Ani nedokážu spočítat, kolikrát jsem četl, nebo slyšel, jaký jsem já (nebo kdokoli kdo odmítá nosit roušku, nebo se nenechá očkovat) bezohledný sobec.

Možná jste si toho také všimli, ale mockrát jsem se v životě přesvědčil o tom, že o čem člověk často nejvíce hovoří a popírá to, tak to naopak bývá pravda.
Určitě znáte ty školní lháře a vejtahy, kteří za každým slovem říkali „Ne fakt, nekecám“ – říkali to, protože samozřejmě právě oni kecali ze všech nejvíc. Politik, který za každým slovem používá „křišťálově čisté“, skrytý gay, který „nesnáší teplouše“, prodejce, který mluví o nejlepší koupi a investici vašeho života, nebo někdo, kdo poučuje jiné, jak kriticky myslet a „jak být trochu menší kretén“, bývá naopak často sám tím největším.

A přesně to stejné platí dnes o těch „bojovnících proti sobectví.“

To jsou totiž často ti největší sobci – znám osobně tlusté a líné lidi, kteří sami se sebou nic nedělají, ale od začátku se dožadují ochrany ostatních, znám naočkované učitelky, které přesto nosí roušku a které nazývají ty, kteří ji nenosí „hloupými hejsky“, protože to JEJICH riziko je ještě potřeba trochu snížit. Znám slovutné profesory i bývalé novinářské feťáky, kteří zavírají oči před pravdou a nenechají si sáhnout na svého novodobého boha – všemocnou a zázračnou vakcínu, protože by se JIM zhroutil jejich svět iluzí. Svojí nevyzkoušenou „ochranu“, kterou neváhají narvat i do dětí, nebo je nechají dusit se ve školách v nesmyslných rouškách, i kdyby JIM to šanci na přežití zvýšilo jen o desetinu promile.

A pak je tu další nešvar, který se nám ve veřejném prostoru rozmáhá, a který nám šíří hlavně různí biochemici, kteří si užívají náhlé pozornosti médií a skvěle kšeftují s lidským strachem a vlastními testy. Ti neočkovaní by prý podle nich mohli třeba platit vyšší zdravotní pojištění – jen bych se zeptat slovutného akademika, jestli zároveň počítá i se zvýšením pojistného třeba pro obézní cukrovkáře, kteří se ke své nemoci čistě prožrali a nebo například své mladé agilní studenty, kteří třeba holdují nebezpečným sportům. Také bych nerad zapomněl na cytostatika, která jednou třeba budeme platit na rakovinou prohulené plíce dříve svobodomyslného novináře. Tomu se totiž říká solidarita ve zdravotním pojištění milý pane – všichni platíme a všichni čerpáme. Někdo více a někdo méně.

A všichni tito lidé, kteří po vás tak vehementně vyžadují, abyste je chránili na úkor vlastního zdraví, to dělají z jediného důvodu – JEN kvůli SOBĚ – kvůli svému sobectví! Jim nejde o dobro lidstva a svobodu, jak se snaží hlásat – ta na nějaký nevýznamný vir kašle. Ten jejich důvod je totiž zcela prostý – je to jen živočišný a primárně hysterický strach před vlastní smrtí. Strach o ten svůj - pro lidstvo zcela bezvýznamný a nicotný život. Strach, který ale oni povýšili na morálku a všeobecné blaho, kterého se pak dožadují od svého okolí.

Vrcholem všeho je pak hysterické divadlo, které tu už rok předvádí parta samozvaných sobců – altruisticky se tvářících akademiků, rádců a ochránců životů a veřejného zdraví - jak cíleně ovlivňují kvůli svému sobeckému strachu, funkcím a miliardových kšeftům média, vládu a štvou proti sobě miliony lidí. To je zcela nestoudné a trestuhodné.

Takže, až příště podobnou kravinu o hlupácích, ignorantech, sobcích a solidaritě vypustíte z té své akademické lebky, vzpomeňte si na všechny ty miliony ostatních lidí, kteří tu VAŠI experimentální Tečku pro VÁS, ze svých daní platí a přitom o ni sami vůbec nestojí, a kteří navíc sponzorují celou vaši akademickou dráhu a výzkum!