Světová zdravotnická organizace (WHO) zveřejnila 20. ledna 2021 zdánlivě nenápadný dokument,

https://www.who.int/news/item/20-01-2021-who-information-notice-for-ivd-users-2020-05
(zde překlad pro naši vládu...) který poměrně zásadně přehodnocuje doporučení při vyhodnocování PCR, která jsou klíčová pro stanovení počtu případů COVID-19, a tedy i podkladem pro drakonická opatření, jimž čelíme.

Pozitivita testu PCR tak, jak ji tvrdošíjně do dnešního dne interpretuje naše vláda, automaticky znamená, že je člověk označen jako potvrzený případ onemocnění COVID-19 (koronavirové onemocnění 2019).

A právě tomu je věnován výše uvedený dokument WHO, který nyní po 10 měsících (!!!) od vyhlášení pandemie přichází s tím, že je třeba při interpretaci výsledku testu vzít v úvahu stav pacienta a další faktory.

Doslova říká, že: „většina testů PCR je indikována jako pomocné vyšetření pro stanovení diagnózy, a proto poskytovatelé zdravotní péče musejí zvažovat jakýkoli výsledek v kombinaci s načasováním odběru vzorku, typem vzorku, specifiky stanovení, klinickými zjištěními, anamnézou pacienta, potvrzeným stavem jakýchkoli osob, jež byly s pacientem v kontaktu, a epidemiologickými informacemi.“

A dále uvádí, že v případě pochybností je třeba provést druhý test. („Tam, kde výsledky testu neodpovídají klinickému projevu, je nutné odebrat nový vzorek a provést opakovaný test za použití stejné nebo jiné technologie NAT.“)

Tento dokument nás teoreticky vrací znovu na začátek - tedy k běžné lékařské praxi, která se na 10 měsíců někam vytratila.
V EU však nadále platí definice případu COVID-19 Evropského centra pro prevenci a kontrolu onemocnění ze 3. prosince 2020, která stanoví, že potvrzený případ COVID-19 je definován splněním laboratorních kritérií (tj. pouze pozitivitou testu PCR nebo antigenního testu) (https://www.ecdc.europa.eu/en/covid-19/surveillance/case-definition).
Takže zde máme v rozporu definici EU, která stanoví potvrzený případ POUZE na základě pozitivného testu, a pak zde máme nové doporučení WHO, které říká, že je potřeba pohlížet k celkovému stavu pacienta a tedy každého řádně vyšetřit.

Tedy konečně návrat ke klasické lékařské praxi, kdy nemoc opět určuje lékař?
A co na to naše vláda?

Sabina Králová, Jan Tománek