Stoupenci Klause se bijí jak lvi o to, aby obhájili moudrost presidentova činu (za úsměvné je třeba pokládat to, že po všech seznamech 'pravdoláskařů' se nyní Klaus ohání stále častěji láskou a pravdou).

Chyb i pitomostí je v té amnestii s abolicí spousta a podle dlouhé řady nepřímých důkazů (důkazy přímé se možná najdou také) šlo přímo o kriminální čin. Dalo by se poukazovat na řadu právních závad počínaje směšováním dvou různých odstavců ústavy (o amnestii 63/1/k a abolici 63/1/j vázanou na individuální milost) přes spornou kontrasignaci premiérem až po ony nekalé úmysly. Ovšem výsledné zhodnocení nechám na ústavních soudcích (právník a zejména etik či člověk eticky smýšlející si závěr udělal již dávno).

Chtěl bych se zde soustředit na něco jiného.

Jedním z hlavních argumentů obhájců Klause je to, že ústava mu svěřuje možnost amnestie a že o amnestii může rozhodnout president zcela libovolně. Zdůvodňovat údajně nemusí president nic (má to být jeho soukromá věc). On sice cosi vágního naznačil, ovšem tím jediným, kdo by důvody přednést mohl, by byl právě právník vypracovavší tento presidentský výnos. Potíž je s tím, že uvést jeho jméno president dost arogantně odmítá, přičemž tvrdí, že podrobně zdůvodňovat cokoliv jeho povinností není.

Když se naopak někteří politici či řadoví občané dožadují důvodů samotných či jmen těch, kteří amnestii vypracovali, zaútočí Klausovi slouhové tím, že oni pochybovači údajně napadají bezdůvodně presidenta a že oni by měli pro obvinění presidenta důvody uvést.

Uvedená obhajoba Klause poukazující na logiku je v tomto naprosto zvrácená. Zakladatel logiky Aristotelés věnoval jeden ze svých 6 spisů o ní (Organon) tomu, co se dále traktovalo v podobě falešných argumentů. Argumenty totiž mohly a stále mohou být využity sofisty k manipulaci lidmi, což je třeba odhalit včas: pokračovat v diskusi na tomto základě veškerý smysl ztrácí.

Příkladem takového naprosto zavádějícího argumentu je 'argumentum ad ignorantiam' spočívající v tom, že negativní tvrzení se nedá dokázat. Připomněl bych zde jen, že se to týká empirických tvrzení kvůli nemožnosti veškeré empirické případy v reálním čase projít; oblast logiky a matematiky je na tom poněkud jinak. Proti tomu vyvrátit negativní tvrzení je kromobyčejně snadné.

Nikdo tudíž nemůže dokázat to, že žádná vrána není bílá či že žádná ovce není černá.

Stejně tak nelze dokázat to, že nejsou ufoni či že postupy léčitelů žádné účinky nemají. Je směšné mít za to, že bůh (to se uvádí obvykle, ovšem podobných entit je velká spousta) je potud, pokud nebude dokázán opak. Ostatně přesně z toho důvodu je činnost sdružení Sisyfos snažícího se vyvrátit bludy (bludný balvan) svým způsobem naprosto zoufalá.

Břemeno důkazu je vždycky na tom, kdo něco pozitivního tvrdí.

Není možné, aby na konferenci přijel badatel s určitými výsledky a bez jediného zdůvodnění prostě tvrdil, že ke svým výsledkům dospěl poctivou cestou a že všichni pochybovači o jeho poctivosti mu by mu jeho podvody musely dokázat.

Přesně z toho důvodu je třeba u každé odborné publikace popsat mimo jiné přesně metodu tak, aby si každý mohl díky znalosti metody prověřit správnost toho, k čemu badatel dospěl. Zároveň musí ten badatel své závěry obhájit před těmi, kteří vznášejí námitky.

Není možné, aby kterýkoliv politik cokoliv rozhodl a bez dalších důvodů se hájil, že ho vedly poctivého úmysly a že na voličích je, aby mu prokázali úmysly špatné.

Přesně z toho důvodu je pro přijetí kteréhokoliv zákona ve sněmovně třeba doprovodit tento zákon důvodovou zprávou.

Mimochodem tato logická souvislost je též v pozadí oné teze o presumpci viny u politiků - politik u moci totiž v mnoha případech něco závažného tvrdí a hlavně dělá, což musí zdůvodnit před veřejností; není na občanech dokazovat kriminální jednání vládců (ačkoliv občas se to u soudu i povede a pak je třeba onoho kriminálníka velmi přísně, přísněji než jiné, trestat). Totiž přesně: není to tak, že po politikovi by presumpce viny požadovala snesení důkazů o tom, že žádnou vinu nemá - on pouze musí představit veřejnosti to, že důvody pro jeho jednání jsou pádné a čisté. Když nedokáže dokázat to, pak musí odstoupit.

Není možné, aby president vynesl soud zasahující vážně do trestního práva a měl za to, že je to jeho soukromá věc a že ostatní mu musí prokázat zákeřné záměry.

Obrátit to tak, že jeho kritikové by měli snášet důkazy, ovšem hraničí s cynismem či bezmeznou hloupostí. Jde o to, že kritici vznášejí otázky a pro otázku není třeba žádné důvody uvádět (nástrojem manipulace lidmi je mimo jiné i ptát se: proč se ptáš?). Je tomu přesně naopak, přičemž Klaus ve své amnestii provázené abolicí svým výnosem dokonce přímo a do hloubky rozvrací trestní právo. Na takový rozvrat je třeba mít důvody hodně pádné, avšak president je tají a tají i toho, kdo by je uvést měl.

Možná, že se Klaus cítí být absolutním či totalitním panovníkem a že na základě toho si osobuje právo (právo silnějšího) dělat si, co chce. Avšak s demokracií to nemá již nic společného. S demokracií je to totiž od samotného počátku úplně jinak: nejsou pro ni rozhodující volby; volby samotné totiž mohou snadno svést společnost na scestí potud, pokud se ke slovu dostane někdo, kdo dokáže díky užití falešných argumentů či i jinak manipulovat voliči a tím je ovládat (zkušenosti aténské polis z doby jejího konce se od té doby mnohokrát potvrdily).

Základem demokracie je totiž diskuse (deliberativní pojetí) postavená na argumentech s tím, že volby pak jen provedou inventuru toho, kdo koho přesvědčil. Přesvědčení je ovšem třeba stavět výhradně na argumentech a k tomu je třeba argumenty znát: znát, co jsou argumenty falešné čili umět je rozpoznat a debatu na jejich základě včas ukončit.

Doporučil bych velice, aby se na školách v rámci logiky učilo, co jsou falešné argumenty a kterak se jim vyhýbat, přičemž vedení živé diskuse o různých sporných tématech by mohlo být pro žáky či studenty daleko zajímavější než kombinace formálních značek. To je ovšem také jeden z předpokladů toho, aby se v naší společnosti podařilo skutečnou demokracii konečně zavést.

Představa presidenta o tom, že on samotný stojí nad zákony práva a dokonce i logiky samotné pak bude pro smích i žákům obecné školy.