U Ústavního soudu leží stížnost na zákon o vracení majetku církvím. Rovněž tam leží návrh na vydání předběžného opatření. Vláda přesto v utajení podepsala smlouvy.


V tuto chvíli nejde o to, zda majetek vydat nebo nevydat a proč. Jde o zcela základní principy úcty k demokratickým hodnotám, kterými jsou mimo jiné respektování nezávislých soudů a zásada spravedlivého soudního procesu. Vláda se tak zachovala obdobně jako pan Kocourek při odklánění majetku před manželkou – pouze s tím rozdílem, že vláda se snaží odklonit majetek určený pro církve před verdiktem Ústavního soudu ČR, a v tuto chvíli je opět jedno, zda ten verdikt bude takový či makový. Vyšší pohrdání soudem a úctou k ústavním hodnotám si lze stěží představit.

Tato neúcta k Ústavnímu soudu ČR může mít dvojí důvod – vláda si je buď vědoma toho, že ten zákon nemá pro svou nekvalitu šanci obstát (mnohokrát odborníci na velké slabiny zákona poukazovali), a tak je nutno českou veřejnost a spravedlnost „převézt“ tímto nemravným postupem, nebo chce vláda dát návod lidem této země – cokoli nemravného je dobré, abyste nemuseli stanout před nezávislým soudem, a urvali, co se dá. Účel světí prostředky.

Pokud tedy Václav Klaus svou amnestií způsobil, že některé do nebe volající kauzy nebudou dotaženy a nikdy rozhodnuty nezávislým soudem, česká vláda se utajeným a urychleným podpisem smluv s církvemi snaží o to, aby její zákon nebyl nikdy přezkoumán Ústavním soudem ČR. Proč má z toho takovou hrůzu, proč se toho tak bojí, a proč ji to stojí za tuto nehoráznost, si můžeme jen domýšlet.

Jedno je však jisté. Ústavní soud by na podepsané smlouvy neměl brát zřetel, a pokud uzná za nutné zákon zrušit (důvodů jsou desítky), pak prostě zákon zruší – a smlouva na základě zrušeného zákona se tak stejně stane aktem bez jakékoli právní relevance. Jen pachuť vlády, které musí smlouvy na základě svých zákonů podepisovat pokoutně, zůstane na patře. Běda politikům, kteří se začnou bát reakcí svého lidu – řekl by klasik. Patří se doplnit ještě jedno slůvko – hanba podobným politikům.

Starostové obcí a měst, kdyby se dozvěděli, že na jejich území se začíná podepisovat petice za uskutečnění referenda, by si nikdy nedovolili rychle věc rozhodnout, aby referendu předešli (přestože by to teoreticky udělat mohli). Proč si to nedovolí? Protože nejsou za zdmi poslanecké sněmovny s ochrankou. Lidé by si to s nimi vyřídili na místě, a hned. Takto je nutné čekat na další volby. Nebo na verdikt Ústavního soudu, který si jistě nenechá kálet na hlavu. Protože ničím jiným podpisy smluv opravdu nejsou, než pohrdáním Ústavním soudem a neúctou k základním hodnotám, na kterých demokracie a lidské společenství vůbec stojí. Tedy mělo by stát.