Koudelkovy texty z principu nečtu, ale jeho blog se objevil hned po mém a můj titul je v naprostém kontrastu s jeho. To mě přimělo ke čtení.

Již první věta "Andrej Babiš vystihl podstatu parlamentní demokracie" fascinuje sama o sobě. Tvrzení o tom, že Babiš ještě ke všemu "jedná moudře" a že bychom si ho pro to měli vážit, nutí k smíchu. Možná ale, že autor je na tom se svou moudrostí podobně, když si i v tak krátkém textu odporuje. Pokládá za špatné jednak to, že ve "vládní straně docházelo k odchodu poslanců a vzpourám", jednak zase jindy to, že "volby by se staly jen demokratickou kulisou". Fakticky první vylučuje druhé. Ale to asi autora až tak netrápí.

V čem by tudíž měla ona Babišova moudrost spočívat? Hlavní argument má tkvět v tom, že sestavuje stabilní vládu. Její stabilita se ovšem teprve ukáže a argument odkazující na to, co se v budoucnosti stane, je jedním z argumentů falešných. Falešné argumenty jsou nicméně asi pod autorovou rozlišovací schopností. Zastavme se ještě u té stability. Stabilní vládu jsme měli za komunismu. Kooperace presidenta a premiéra byl velmi úzká a vláda jedné strany zaručovala totální krach všech opozičních seskupení. Obava ze vzpoury sněmovny proti rozhodnutí strany a vlády byla za hranicí představitelnosti. Vydrželo to tak vlastně skoro 42 roků. To byla pro autora krása! Jistota nade vše.

Ale vraťme se ještě k Babišově síle. Předně je třeba mít na paměti to, že Babiš či přesněji jeho podržtaškové (ovšem to je v jeho případě jedno) sice volby vyhráli, ovšem získali v nich jen ani ne třetinu lístků a poslední měsíce preference ještě ztrácí. Počítat bychom tudíž měli s tím, že v nejlepším případě Babiš vyjadřuje mínění 2 miliónů lidí, a když vynecháme lhostejné, zbývají další 4 miliony výslovně proti němu (to ostatně dokládá i fakt jeho neschopnosti již 3/4 roku najít spojence pro sestavení vlády). Něco takového vskutku demokratické zrovna není.

S volbou presidenta otevřel autor další sporný bod. O dovedné manipulaci převážně dirigované z Ruska toho bylo napsáno již obrovské množství po celé zeměkouli. Dokonce i kolem Trumpa se kvůli tomu v USA stahují smyčky a my v ČR jsme ke všemu měli v roce 1989 mezi sedmi a osmi tisíci agentů KGB. KGB ovšem plynule přešla do FSB a Putin je koneckonů jedním z nich. Žádné jejich seznamy známé nejsou (kromě pracovníků Prognostického ústavu s agentem Karlem Köcherem coby kádrovákem v něm) čili mohou působit nerušeně dál. Jistě i leckoho dalšího díky kompru či úplatkům mohli získat (koho pak asi?). Naše BIS koneckonců před působením ruských dezinformátorů každý rok varuje. Vítězství Zemana poměrně hodně těsné je tak velmi sporné, přičemž se lze ptát, zda je skutečné. To, že manipulace volby provázely, ostatně dokládá i to, že po v dějinách ČR jediném přepočtení hlasů z jediného okrsku musel již zvolený poslanec odstoupit a místo něj nastoupil jiný. Co kdybychom tak přepočítali hlasy všechny? Kdo by pak asi tak vyhrál?

Přemíra servilní úcty k Zemanovi pak vrcholí větou: "jen vláda Miloše Zemana 1998-2002 měla pevnou pozici v Poslanecké sněmovně díky opoziční smlouvě". Připomeňme si tudíž úspěchy této vlády! Její agenda zahrnovala privatizaci OKD do rukou Bakaly či Uniperolu do rukou Babiše s tím, že oba problémy jsou stále na hranici trestního postihu. Naopak dálnici do Ostravy slíbil a díky své neschopnosti nebyl so to dokončit (ostatně stále jsou s ní potíže). Zpestřením jeho vládnutí byla též úplatkářská aféra Bramberk či akce Olovo s úkolem dehonestovat ministryni paní Buzkovou. Kriminální počiny rázu zatčení jeho ministra Svobody v úřadě či objednání vraždy novinářky paní Sabiny Slonkové jsou další signifikantní rysy Zemanova vládnutí bez faktické opozice ve stabilním prostředí. Máme na tomto pozadí žasnout nad demokratickým cítěním bývalého komunisty a pracovníka perestrojkového Prognostického ústavu?