Generálové se připravují na válku minulou místo na tu příští.

První studenou válku jsme my Češi po dlouhé řadě porážek (období 48-89 je třeba za takové pokoření pokládat) nakonec přece jen vyhráli a přičlenili jsme se zase tam, kde jsme před déle než tisícem roků zapustili kořeny, totiž do kulturního proudu, ze kterého jsme vždy čerpali a do kterého jsme také výrazným způsobem přispívali.

Ovšem navzdory tomu tendence obrátit se k Asii po celé předchozí období opět a opět prosakovaly. Přeskočme politicky a mocensky nesenou misi Cyrila a Metoděje, Prokopovo učitelské působen v Sázavě či zoufalstvím nesené pokusy bratrského diplomata Václava Budovce získat u sultána podporu proti katolické nadvládě.

Rozhodujícím je pro nás stále ještě národní obrození i se svým vyústěním do dvou politických a vzájemně těžko slučitelných proudů: jejich reprezentanty jsou Masaryk a Kramář. Kramář a Masaryk měli mezi sebou po celou dobu svého politického působení určité napětí a toto napětí vyvrcholilo po vzniku samostatného státu. Ačkoliv měli i leccos společného (třeba odpor ke katolické církvi či snahu federalizovat rakouský stát), těch rozdílů mezi nimi je přece jen hodně. Poněvadž není možné sepsat v krátkém textu této povahy všechny podrobnosti, přistoupil jsem na určitý kompromis v podobě shrnutí rozdílů mezi oběma politiky v poněkud schematické podobě.

Masaryk (1850-1937)

vzdělání - filosofie (badatel)
zázemí - chudý
zaměstnání - učitel
zaměření - západ a evropanství
žena - Charlotta (USA) manželka, oddaná
hodnoty - etické (asketičnost)
národ - multinacionalita (pro Židy a Němce)
Rusko - kritika ("Rusko a Evropa" 1913)
náboženství - protestant a vlastní NDE
rukopisy KD ZH - pravda nad slávou
vzájemnost - kárání Kramáře
strana - malá a liberální (realisté)
válka 1914-1918 - emigrant; legie (trest smrti)

Kramář (1860-1937)

vzdělání - ekonomie (právník)
zázemí - bohatý
zaměstnání - podnikatel
zaměření - východ a panslovanství
žena - Naděžda (Rusko) družka, rozmařilá
hodnoty - estetické (architektura)
národ - nacionalismus (proti Židům a Němcům)
Rusko - afiliace ("Ruská krize" 1921)
náboženství - odkaz na mystický romantismus
rukopisy KD ZH - sláva nad pravdou
vzájemnost - žárlivost na Masaryka
strana - velká a konzervativní (mladočeši)
válka 1914-1918 - disident; kriminál (trest smrti)

Tito dva politici ztělesňují dvě možné alternativy zaměření české politiky a jistě by bylo prospěšné zabývat se oběma do hloubky - hlavně když současná politika trpí naprostým myšlenkovým vyprázdněním. Vytvořit cosi zcela nového nemělo v dějinách úspěch nikdy: vždycky bylo třeba navazovat a čerpat z odkazu dob minulých. Zde máme určitou nabídku.

Podle mého osobního mínění bylo štěstím českého národa to, že se vydal Masarykovou a nikoliv Kramářovou cestou s tím, že bohužel po ní ušel jen skrovný kus. Leč připouštím to, že legitimní je i Kramářův způsob uvažování, přičemž se z něj lze jistě poučit.

Potíž tkví jen v tom, že Kramářovy postoje se dají v současnosti velmi snadno zneužít a že mnozí to i dělají. Je třeba připomenout si, že Kramáře navzdory jeho uhranutí ruskou duší a tradicí zachvátilo zděšení z komunistického převratu a z toho, co následovalo pak. Můžeme jistě diskutovat o tom, zda nastolení komunismu v Rusku bylo vyústěním předchozího samoděržaví či zda naopak šlo o cizí prvek destruující všechno pozitivní z minulosti. Stejně tak můžeme uvažovat o tom, zda nacismus již dávno v národě Němců dřímal s tím, že například Nietzsche ho vyjádřil o desítky roků dřív, či zda jde o naprosto cizí vliv příčící se monumentální tradici humanismu od středověkých dob. V každém případě známe, že Ribbentrop si s Molotovem v září 1939 podali ruce a uzavřeli dohodu o vzájemném přátelství (doslova). Rozhodně tomu pak bylo tak, že se mezi demokratickými státy a sovětským svazem se rozpoutala studená válka.

Jenže studená válka neskončila. Případně potud, pokud ano, máme tu druhou studenou válku. Je jen třeba, abychom to pochopili a abychom pochopili i to, že další válka se obvykle vede již jinými prostředky. Zatímco obě předchozí "horké" války se s určitými rozdíly vedly na frontě a navzdory vyspělejší technice šlo v posledu o boj muže proti muže, ta první studená měla již docela jinou podobu. Hlavním nástrojem ruské expanze byla tehdy lež komunistického pojetí spravedlnosti a Evropa musela, aby občanská společnost nepřijala v demokratických volbách něco podobného, dbát na sociální jistoty (jisté důsledky tohoto modelu pociťujeme dosud). Dřívější způsob válčení byl sice hrozbou, avšak s výjimkou několika lokálních bojišť (třeba Korea, Vietnam, Angola, Afganistani i jinde) nevzplál nikde. Kromě soutěže o blahobyt (což nyní vypadá směšně, avšak bývaly doby, kdy to tak praštěné nebylo) se soutěžilo v dobývání kosmu, automobilovém průmyslu, ve sportu či dokonce ve výskytu katastrofických událostí. Pozadím byla pohnutka získat převahu ve vojenské oblasti a hlavně přivést lid k tomu, aby svrhnul svou vládu. Známe již výsledek: došlo ke svržení totalitních režimů a nikoliv naopak.

Ovšem nedělejme si iluze o tom, že by totéž platilo i pro Rusko. Rusko stále chová mesianistické vášně a snaží se s Amerikou i jinými demokratickými státy bojovat. Jen zbraně jsou již jiné. Jistě i dříve se vytěžovala výzvědná služba a leckdy leckdo i provedl určitou akci v cizím státě. Nyní je toto tou hlavní zbraní.

Je třeba počítat s tím, že Rusko mělo velmi rozvětvenou síť výzvědné služby v ostatních státech: předně satelitních a ovšem také těch dalších. O tom, kdo z Čechů s KGB kolaboroval, informace nemáme žádné, což velmi kontrastuje s tím, že seznamy estébáků jsou k dispozici na webu a jsou tudíž pro gangstery víceméně k ničemu. Bylo by jistě mimořádné hloupé, kdyby bývalý důstojník KGB Putin s touto sítí nechtěl pracovat. K tomu přibylo laciné bohatnutí Rusů díky prodeji nerostných surovin (nic jiného nejsou s to v konkurenčním prostředí prodávat). Výsledkem je, že jejich lidé jsou skoro všude a že mohou rozdávat úplatky tak, aby získávali spolupracovníky další. K tomu ovšem potřebují udržovat korupční prostředí. Zbývá nám tudíž jen dohad o tom, koho si Rusové koupili a koho ještě nikoliv (ačkoliv občas používají i metody starší, třeba tu, že mají natočeného jistého konzervativce miliskujícího se v sauně s chlapci). Avšak zčásti se to uhodnout dá: kdo jde Rusům stále na ruku, kdo nás posouvá k tomu, abychom byli na Rusku závislí, kdo se staví za politiky s posléze prokázaným korupčním chováním, kdo odmítá občanskou společnost, která je v boji s korupcí hlavní obranou, kdo stále útočí na Brusel a horuje pro národní státy?

Tito lidé pak mají již docela jiné úkoly a válka tudíž vypadá jinak: prvním úkolem nyní je rozvrátit EU v duchu starého římského hesla "divide et impera" s tím, že klíčovou ztečí je rozbít Euro a Eurozonu. Finanční krach jednotlivých států dovolí za petrorubly kupovat majetek i další a další lidi v cizích zemích tak, aby měli své poskoky a přisluhovatele na těch nejvyšších místech. Budeme jednou, až se seznamy agentů dostanou na veřejnost, žasnout nad tím, kdo všechno mezi nimi byl. Co pak s těmito lidmi? Ale to je docel prosté: hlavním modelem je přece putinovská perestrojka a taková perestrojka se bude pomalu šířit od státu ke státu. Již nyní někteří ruští generálová slibují, že nás bratry Slovany přijdou zachránit "iz germanskogo plena".

Když se vrátíme ke Kramářovi: Kramář stál proti komunismu a jistě by byl i proti současnému ruskému despotismu ničícímu demokracii ve všech oblastech. Odkazovat na něj je tudíž čirou zhůvěřilostí a lží. Snad se i můžeme inspirovat lecčím z ruských dějin, avšak vzpomeňme si: které tanky projížděly po našich silnicích či ulicích a střílely do lidí i budov? Když v poslední době z ruské strany opakovaně registrujeme hrozby zamíření raket na Prahu či jiná evropská města a když v krutých mrazech přestává z Ruska přicházet plyn, stává se ta vzpomínka velmi živou. Mezi Ruskem a Sovětským svazem žádný propastný rozdíl není.

Buďme ve střehu! Je tu druhá studená válka a není o nic mírnější než ta minulá. Mohli bychom svou svobodu a demokracii zase ztratit! Potřebujeme v Evropě držet při sobě a mít na paměti ruskou hrozbu i hrozby jiné.