Za studentských let jsme si s kolegy udělali lešenářské zkoušky a přivydělávali si tím, že jsme stavěli trubkové lešení. Je to zábavná hra: něco jako merkur, ale ve velkém. Člověk si hraje a hraje a hraje, a najednou zjistí, že je čtyřicet metrů nad zemí a je to jakoby nic. A už ani nedovede pochopit, jak se bál, když dokončil druhé patro, vylezl na něj a hned se mu z těch čtyř metrů zatočila hlava.
Na Hannoverský veletrh jezdím rád. Dokáže mě tam potěšit i maličkost: například když je v prosklené stěně osmero dveří, tak můžu zamířit ke kterýmkoliv z nich a ony jsou odemknuté; všechny, ne jenom jedny prostřed. - Abychom si rozuměli: mně nevadí, když o věcech, které už jednou vymyslel architekt, nakonec rozhodují portýři a uklízečky; mně vadí, když rozhodují pitomě.