Sebevraždu nelze obhajovat ani uctívat z žádného důvodu. V tyto dny je to asi neskutečně kacířská věta. Ale trvám na ní.

Jako matka dvou dětí tvrdím, a říkám to i jim, že žádná myšlenka nestojí za to vzít si život, a způsobit tolik utrpení sobě i blízkým lidem. Zkrátka žádná sebevražda, i kdyby vedena jakoukoli ušlechtilou myšlenkou, by neměla být obdivována a prohlašována za jednání hodné obdivu, nedejbože následování. A to patřím k lidem, kteří své názory říkají na rovinu, podobně tak činí můj muž, a dovedli jsme k tomu i své děti. Proto máme všichni docela složitý život – čas od času. Bereme se za věci veřejné, zajímáme se o ně, děsí nás nespravedlnost a jsme v tomto směru aktivní v mnoha směrech. Včetně toho, že ve svých městech jsme slyšet, vidět, a nebojíme se mluvit v situacích, kdy jiní raději zalezou a mlčí.

Zažili jsme normalizační komunismus, a proto dobře víme, co byl zač, naše děti zděšeně kroutí hlavou nad děním padesátých let, našim rodičům ničil zživot osmašedesátý. Přesto nemohu skládat hold tomu, když se mladý člověk rozhodl upálit, aby probudil národ. Obzvláště tento národ. Nejsme zbabělci, ale také nejsme hrdinové. To byli jen někteří jednotlivci z nás, kteří často snášeli neskutečná utrpení například v jáchymovských dolech - ale ani tam si nevzali život. A zrovna tam by to bylo více než pochopitelné. Než umírání a mučení zaživa, to raději rychlou smrt.

Ale mladý člověk na prahu života? Jen pro zklamání z politiků? Přinést takovou oběť, a zapomenout na mámu s tátou? Život má vyšší hodnotu než hodnotu gesta, i kdyby k němu vedlo cokoliv. Sebevraždu, ani jako metodu protestu proti jasné zradě a pošlapání úcty národa, nelze obhajovat. Vzpomenout s vlahýma očima jistě. Ale současně patří říct mladým lidem – žádné zklamání ani historická zrada není důvodem k tomu vzít si život. Ani zklamání takového kalibru, jakým byly ruské tanky v našich ulicích. Mí rodiče také zatínali pěsti. Marně. Ale samotné na tomto světě by nás nikdy nenechali. Jan Palach tu zanechal své rodiče. Nejvíce potrestal sebe a je. Ne ty soudruhy. Ne ty zrádce. A tento národ? Podívejme se na poslední volby… Ani s odstupem času nelze říct, že by prozřel.

Nechtěla bych, aby některé z mých dětí přineslo někdy takovou osobní oběť. Nebyla bych pyšná, protože v tu chvíli bych ztratila všechno. Včetně svého života, jakkoli bych zůstala na tomto světě. A vyčítala bych si, že jsem málo zdůrazňovala hodnotu života navzdory všemu a všem.