"Nebuďte smutná," utěšovali dnes cestující ve vlaku paní průvodčí. A věru bylo proč.

V Radotíně mají rozhrabaný jeden konec nádraží, a tak se jezdí jen po jediné koleji; chvílema se zdá, že dokonce po žádné. Vlak se ke kritickému místu blíží dlouho a váhavě, s řadou četných zastavení. Takže když tudy skutečně projede, je už tak zpožděný, že mezitím už měl projet i jeden nebo dokonce dva vlaky následující. Ale nejen to: on mezitím už měl být na zpáteční cestě. A tak v jedné z blízkých stanic se ohlásí, že z důvodu "eliminace zpoždění" vlak končí a jede zpátky, počkejte si na další. Bude tu co nevidět, beztak už dávno měl jet. Jenže v jeho brzký příjezd už nikdo nevěří; navíc, i tohoto vlaku se bude týkat, že než přijede, měl už se dávno nalézat na cestě nazpátek.
Nedivte se, že paní průvodčí byla z této situace hodně posmutnělá.
Člověka u toho napadne, že kdyby nebyl vypraven onen vlak, ale až ten příští, v jehož jízdním čase ten předchozí nakonec jede, tak by mohlo být všecko skoro v pořádku. Cestující by prořídlý jízdní řád akceptovali raději, než hodiny čekání strávené ve vlaku.
A tak bych měl pro pana ministra Havlíčka jednu radu: vypravovat vždy jen tolik vlaků, kolik odpovídá propustnosti trati. Dají se najít odborníci, kteří to umí spočítat.
Ostatně soudím, že Andrej Babiš by měl odstoupit.