ČSSD se prý bojí neúčasti voličů ve volbách. Přitom je to právě naopak - čeho by se ČSSD a ostatní parlamentní strany měly bát, je ne nízká, ale vysoká účast voličů. Protože ta je citelně oslabí. Půjde-li k volbám o deset dvacet procent více voličů než obvykle, nebudou volit žádnou ze stávajících parlamentních stran. A pro velké partaje se rozsvítí game over.

Nevím, zda voliči pochopí, že tyto volby jsou velmi klíčové. Potvrdíme-li naše kraje skandály opředeným stranám, posílíme jejich přesvědčení, že to mají na věčné časy a nikdy jinak, ať dělají jejich Rathové a Dalíkové a další cokoliv. A bude tu opět růst korupce, skandály, tunely... Zatímco když dostanou po uších, budou nuceny projít vnitřní očistou - z pudu sebezáchovy. Jenže zatím si myslí, že platí varianta A. Že to mají zase jisté.

Ale! Je tu jedno velké, a snad pozitivní, ALE. V minulých dnech mi začali telefonovat různí lidé, spolužáci ze základky, klienti... většinou lidé, kteří volby neregistrovali nikdy, a ani bych to od nich, upřímně, nečekala. Většinou ani nevěděli, kde je jejich volební místnost. Ovšem tentokrát jít volit chtějí. A to tak moc, že jim to stojí za pár korun mobilního hovoru, aby se poradili a informovali. Dohodují se na tom u piva, na basketu, když vozí kočárky s vnuky, debatovali o tom s manželkou - a došli k názoru, že tentokrát prostě volit MUSÍ. Jen trochu neví, jak neudělat chybu.

Otázky se týkají toho, zda není lépe lístek přetrhnout, když chtějí protestovat, nebo jak vybrat z těch tzv. malých ty nadějné, a ty do zastupitelstva vyslat. Obvolávají se v rámci rodin, hlídají si děti, mění směny - aby mohli - světe div se - jít VOLIT. U některých jsem dokonce slyšela pocit vlastní důležitosti, odpovědnosti, důležité chvíle.

Optimismu jsem definitivně podlehla dnes ráno, když se mne parta mladých u obchodu ptala, zda mohou jít volit, když mají někteří 18 až v tomto týdnu, a kdy mne jedna moje starší příbuzná požádala, abych se u ní zastavila nachystat volební lístek a dovezla ji do volební místnosti. Spadla jsem málem pod stůl - tetinka byla apolitická a obvykle štrikuje dečky. Ptala jsem se jí, kdy volila naposledy. To bylo v roce 1990, odvětila, to byla revoluce. A proč jdeš, teto, teď? Podívala se na mne docela udiveně - holka, ty kandiduješ, a nevíš, že už je to zase tady?

Ano, už je to zase tady. Dva dny velmi důležitých voleb pro tuto zemi. Aby zůstala demokratická, aby zůstala občanská, aby nám ji nerozkradli pod rukama.