Politická „privatizace“ starostů je velmi nesprávný krok. Měli by zůstat sami sebou, a neprodávat se pod cenou. Proč? Starostové obcí a měst se těší v českých poměrech největší důvěře občanů. Právem. Jsou lidem nejblíže, a nemohou si dovolit ani setinu excesů, které si běžně dovolují vrcholní politikové. Proto se jimi rád zaštítí každý. Starostové by to však neměli připustit. Ztratili by sebe sama. Do velké politiky by měli zamířit jinak - regionálně, ve volném spojenectví.

Většina starostů menších obcí a měst se nechce stranicky profilovat, protože by tím ztratila u občanů na důvěryhodnosti – zastupují přece všechny občany své obce, a tak musí být nezávislí. Proto je většina starostů menších obcí a měst nestraníků. Nechci tím vůbec říct, že stranický starosta je špatný starosta – znám skvělé starosty všech politických stran, stejně jako znám starosty, kterým trochu „ujely nohy“, rovněž ze všech politických stran.

Ale většinově musím říct – vrcholní politikové nesahají většině starostů a starostek ani po kotníky. Odpovědností, přímým kontaktem s voličem, právní zranitelností, tím, co starosta musí zvládnout a umět. A snadnou odvolatelností ze dne na den, kterou ti nahoře neznají. Každé volební období musí tvrdě hájit své křeslo, a to volebním systémem křížkování napříč stranami. Hlasy v komunálních volbách tak mají mnohonásobně vyšší váhu a hodnotu, než hlasy ve volbách stranických (což jsou dnes sněmovní a krajské). Ať je získá starosta nestraník či starosta straník – lze jen smeknout, získá-li důvěru většiny občanů.

Proto považuji za velkou chybu, že se slovo starostové objevilo v názvu jednoho politického subjektu. Budí totiž nesprávný dojem, že tam spadají všichni starostové v této zemi, ale to zdaleka neplatí. Starosta je obecný pojem, a neměl být politicky zprivatizován. A pokud už zprivatizován byl, neměl se dát do služby, občas i velmi nedůstojné, jedné vyhraněné politické strany, která díky tomu získala nezaslouženou, a tedy tak trochu umělou, podporu voličů.

Starostové, chtějí-li si zachovat vysokou míru vážnosti a respektu, si musí ponechat svou autonomii, a důvěru v sebe sama neodvíjet od podobného členství kdekoli. Člověk, který má vážnost a respekt lidí, může kandidovat či být členem Strany přátel dobrého piva, a bude ve své obci či městě zvolen vysokým počtem hlasů. Člověk, který nemá ani vážnost, ani respekt, může být členem kterékoli strany, a u občanů neobstojí.

Chápu potřebu starostů se sdružovat na vyšší úrovni a být protiváhou tomu, co vidí nahoře, a za co by je v jejich vlastní obci hnali bičem. Na druhé straně si nejsem jista, zda je tou cestou celostátní politický subjekt, který nutně musí trpět stejnými nemocemi, jako ti větší konkurenti. Navíc role, kterou sehráli v minulých sněmovních volbách a v těchto krajských volbách, je bohužel nedůstojnou rolí statistů - s výjimkou prosazení rozpočtového určení daní, ovšem jen oni sami ví, jak moc museli tlačit na pilu, a zda je RUD bezchybný.

Myšlenka "mít svou stranu" byla patrně dobrá, ale tak nějak se příliš zpolitizovala a stala se obchodem – a to je další věc, kterou si starostové, a dokonce ani ti straničtí, ve svých obcích a městech nemohou dovolit ani náhodou. Dlužno dodat, že členské starosty samotné z toho ani tak příliš vinit nelze – oni přímo nejednali, ale, tak jak je v politické straně zvykem, dojednali to za ně jiní. A to je další věc, kterou by starostové neměli připustit ani náhodou.

Starostové by měli a mohli a budou muset, podle mého názoru, udělat pro českou politickou scénu velmi mnoho, ale ta cesta nevede přes celostátní klasickou politickou stranu, ale přes regionální skupiny, volně zastřešené, o to více oslovující regionální voliče. Tato cesta může vést s přehledem k účasti ve sněmovních volbách, aniž je zde nějaký diktát stranického vedení shora. Starostové dají sněmovní kandidátku dohromady v každém kraji, a potřebují jediné - aby je někdo zastřešil, moc jim, pokud možno vůbec, do toho nemluvil, aby byli zcela svobodní ve svém rozhodování, a už vůbec nikam nevede cesta přes „ocásek“ jiné politické strany, která si na tom udělala know how.

Této politické straně starostové pomohli do sněmovny, a teď jí darovali krajské volby, aniž k tomu měli nějaký rozumný důvod. Za rozumný důvod totiž nelze považovat obchod na vládní úrovni. Jak je vidět, sňatek přestal rychle fungovat, uškodil starsotům, kteří tomuto projektu uvěřili, zatímco regionální kandidátka postavená zdola slavila úspěch. A to je ta jediná možná cesta pro tak významnou politickou skupinu, jakou jsou starostové obcí a měst.

Co tím chci říct – mezi starosty a starostkami jsem dvacet let jako doma. Jsem jim po boku v dobách dobrých i složitých. A velmi si vážím práce těch, kteří vnímají svou funkci jako službu občanům své obce a města; a těch je téměř absolutní většina, a to napříč stranami.

Dokázali by však mnohem více a měli by mnohem větší vliv a slovo, kdyby na to šli v rámci vyšších voleb jinak. Nastal čas se nad tím zamyslet, protože přes šest tisíc starostů obcí a měst nepotřebují politický subjekt, aby je politiku učil a za ně rozhodoval. Potřebují politický subjekt, který je zastřeší, nebude jim v krajích do ničeho moc mluvit, umožní jim tu vyšší politiku svobodně dělat, a bude se naopak učit od nich. A který hlavně nedopustí, aby se stali obchodovatelným zbožím, jako se to stalo bohužel v posledních dvou letech.

Chce na to jít prostě jinak. Jak komunikuji se starosty napříč Českem, vím, že i oni už to ví.