Výsledky prezidentských voleb jsou tak trochu fackou zaslepenosti předvolebními průzkumy, a od nich se odvíjející mediální podpory. Ukazuje se, že všechny průzkumy jsou k ničemu. Jediné dobré by snad mohlo být to, že se někteří mocichtiví na základě jejich jepičích výsledků do médií dostanou, historicky se znemožní a bude od nich pokoj. A naopak se ukázalo, že lid přirozený talent podpoří, i když je z pidistrany.

Hovořme ale nejen o prezidentských volbách. Média vždy selektují přístup do předvolebních debat podle průzkumů. Nemohou tak proto objevit žádné přirozené talenty zdola – a neumožňují ani těm druhým netalentovaným se historicky znemožnit. Proč? Neznámý regionální politik může být skvělý – jak ale nevleze do některé z tzv. zavedených partají, nikam ho nepustí. Tím nemá šanci se stát více známý a zaujmout. A nemá-li šanci být v médiích, zejména v televizi, nemá šanci být zvolen. Proto u nás politikové nemohou růst, ale jen recyklovat. Je to velká chyba.

Proč lidé čím dál více sledují Politické spektrum na ČT 24, tedy diskuze zástupců malých stran? Protože tam se mluví o něčem (většinou), zatímco ve velké politice se žvaní. Jenže – mohou se z malých stát větší, nepůjdou-li do tzv. velkých debat? Proč vlastně neposadit proti Petru Nečasovi předsedu malé strany? Každý má přece právo se historicky znemožnit – a není vůbec jisté, že by to byl předseda té malé strany. Naopak. Po debaklu v prezidentských volbách by možná „malý“ předseda zaznamenal příliv členů, zatímco „velký“ Nečas by začal dostávat zprávy o stranické úmrtnosti.

Věřím, že máme u nás mnoho politických talentů. Kteří umí. Jenže právě proto nevlezou do žádné současné partaje – proč se dehonestovat, že ano? Takže zůstanou neobjeveni. Ke smůle této země. Miloš Zeman měl štěstí, že už kdysi objeven byl, a svlůj talent jen potvrdil. Jan Fišer měl tu smůlu, že si myslel, že politika se dá naučit přes noc, a že cítit se předem jako vítěz stačí. Dostal neskutečný prostor - a voliči ho poslali mimo dějiny.

Možná by se však měla média, a to nejen veřejnoprávní, zamyslet nad tím, jak hledat další politické talenty, a vymyslet jistě divácky vděčný formát tzv. velký proti tzv. malému. Během jedné diskuze se ten přívlastek totiž může otočit. Jak jsme to viděli u duelu Zeman Fišer. Přirozený talent proti přirozenému netalentu. Ale šanci zazářit nebo se historicky znemožnit Jan Fišer dostal. Ovšem jen díky průzkumům, které mají jepičí život. A co jiní?

Proto jako volič volám po televizním formátu, kde by se diskutující vylosovali proti sobě – zástupci velkých stran proti zástupcům zatím malých stran, nebo proti komunálním politikům, kteří o to budou stát. Talenty potřebujeme jako sůl. Nejen na poli hudebním, hereckém a jiném, ale hlavně a velmi na poli politickém. Hledejme. I za cenu, že se u toho někdo dobrovolně historicky znemožní. Alespoň to v té televizi bude o něčem – těch frází velkých už máme všichni plné zuby.

Pusťme tam proto i ty malé - nejen v okrajovém Politickém spektru. Věřím, že ti velcí na ty malé nebudou často mít ani náhodou. Protože žijí v akváriu, kdežto ti malí mezi lidmi. A z těch by se měla rekrutovat následná politická elita tohoto národa.

Tedy prezidentská volba ukázala jednu věc - průzkumy jsou na nic, dávejme šanci i lidem mimo ně, hledejme talenty. ne ty, co si to o sobě myslí, ale které pak dál vyšlou voliči. A jak je vidět, říct si svůj názor umí - bez ohledu na tu selektivní mediální masáž. Pusťme na to kolbiště více jiných - ať jsou či nejsou v hlavním proudu parlamentních stran. protože ty osobnosti, jak je vidět, stojí často mimo.

I to je vzkaz prezidentských voleb. Je třeba nových talentů. A měli bychom je hledat sami, ne pan Soukup. protože na ně evidentně nemá ten správný čich. Nechme to na voličích. A televizi otevřeme nejen pro vyvolené recyklované.