Uvažovat o civilizaci jiné, než je ta naše, bylo obvyklé v každé době. Někdy to mělo podobu zlatých časů v dávné minulosti, jindy zase podobu utopického ráje na konci věků. Avšak vesměs bylo takové uvažování pouze planým sněním o tom, co by bylo krásné. My jsme na tom poněkud jinak. Máme budoucnost ve svých rukách a je na nás, kterou cestou se vydáme. Rozhodně ovšem platí, že naše civilizace v této podobě přežít nemůže. Kdo bude takto dál pokračovat, skončí v apokalyptických hrůzách.

Na to, abych se pustil do podrobností stran toho, které kroky je třeba dělat dál, zde nemám dost prostoru - ponechám si to na jindy. Zde udělám pouze hrubý a poměrně konkrétní náčrt toho, kam jít.

V nadcházejících měsících dojde skoro jistě k tomu, že vznikne užší federace některých evropských států, států vyznačujících se nakročením k civilizaci příští, schopné jít dál. Budou v ní určitě Německo s Rakouskem, Benelux a Francie. Skandinávské státy se až dosud zdráhaly k integraci připojit; důvodem ovšem byl obrovský rozdíl mezi způsobem života tam a v mediteránních zemích. Když nyní vznikne užší jádro, jsem si téměř jist, že se občané těchto států v referendu přikloní k plnému připojení. Očekával bych, že Švýcaři udělají totéž. Takto vznikne asi nejsilnější stát světa po všech stránkách.

Kolem něj se pak vytvoří věnec států na přechodu mezi skutečnou civilizací, civilizací budoucnosti, a těmi ostatními s výrazně horšími šancemi na to, aby obstály. Odedávna tomu bývalo tak, že na přechodu mezi špičkovou civilizací a těmi ostatními se více či méně záměrně vybudoval 'cordon sanitaire' coby nárazník. Otázkou nyní je, kam se přikloníme my a ovšem i ti další. Chceme být součástí nejmocnějšího státu světa a mít i podíl na rozhodování v něm či se chceme podobat Mexiku zabředlému až po uši do korupce a násilí s houfy zoufalců na hranici s USA snažících se proniknout do zaslíbené země? Je to jen a jen na nás. Máme obrovskou šanci a jsem si jist, že zejména Němci by k nám byli při našem úsilí připojit se mimořádně vstřícní. Vyberme si!

A udělal bych ještě jednu poznámku. Ukázat si lze na mnoha příkladech z evoluce jeden základní princip platící pro vývoj všech druhů. Druhy s vyspělou socializací čili schopné vytvářet velké celky obvykle vítězily nad těmi, které se zmohly jen na celky malé. Tak tomu bylo i na počátku lidstva, když se setkaly kmeny neandrtálců s kmeny kromaňonců: kromaňonci obvykle zvítězili navzdory tomu, že měli předpoklady téměř ve všech směrech horší než neandrtálci - neandrtálci byli otužilejší, silnější a měli větší mozkovou kapacitu než naši předkové. Avšak postrádali na rozdíl od nás schopnost sdružovat se do větších společenství. A vyhynuli. Naprosto stejné schéma nacházíme pak v dějinách. Tam, kde byli lidé schopni dohodnout se, skoro jistě vyhráli. Příklad řecký je obzvlášť frapantní v tom, že když se různé obce pod vedením Athén spojily, porazily do té doby nejmocnější perskou říši, avšak když se o pár desítek roků později tytéž Athény se Spartou rozhádaly, skončili všichni.

K tomu bych coby neurolog dodal ještě, že v pozadí oné evoluční výhody různých společenství je zejména frontální kůra mozková, která představuje hlavní anatomický rozdíl mezi námi a zvířaty: zvířata ji mají mnohonásobně menší než lidé a člověk právě díky jejímu rozvinutí dosáhl svých závratných úspěchů včetně kultury samotné. Kdo ji má zakrnělou, upadá po všech stránkách. Avšak naopak ten, kdo si vybere úpadek včetně neochoty dohodnout se s druhými, na odumírání své frontální kůry s důsledkem vlastního primitivismu velmi účinně pracuje.

Někteří z našich politiků kladou důraz na to, že nám s naší suverenitou a co nejdál od Bruselu bude báječně. Tím jen dokládají svou omezenost a tupost. Mám za to, že pro nás je jedinou šancí udělat nyní všechno pro to, abychom se vyhnuli paběrkování na okraji vyspělé civilizace s hrozbou zániku. Ovšem hrozba spadnout do bezvýznamnosti je obrovská, hlavně na pozadí toho, že socializace naší společnosti je ubohá: rozhodně jsme na tom daleko hůř než to tvrdé evropské jádro, hlavně díky rozvratu morálnímu; morálka je totiž základem každé možné integrace většího počtu lidských bytostí.