je čas na to, otevřít v Česku debatu na velmi důležité téma, kterým je akademická výměna mezi českými vysokými školami a jejich čínskými protějšky, především těch spojených s armádou. Jsem si vědom toho, že akademická svoboda je jedním ze základních pilířů všech západních společností, této svobodě se ale bohužel netěší vzdělávací instituce všude po světě. V rámci “západního” přístupu k volné akademické výměně může docházet ke kompromitaci citlivého výzkumu, zneužívání výhod mezinárodní spolupráce pro předem nedeklarované účely a otevírání dveří pro špionáž.

K ostražitosti máme bezpochyby důvod. Australský institut pro strategické politiky (ASPI) provedl výzkum čínských univerzit a dalších institucí spolupracujících se sektorem obrany a určil jejich rizikovost podle toho, jestli spolupracují s armádou nebo jsou prokazatelně napojeny na porušování lidských práv nebo špionáž. Pro české prostředí pak máme studii projektu Sinopsis a Českého rozhlasu, která se pokusila zmapovat spolupráci českých veřejných vysokých škol právě s univerzitami navázaných na Čínskou lidovou armádu (PLA) a obranný sektor ČLR. Ukázalo se, že i české univerzity mají vztahy s čínskými protějšky, které byly označeny za “rizikové” či “vysoce rizikové”.

Hlavním problémem pro Česko je nyní nedostatek informací - nevíme, jakému riziku ve skutečnosti čelíme. Něco přeci jen vyčteme například z výročních zpráv BIS. Ta poslední za rok 2019 hovoří o tom, že “čínským cílem je vybudovat sinocentrickou globální komunitu, kde ostatní národy uznají legitimitu čínských zájmů a přiznají Číně respekt, který jí (dle čínského mínění) náleží.” Zpráva dále zmiňuje “akademiky” jako jedno z možných krytí pro čínské zpravodajské služby a říká, že se zpravodajské služby ČLR roce 2019 “intenzivně angažovaly v akademické sféře” a že “vzhledem k politickému uspořádání a čínským zákonům je hranice svobodného akademického prostředí a státních zájmů značně rozostřená.” Stejně tak jsou známy příklady, kdy daný subjekt či akademik nedeklaruje svoji vazbu na obranný průmysl. S tím souvisí i ekonomické škody, například v Austrálii došlo následkem grantových podvodů v souvislosti s náborem talentů Čínou za poslední dvě dekády ke škodě 280 milionů australských dolarů (4, 6 miliardy korun).

Na rozdíl od Česka, kde je výzkum postavený na poctivé vědecké práci nezávislé na státu, v Číně to neplatí. I ve vztahu k partnerům není automatické, že je s nimi jednáno jako rovný s rovnými - čínské univerzity a výzkumníci často nejsou transparentní nebo neříkají celou pravdu o svém výzkumu.

Obecně tedy rizika známe, ale k tomu, aby na ně stát mohl reagovat, potřebuje mít detailní přehled o současném stavu. Právě proto jsem se obrátil na ministerstva školství, vnitra a zahraničních věcí, a požádal je o audit česko-čínské akademické a výzkumné spolupráce a následné zveřejnění jeho závěrů. V rámci auditu by mělo dojít k vytvoření přehledu uzavřených spoluprací a společných projektů a především zhodnocení jejich rizikovosti.

Ctím akademickou svobodu a nezávislost a považuji ji za jeden ze základních pilířů západních společností. Právě proto jsem toho názoru, že v době geopolitického napětí a jasných signálů, že tyto hodnoty nejsou sdíleny všemi partnery našich institucí musíme udělat vše pro to, abychom zamezili jejich kompromitaci. Prvním krokem by neměly být příkazy ani zákazy, ale právě zhodnocení aktuální situace, na základě kterého se můžeme kvalifikovaně rozhodnout, zda je potřeba učinit další kroky. Například vláda v Austrálii už k dalším krokům přistoupila, tamní univerzity mají ve spolupráci s bezpečnostními složkami aktivně zamezovat vlivu cizích mocností a loni také představila legislativu, která jí dává právo vetovat dohody místních vlád či vysokých škol.

V Česku ale potřebujeme něco jiného - přesná data a zvyšování informovanosti. Věřím, že audit, který po ministerstvech vyžaduji, je tou správnou cestou, jak zodpovědně reagovat na dobře známá rizika a jak umožnit transparentní debatu, aniž bychom slevili ze svých nároků na nezávislost našich vzdělávacích institucí.