Spory o to, zda je či není určité jednání politiků trestným činem nebo „jen“ amorálností, hýbou sice právnickou veřejností, ale nejsou tím nejpodstatnějším.

Podstatné je, co to udělá s politickou scénou a s účastí u voleb v příštím roce. Protože pokud neodsoudí nemorální politické obchody politiků soudy, odsoudí je nepochybně voliči. Smutné bude, když to bude masovou neúčastí u voleb, jak to tak postupně zaznívá. Ale lze se divit? Bude koho volit? Supervolební rok k této pasivní formě vyjádření absolutní nespokojenosti dává navíc hned několik příležitostí.

Politika zkrátka dospěla až do takové fáze, že mít značku některé z profilovaných stran za jménem je handicap rovnající se členství v KSČ po listopadu 1989. Komunální politikové propadají právem panice, že jejich velmi často i dobrá práce pro své město může být zapomenuta jen proto, že mají na čele cejch příslušnosti k některé ze sněmovních stran, a zvažují, pod jakou hlavičkou vlastně dál mají ve své obci a ve svém městě v dalších letech kandidovat. Jejich vlastní rodná strana je totiž tíží jako kámen a může je stáhnout, často i nespravedlivě, ke dnu.

Supervolební rok se navíc ponese v duchu vyřizování si účtů mezi partajemi, a nic lidského jim u toho nebude cizí. Tak se můžeme stát svědky předpokládaného jevu – sněmovní strany, které se díky personální vyprahlosti (vždyť kdo by do nich, probůh, dnes dobrovolně vstoupil?), budou dostávat volební výprasky jeden za druhým, a komunální volby na podzim budou stát opět a ještě vyšší měrou na nezávislých nebo nesněmovních kandidátkách. Nůžky se ještě více rozevřou, a my si budeme muset klást otázku – kudy v České republice dál?

Že by tato otázka měla vést k úvahám o výrazné změně volebního systému je jasné už několik let. Přejít od úvah k činům je totiž pro Českou republiku už životní nutností. Jinak nám bude stále vládnout třetí až čtvrté liga, zatímco moudrá elita národa v tom pravém slova smyslu se bude politice štítivě vyhýbat čím dál víc. Protože proč by do ní šla a postavila se jedné lajny s takovými pseudoosobnostmi, jaké dnes politika nabízí?

Nevyhneme se zkrátka v brzké době takovému volebnímu systému, který umožní politickým subjektům nabídnout voličům jen jednu celorepublikovou kandidátku, zavede kroužkování napříč stranami, a to tak, aby voliči skutečně mohli vybrat 200 osvícených – což jde právě a pouze ve většinovém systému. Poměrný systém, který vynáší do sněmovny osobnostní nuly a hlupáky jen proto, že léta si poctivě vysedávají tyto nominace na stranických schůzích, evidentně selhává, naši politickou scénu degeneruje a nové osobnosti nepřináší - nemá jak.

Už naši předkové moudře říkali, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Naše staré politiky, a nejde samozřejmě o věk, také ne. Probere je jediné – konkurence nové krve, která nebude podřízena poměrnému volebnímu systému, ale vpadne se svými kandidátkami na jednotný politický trh České republiky a nabídne nové elity. Takové, které budou vědět, že v rovném boji na jedné startovací čáře ty tatíky ze stranických schůzí převálcuje už tím, co dosáhla ve svém profesním a občanském životě.

Ano, tato cesta bude prostě nezbytná, protože s degenerací politické scény se stále stejnými recyklovanými politiky degeneruje celá Česká republika. Chce to lidi přirozeně chytré, profesně úspěšné, charakterní a životně moudré – a zkuste najít jedno jméno těchto kvalit dnes ve sněmovně… těžká práce. Kdo by jim ze zasloužilých straníků na kandidátkách uvolnil dobrovolně místo?

Zkrátka – není podstatné, zda vydírání tří poslanců a korupce v přímém přenosu před zraky české veřejnosti budou odsouzeny, ale bude podstatné, co uděláme s tím, aby se podobná pseudoelita, která jinak neumí vůbec nic, do politiky vůbec nedostávala. Tedy podstatné bude, jaký bude náš rozsudek v příštím, supervolebním roce. Zda povede z pudu sebezáchovy České republiky k razantní změně volebního systému, nebo zda se za chvíli budeme dívat na novodobé Milouše Jakeše všech volebních stran, jak nám vládnou.