Včerejší ohlasy na vládní šetření ukázaly naplno problém české demokracie. V současnosti není opozice. Každá myšlenka bez opozice zlblne, napsal Bělohradský. Pro vlády to platí také.

Proberme si, kdo vlajkové lodi vlády oponoval.
Josef Středula a odbory si stěžoval, že se s nimi nejednalo. Jak ale mohla vláda jednat s tělesem, které je součástí prezidentské kampaně a jehož předseda má v této chvíli nejasné politické cíle? To nedávalo smysl.

ANO a SPD. Především tyto dvě strany spolu s ODS celý problém způsobily likvidací superhrubé mzdy, navíc jsou opozicí ostrakizovanou, na kterou není reflektováno, neboť v obou případech existují vážně pochyby o tom, zdali jsou tato uskupení součástí demokratického politického rámce.

ČSSD. Nedělala reformy, když mohla a měla. Dokonce teď byla osm let ve vládě, takže může jen pozorovat jak jiní dělají to, co udělat měla.

Odtud dál je mapa opozice zajímavější. Můžeme na ní zahlédnout dva kamarády, kdysi předsedy stran, které teď sami často kritizují. Oba ale mají relevantní zkušenost a o reformy se aspoň pokusili. Jenže, jako opozice nemají budoucnost, jejich čas už byl.

Potom je tady hlas expertů jako Daniel Prokop a jiní. Tonje snad jediná dobrá zpráva. Je úplně v pořádku, pokud expert veřejně hodnotí kroky vlády. Ovšem přetavit to v politický hlas a legitimitu, to už je mimo rámec činnosti experta.

A jsme na konci. Co z toho plyne? Že vláda je zcela odbrždena k dělání veškerých politických chyb. Kdo chce přijít po ní, to není těžké uhodnout. Je to ANO a SPD.

Na řešení začíná být pozdě. Nové životaschopné opoziční projekty nevznikají. ČSSD se propadá každým svým dalším krokem hlouběji do politického hrobu. Pirati mlčí a hlavně jsou součástí vlády. Občanská společnost se vyčerpala bojem s Babišem, operace byla úspěšná, smysl zmizel, její mlčení k hříchům této vlády je výmluvné.

V takto rozehrané partii nás čeká buď pokračování této vlády pro nedestatek alternativ, anebo směr Maďarsko. Kde hledat žolíka, který by hru změnil?