Strana ANO bude volit mezi dvěma zly – zemí bez vlády nebo se slabou vládou směřující k předčasným volbám, nebo mezi vládou, v níž logicky velmi ztratí a přispěje k další roztříštěnosti politické scény v dalších volbách. Obojí je špatně, ale to druhé je z dlouhodobého hlediska lepší varianta pro Českou republiku, protože my už nepotřebujeme slabé a tříštící se partaje, ale silné a jednotné partaje. Jde teď o to, zda umíme být trpěliví a čekat, a smíříme se, byť přechodně, s úřednickou vládou.

Rovněž představa, že ČSSD sestaví stabilní vládu, ať sama s podporou ANO a KDU-ČSL, nebo koaliční s ANO a KDU-ČSL, je v dnešní situaci sci-fi. Nelze vládnout se silným vnitřním nepřítelem v poslaneckých lavicích, ať menšinově nebo koaličně. Ten vnitřní nepřítel je problém, který nelze vyřešit. To raději vzdát se vládnutí, projít těžkou a bolestnou katarzí za cenu osobních obětí, vyčištění partaje a nový vzestup. Jít do vlády je dnes pro ČSSD sebevražda.

Tedy pokud se vstoupí ANO do vlády, čeká ji osud TOP 09. Ani argument, že nejde přece o růst ANO, ale o Českou republiku, neobstojí. Právě proto. Právě proto, že jde o Českou republiku, nesmí ANO nyní do vlády a musí tomu vábení odolat.
Pokud sestaví vládu ČSSD, bude za rok dva tam, kde je nyní ODS. Neustojí vnitřní boj, jako ho neustála ODS. Protože v sociální demokracii dnešních dnů bohužel platí, že kdy ne já, tak nikdo, a přítel příteli nepřítelem.

Takže to už máme dva kandidáty z čela pelotonu, kteří by do vlády jít neměli. Kdo zůstává – s hlediska volebních výsledků druhá liga. Tedy též nikdo.

Co zbývá – úřednická vláda, která prosadí schválení rozpočtu. Tam by naopak měli být odpovědní všichni a mít vůli ke kompromisům. Pak by měli experti ze stran této vládě pomoci. Udělat si pořádek uvnitř, v případě ANO se, slovy Andreje Babiše, otrkat, a pak vyvolat nové volby. V poklidnější atmosféře, po této volební zkušenosti „nenečisto“, a pak, konečně, sestavit vládu. Bude-li z čeho.

Český volič je sice nevyzpytatelný, leckde povrchní, ale není zase takový amatér a idiot. Poučí se. Stejně tak jako by se měly poučit ty strany. Všechny nyní dostaly určitou lekci. Pro každou je to nějaká zkušenost. Pro ANO nepochybně zkušenost úspěchu – ale i ten se může rozplynout v případě spěchu, není-li kam.

Tedy než nekonečný seriál – vyhlaste, že ani jedna ze stran nepůjde do vlády, Jedna proto, že se musí dát dohromady, aby neskončila v propadlišti dějin, a druhá, aby se otrkala, a neskončila tamtéž. Obě zkrátka potřebují čas – a i když ten nyní zoufale není, spěch je ještě horší variantou.

Trpělivost. Pánové a dámy, trpělivost. Ta může Českou republiku nyní nejvíce spasit. Běžte do vlády - ale až za rok, po dalších volbách.