Jen pravda nestačí aneb O přesvědčivosti dezinformací

06. 12. 2019 | 15:31
Přečteno 4229 krát
Těžký je život novináře. Má-li mít zpráva nějaký dopad, potřebuje čtenáře přesvědčit, a když to nedokáže, je jedno, nakolik je pravdivá a co se v ní vlastně říká. Samotná otázka přesvědčivosti, respektive způsobu, jímž se jí dosahuje, přitom staví do jisté výhody oproti klasickým médiím (ať už seriózním, poloseriózním či bulvárním) dezinformační weby.

Zásadně jiný přístup obou zmíněných skupin k přesvědčivosti plyne již z pragmatické motivace klasických médií a dezinformačních webů – zatímco v prvním případě jde (s výjimkou veřejnoprávních médií) o motivaci ekonomickou, tedy o dosažení zisku, dezinformačním webům jde o… šíření dezinformací, propagandy (nejčastěji, i když nikoli pouze proruské) a různých účelových manipulací.

Klasická média dodávají zprávám přesvědčivost používáním obecně uznávaných a ověřených rutinních postupů spjatých s hodnotami a nároky, formulovanými v dokumentech, jako je Etický kodex novináře. Mezi tyto postupy patří zejména uvádění zdrojů a autora zprávy, přesné formulace a předkládání informací bez názorových interpretací. Pokud určité médium tyto hodnoty nedodržuje, riskuje tím ztrátu dobrého jména, důvěry čtenářů, předplatitelů, ale zejména i inzerentů, což je v důsledku stojí peníze, a jde to tedy proti již zmíněné ekonomické motivaci.

Dodržování postupů založených na etickém kodexu vyžaduje spoustu času a úsilí a také – což je podstatné – předpokládá, že čtenáři (resp. posluchači či diváci) alespoň „tuší“, jaký je smysl základních pravidel novinářské práce. V opačném případě se z těchto zavedených postupů stává ve vztahu k přesvědčivosti leckdy spíše překážka, resp. „zbytečnost“, jejíž smysl čtenář nechápe. Pojďme si to ilustrovat na malé analogii. Všichni víme, že řidič autobusu ke své práci potřebuje znát dopravní předpisy, a nejspíš také chápeme proč. Nenastoupíme tedy do vozu k řidiči, o kterém je nám známo, že předpisy nezná a nemá řidičský průkaz. Kdybychom – čistě hypoteticky – netušili, že nějaké dopravní předpisy existují, možná by nás přesvědčil vzhled a příjemné vystupování řidiče či luxusní značka a nablýskanost jeho vozu, bez ohledu na to, že dotyčný třeba vůbec řídit neumí a ani v nejmenším mu nejde o to dopravit nás na místo, kam míříme. A tím místem by – vrátíme-li se zpět k novinářské práci – měla být pravdivá informace.

Dezinformační weby se ovšem na rozdíl od klasických médií neřídí tradičními pravidly novinářské práce, a proto je škála postupů, s jejichž pomocí mohou posilovat přesvědčivost svých zpráv, podstatně širší (viz dále). Jen jeden z nich se ovšem objevuje na všech dezinformačních webech a prakticky v každé zprávě – jde o předkládání informací rovnou ve spojení s jejich interpretacemi, tj. o kombinování zpravodajství a názorů. V případě klasických médií je tím, kdo ze zprávy vyvozuje konečný závěr, sám čtenář. (I klasická média samozřejmě nabízejí i názory a komentáře, ta se však – jak velí již několikrát zmiňovaná pravidla novinářské práce – striktně oddělují od zpravodajství.) Dokonce i zavádějící titulky bulvárních médií jsou hnané především snahou zaujmout a zvýšit prodejnost, nikoli podsouvat názory. (Názorová vyhraněnost bývá v tomto případě naopak na překážku široké prodejnosti.)

Spojování informací a jejich interpretací do balíčku „2 v 1“ je svým způsobem lákavé i pro čtenáře, neboť jim článek rovnou říká, co si mají o věci myslet. Tyto výklady obvykle odkazují k širšímu interpretačnímu rámci, který souvisí s pragmatickou motivací daného webu a proplétá se většinou publikovaných článků. Takovýto „velký narativ“, všeobjímající příběh, jehož prizmatem se vykládá vše ostatní, je pro čtenáře dalším potenciálním lákadlem. Může jim totiž dodávat pocit, že jen články, které jej obsahují, odhalují, co se doopravdy děje.

Další postupy, jimiž dezinformační weby upevňují svou přesvědčivost, můžeme dobře sledovat na čtyřech rovinách zprávy, a to jsou zdroje, autor zprávy, obsah a hypertextové odkazy. Z výzkumu, který jsem před časem na toto téma provedl, vyplynuly především následující strategie:

(Ne)uvádění zdrojů: Dezinformační weby vybírají buď jen ty zdroje, které se jim „hodí do krámu“, nebo neuvádějí žádné zdroje. Například po poničení sochy maršála Koněva v noci na 22. 8. 2019 tak Aeronet v jedné zprávě odkazoval jak na Parlamentní listy, tak – pro posílení argumentace – i na Český rozhlas. A Parlamentní listy neuváděly žádný zdroj, i když šlo o zpravodajství. Dochází tak ke stírání rozdílu mezi událostí a zprávou.

(Ne)uvádění autora: Podobně i uvedení autora zprávy posiluje vědomí toho, že jde o interpretaci události, nikoli o událost samotnou. Dezinformační weby proto často autora neuvádějí či informaci o něm maximálně potlačují (např. zkratka, o které se nelze nic bližšího dozvědět). Setkáváme se ovšem i s opačnou strategií, a to je posilování přesvědčivosti skrze důraz na osobu autora zprávy. (Typickým příkladem je způsob, jakým ke svým čtenářům promlouvá šéfredaktor Aeronetu skrývající se pod pseudonymem Vedoucí kolotoče.)

Náplň zprávy: Byl by omyl myslet si, že v případě určité události budou dezinformační weby psát víceméně totéž, tj. popisovat, co se stalo. V rámci prosazování svých ideologických cílů totiž dávají událost do různých, více či méně souvisejících kontextů, a zpráva pak mnohdy obsahuje témata, která jsou vlastní události poměrně vzdálená. V letošní kauze maršála Koněva psaly Parlamentní listy o protestech ruského velvyslanectví, Sputnik věnoval většinu zprávy o poničení Koněvovy sochy kritice pražského magistrátu za oznámení, že nevrátí na Staroměstskou radnici pamětní desku připomínající podíl Rudé armády na osvobození Prahy, a Aeronet se v prakticky celém článku, v němž je zmíněno i poničení sochy Koněva, zabývá tzv. „mocenským tenzorem“ a tím, proč volit Babiše, a ne piráty.

Hypertextové odkazy: Na přesvědčivosti zprávy se samozřejmě podílí i to, na jaké další stránky se v ní odkazuje. A to tím spíše, že pro mnohé čtenáře může být obtížné rozlišovat hypertextové odkazy od zdrojů zprávy. V případě klasických médií je opět přesvědčivost propletena s ekonomickou motivací – jejich odkazy málokdy směřují jinam než na stránky patřící danému mediálnímu domu, protože chtějí udržet čtenáře u sebe (a prodat reklamu). Naopak dezinformační weby často obsahují řadu odkazů i na weby klasických médií. Přesvědčivost se zde mísí s propagandistickými motivy: Jestliže čtenář přijal světonázor dezinformačního webu, bude si obsahy uvedené v klasických médiích vykládat příslušným způsobem (s čímž obvykle souvisí představa, že tato média chtějí něco zatajovat či účelově zkreslovat) a jen se ve svém přesvědčení utvrdí (a možná se zapojí do diskuze pod článkem).

Hranice mezi klasickými a dezinformačními médii je, bohužel, mnohem tenčí a méně jednoznačná, než se zdá, a pozice klasických médií v „éře populismu“ není snadná. Setkáváme se s tím, že různé veřejně činné osobnosti, včetně politiků, nectí svobodnou žurnalistiku a její principy (a novináře v lepším případě nazývají „vodpadem“, v horším by je rovnou likvidovali) – a někdy je prostě nechápou či snad neznají. Zároveň se některá klasická média občas nechají strhnout popsanými výhodami a zpracují zprávu způsobem, který je typičtější pro dezinformační weby (např. instrukce k migraci na Primě či existence pořadu Moje zprávy na TV Barrandov). Proto je potřeba posilovat tento druh mediální gramotnosti a připomínat smysl starých, avšak snad ne ještě zastaralých novinářských hodnot.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy