Hynku, Viléme, Jarmilo…tedy vlastně Honzo Hřebejku, Alice Nellis, Jirko Vejdělku…díky za vaše filmy o životě, jaký je – a že díky tomu vždycky alespoň na dvě hodiny zapomeneme na občanské deprese, které nám průběžně připravují politikové. Poznání, že on ten život je mimo politiku a bez ní přece jen to podstatnější, zázračně povzbuzuje. Tedy díky za každé dvě hodiny "bez".

I tak mne občas napadá – koho by asi volila krásná kráska v nesnázích, osobitá „klavíristka“ z Tajností, živočišná Vilma v pokušení a Rudolf v naději ? A šli by vlastně při svých starostech a životu na plný plyn vůbec volit? Mají štěstí – nemusí. Ve filmu je míjí novinové titulky o úplatcích a o pádech a nepádech vlády, o reformách, míjí je i všechny volby jako takové. Mohou si v klidu žít svůj filmový život, jakoby politika neexistovala. Úžasný pocit – žít bez všudypřítomné politiky…! A tak jen prosím pány režiséry a režisérky – ani v budoucnu nenuťte své hrdiny jít k volbám, a pro jistotu by vaši hrdinové neměli ani odebírat, a už vůbec ne číst, jakékoli noviny. My, ženy a muži současně v pokušení i naději, jsme jako občané z politiky nikoli v pokušení, ani v naději, ale v těžké depresi – a tak to, že naši vaši hrdinové na plátně jsou od politiky (až na obrovské výjimky) navždy osvobozeni, je úchvatné, úžasné a osvěžující… Zejména pro nás sedící v sále kina...Aspoň dvě hodiny "bez"...ta nádhera...