Chtěl bych moc věřit, že na tom náš právní stát není tak hrozně...

Dvacet tři tisíce stran dokumentů, tři roky práce a dnes vše státní zástupce shodil ze stolu.
Člověk se na to může dívat tak, že státní zástupce podlehl tlaku a stíhání zastavil dříve, než aby se dostalo k soudu, ale můžeme se na to dívat i opačně. Chtěl bych moc věřit, aby pravda byla právě tam, i když výsledek je vlastně stejný.
Co když tomu skutečně všichni na zastupitelstvu, včetně policie do poslední chvíle věřili, dávali případu šanci, ale prostě se nenašel opravdu klíčový důkaz?
Pokud by totiž klíčový důkaz chyběl, jen by se vše protáhlo o další roky a u soudu by byl výsledek nakonec stejný - pouze by to nás daňové poplatníky stálo další a další miliony.

Pokud nic jiného, zůstává ale pachuť těch tří let…

Bohužel je to jako s podvodem, který může být pro všechny zcela jasný a očividný, ale v očích českého zákona je to něco jiného. Pokud neprokážete úmysl, tak prostě člověk za podvodné jednání být odsouzen nemůže.
A zde zákon mluví zcela jasně - pro trestný čin podvodu je charakteristické úmyslné zavinění. Není-li prokázán úmysl, je jeho spáchání vyloučeno.

Sám nejsem právník, ale mám se soudem určitou zkušenost - o nějakém skutku mohu být přesvědčený já, můj právník, může to tušit i soudkyně, ale pokud prostě není důkaz, nemůže nikoho odsoudit.
A záměr podvodu se opravdu velice těžko prokazuje, protože je většinou uložen jen v hlavě obviněného… Je to tedy často zhola nemožné.

Přijde mi to úplně stejné, jako v 90’ letech, kdy nebylo trestné tunelování a šíbři klausova střihu kradli beztrestně miliony. Vždyť přeci sám Klaus neznal pojem “špinavé peníze”.
Dnes jsme v podobné situaci a zákony opět nestačí na šíbry v bílých límečcích, kteří už se ale nespokojí s miliony, ale za jásotu obdarovávaného davu, jací jsou to pašáci, kradou miliardy, nebo dokonce celé státy.