V poslední době jsme ze strany komunistů a konzervativců zahlceni výpady proti Bruselu a EU vůbec. Nabízí se otázka po důvodech takového odporu a jeden z výzkumů z poslední doby určitý výklad poskytuje:

http://zpravy.ihned.cz/svet-evropa/c1-54540330-pruzkum-cesi-maji-spolecne-s-ruskem-nejhorsi-moralku-v-evrope
http://www.essex.ac.uk/government/research/are_britons_getting_more_dishonest.pdf
http://www.essex.ac.uk/government/news_and_seminars/newsEvent.aspx?e_id=3880

Vyznačujeme se tím, že hned po Rusech máme nejhorší morálku v Evropě čili máme potíž s tím zařadit se do normální kultivované společnosti; společnost na určité mravní úrovni se nám prostě protiví.

Již tuším námitky stran metodických pochybení výzkumu či takové, že Němci a Francouzi jsou těsně před námi. Ale to je opět to české řešení: lhát si do kapsy. Ve skutečnosti jsme zoufalci a ti z nás, kteří o svém zoufalství nemají tušení, jsou zoufalci dvojnásob (Soren Kierkegaard).

Máme vůbec zvláštní vztah k pravdě: pravda měla kdysi pro Jana Husa takovou sílu, že se pro ni nechal upálit, přičemž jeho slova v poněkud překroucené podobě se posléze ocitla na hradní zástavě, ovšem v porovnání s chováním české společnosti je to jen drzý výsměch Husovi. Haškův Švejk je daleko spíš naším hrdinou. Další dějiny ukazují zvláštní kontrast mezi houfy švejkovských přikrčenců a několika výjimečnými osobnostmi schopnými opět a opět odkazovat k pravdě i trpět pro ni - ale na ty mainstream vesele kašle.

Sice remcáme proti korupci, korupce nám ale vlastně vyhovuje: podílíme se na ni totiž také. Je třeba nalít si čistého vína: jsme na tom hodně špatně. Když i sám president tvrdí, že faulovat se může potud, pokud to sudímu unikne, případně krade a je mu jedno, že kamera ho při tom zabírá, vypadá to s námi bídně - lid to při tom pokládá za podařený vtip.

Zatímco v anglickém prostředí je slovo "fairness" pro mezilidské vztahy klíčové, my v češtině postrádáme překlad; překládat by se snad mohlo slovem "čestnost", "čestný člověk" je ovšem v běžném užití jazyka téměř totožný s hlupákem.

Kde se v české společnosti vzala ta ubohost? Dovoluji si postulovat zde, že chyba je v českém národním obrození. Obrození má prostě špatný základ a díky svému základu již není s to jít jinam než do pekel. Jen pro přesnost: netvrdím, že žádné být nemělo. Mělo být jiné. Místo bukolických obrázků bylo třeba sledovat pravdu a potažmo silnou myšlenku; myšlenky ovšem v národním obrození nebyly skoro žádné - jen ta touha po pohodě přetrvávající až dosud. Zatímco pohoda je naší touhou, bez myšlenky jsme i nyní. Či snad někdo někde nějakou má? Mohli bychom parafrázovat Gorgiou a tvrdit: žádná myšlenka není, kdyby snad přece jen myšlenka byla, našemu poznání uniká, přičemž i kdyby na ni někdo přece jen kápnul, stejně není s to ji vyjádřit. Zbývá tak jen hloupé čechohujerství bojující proti bruselské komisi s naším vlastním komisařem a proti štrasburskému parlamentu s našimi vlastními poslanci: zapomněli se ti čechohujeři v národním obrození a mají za to, že CK mocnář se jen přestěhoval z Vídně do jiného města.

Trochu jinak tomu bylo za časů Masaryka. Masaryk samotný nebyl v protikladu ke Kramářovi i řadě jiných žádným bojovníkem za rozbití Rakouska a zároveň kladl důraz na mravní hodnoty a myšlenky; koneckonců byl jedním z těch, kteří v důrazu na pravdu kráčeli v Husových šlépějích. Při tom u něj není vedlejší to, že vycházel z evropanství a že na evropanském základě rozvíjel své aktuální úvahy (mimochodem byl dávno před vznikem EU jedním z těch, kdo navrhoval evropské spojené státy). Stejně otevření byli například Karel Čapek či Jaroslav Durych a oba také překonali hranice našeho babiččina údolí (navrženi na Nobelovu cenu a nebýt pletich jejich stoupenců, získali by ji).

Je třeba, aby se český národ přerodil, přičemž díky jeho začlenění do Evropy je řešení vlastně snadné: stát se Evropany. Evropanství má u nás tradici tisíc roků čili i staromilci mají na co navazovat. Zároveň jde o naši budoucnost a mám za to, že jinou budoucnost nemáme. Měli bychom se zbavit komplexu méněcennosti, naučit se jazyky i spoustu jiných věcí a začít s ostatními státy úzce spolupracovat. Prozatím si děláme jen ostudu bez špetky studu. Jediná cesta pro nás je přestat se hloupě mrcasit na českém písečku.