"Jsi navedenej či blbej?" Kdysi ve škole jsme se častovali touto větou. Přesně tato otázka je ve vzduchu nyní v poměru k Evropě.

Bublá spor o jistou půjčku a potažmo o to, zda podporujeme euro, eurozónu či unii v celku. Na čí stranu se postavíme? Domnívám se, že takto vyhrocený konflikt je velmi užitečný: ukazuje s poměrně velkou mírou jistoty, kdo za koho kope.

Navzdory tomu, že lidé kolem Klause s Klausem samotným v čele budou asi tvrdit, že Rusko si přeje Evropu jednotnou, je tomu přesně naopak: usiluje všem prostředky, přičemž síť tajných služeb má již od války rozvětvenou nejen u nás, nýbrž všude, o to, aby Evropu rozvrátilo. Důkaz o tom, že za rozdělením Československa či Jugoslávie prsty také má, máme.

Koneckonců v politice platí jistě od římských časů "divide et impera!" ("rozděl a panuj!"). Či snad by chtěl někdo tvrdit, že Římané byli při vytváření své říše daleko přesahující všechno jiné, co kdy v dějinách vzniklo, naveskrz politicky hloupí? Jistě ne. Vždyť tímto heslem se řídili další a další politici po nich až do současnosti.

Bezesporu stejně uvažovali a uvažují dosud i Rusové samotní: jejich hlavním cílem pro nejbližší roky je Evropu rozbít, přičemž vzápětí začnou nás slovanské bratry i všelijaké ty bratrance opět zbavovat dekadentního jha euroatlantické civilizace a vnucovat nám pořádky své. S tím máme bohužel své hluboké zkušenosti.

Když se nyní kdokoliv snaží euro, eurozónu či unii v celku rozbít, prozrazuje naprosto jednoznačně, ke komu ho máme zařadit. Pochybovat o tom, že Klaus Rusům slouží, asi nemůže již nikdo. Jde tudíž o ty ostatní: Kdo ještě?

Pod různými záminkami konzervativizmu, diverzifikace obchodu či prostě ekonomických zájmů obvykle tvrdí, že si vystačíme sami. Mají za to, že Brusel je pod vedením paní Merkel příšerně diktátorský a deficitem demokracie trpí podle nich celá EU. A propos - kdo z nich kritizoval nyní, když statisíce Rusů demonstrují proti průběhu posledních voleb, obrovský demokratický deficit v Rusku samotném? Nikdo.

Jistě, práce na vytvoření federace bude v Evropě ještě lopotná, avšak při vzniku USA tomu bylo rovněž tak (ačkoliv tehdy se muselo sjednotit pouze pár milionů lidí, kdežto půl miliardy obyvatel Evropy to má daleko těžší). Měli bychom si v této souvislosti všimnout toho, že nikdo z eurotiků žádný návrh řešení ještě nepřinesl: vesměs jde o ubohé kverulování hodné hospodských žvastů.

Po celé dějiny byla česká společnost někdy s neblahými a jindy s blahými důsledky integrována do evropského společenství; snad by se dalo uvažovat o tom, že tuto tradici nyní překonáme, ovšem bylo by potřeba vytvořit projekt takové změny podepřený argumenty a ten chybí.

Můžeme tak směle rozdělit eurotiky do dvou skupin. Někteří z nich jsou navedení čili Rusku slouží, poněvadž jsou na tamní autoritářské poměry napojeni svým businessem či prostě tím, že na ně něco následovník KGB má. Jiní jsou naopak prostě blbí: blbost (prefrontální syndrom) se mimo jiné projevuje tím, že dotyčný má o sobě mimořádně skvělé mínění; tito mají za to, že pronikli do nejhlubších zákonitostí dějin (známe takové chvástání z hodin marxismu-leninismu a tito obvykle mají takové hodiny za sebou) a tvrdí, že EU musí dopadnout špatně (na to, že jde zčásti o sebenaplňující se proroctví, zapomínají).

Připomeňme si jen, že těch, kteří Rusům naletěli, máme ve svých dějinách hodně. Byli mezi nimi i vynikající intelektuálové (Vančura, Seifert, Holan, Kundera, Kohout, Klíma, Vaculík, Kosík, Machovec a mnoho dalších). Měli bychom se všichni z vlastní dějinné zkušenosti poučit!