Víra v Boha povýšená na zákon? Obce nesmí vydat ani metr.
Požadavek církví směřující k obcím na vydání majetku, ze kterého jsou popravdě vyděšeni politikové napříč spektrem, může mít jedinou odpověď. Obce nesmí dát církvím ani metr, ani cihlu.
Je to totiž proti všemu včetně zdravého rozumu, zákon, který nemusí vždy být s rozumem v souladu, tentokrát nevyjímaje. Názor, že zákon o církevních restitucích je vším, jen ne nápravou křivd, sdílí většina národa. Vyčítá mu mnohé – od nerovnosti vůči ostatním obyčejným restituentům, přes nekvalitu zákona spočívající v nejistotě, který majetek má být vlastně vydáván a proč, až po pobouření, že se církvi vydává v podstatě to, o co kdysi dávno v historii odřela poddané. Vzpomíná se mistr Jan Hus, ale abychom nemuseli chodit až tak daleko, i současný papež František, kterého po mnoha dlouhých letech uznává celá zeměkoule jako člověka ctícího původní náboženské hodnoty. Včetně skromnosti a požadavku chudoby církve.
Jak je zkrátka možné, že církevní restituce v českém podání jsou vnímány jako neskutečná nespravedlnost, výsledek politických lobby a mamonářství těch, kteří by měli hlásat jiné hodnoty? Protože víra v Boha některých zákonodárců byla povýšena na zákon, aniž má reálné opodstatnění, a aniž byla, když už musela být, dobře zpracována. Ostatně je-li spoluautorem zákona Marek Benda, nikdy nepracující politik, jež se vyskytl v poslaneckých lavicích přímo ze školních lavic, čemu se divíme.
Dnes však zůstali stát zděšeni i sami autoři zákona. Církve chtějí i některý majetek obcí a měst. Tak jsme to tedy v tom zákoně nemysleli, říká ještě více rozcuchaný a vyjevený Marek Benda. Oni vůbec asi při psaní tohoto zákona moc nemysleli, to jen svou víru v Boha povýšili na zákon, kterým jsme na rozdíl od víry vázáni všichni, a všichni taky budeme církvím platit.
Ale ne tak obce a města. Ta nesmí vydat ani ň. Nedosti na tom, že státu dotují výkon státní správy. Ještě aby za chyby zákonodárců v textu zákona přišli o to, co od devadesátých let spravují v dobré víře, že jim patří.
Současný ministr Pavel Bělobrádek říká alibisticky, nechť rozhodují soudy. Neskutečné. Připustíme opravdu, že obce a města budou církvemi žalovány a budou se muset bránit? Pak je jediné řešení – ať účty za právníky pošlou státu. Nebo ještě lépe autorům zákona. Ať to zaplatí ze své vlastní kapsy. Třeba jim to pak ty církve z těch miliardových majetků, jejichž vydávání jim zajistily, vrátí.
Nebo ať rychle zvednou zadek, a církve umravní. Když už mají zákon, který odmítá skoro celá země, tak ať to nepřehánějí. Majetek obcí a měst je prostě církevními restitucemi nedotknutelný. Hīc sunt leōnēs. Zde jsou lvi.
Je to totiž proti všemu včetně zdravého rozumu, zákon, který nemusí vždy být s rozumem v souladu, tentokrát nevyjímaje. Názor, že zákon o církevních restitucích je vším, jen ne nápravou křivd, sdílí většina národa. Vyčítá mu mnohé – od nerovnosti vůči ostatním obyčejným restituentům, přes nekvalitu zákona spočívající v nejistotě, který majetek má být vlastně vydáván a proč, až po pobouření, že se církvi vydává v podstatě to, o co kdysi dávno v historii odřela poddané. Vzpomíná se mistr Jan Hus, ale abychom nemuseli chodit až tak daleko, i současný papež František, kterého po mnoha dlouhých letech uznává celá zeměkoule jako člověka ctícího původní náboženské hodnoty. Včetně skromnosti a požadavku chudoby církve.
Jak je zkrátka možné, že církevní restituce v českém podání jsou vnímány jako neskutečná nespravedlnost, výsledek politických lobby a mamonářství těch, kteří by měli hlásat jiné hodnoty? Protože víra v Boha některých zákonodárců byla povýšena na zákon, aniž má reálné opodstatnění, a aniž byla, když už musela být, dobře zpracována. Ostatně je-li spoluautorem zákona Marek Benda, nikdy nepracující politik, jež se vyskytl v poslaneckých lavicích přímo ze školních lavic, čemu se divíme.
Dnes však zůstali stát zděšeni i sami autoři zákona. Církve chtějí i některý majetek obcí a měst. Tak jsme to tedy v tom zákoně nemysleli, říká ještě více rozcuchaný a vyjevený Marek Benda. Oni vůbec asi při psaní tohoto zákona moc nemysleli, to jen svou víru v Boha povýšili na zákon, kterým jsme na rozdíl od víry vázáni všichni, a všichni taky budeme církvím platit.
Ale ne tak obce a města. Ta nesmí vydat ani ň. Nedosti na tom, že státu dotují výkon státní správy. Ještě aby za chyby zákonodárců v textu zákona přišli o to, co od devadesátých let spravují v dobré víře, že jim patří.
Současný ministr Pavel Bělobrádek říká alibisticky, nechť rozhodují soudy. Neskutečné. Připustíme opravdu, že obce a města budou církvemi žalovány a budou se muset bránit? Pak je jediné řešení – ať účty za právníky pošlou státu. Nebo ještě lépe autorům zákona. Ať to zaplatí ze své vlastní kapsy. Třeba jim to pak ty církve z těch miliardových majetků, jejichž vydávání jim zajistily, vrátí.
Nebo ať rychle zvednou zadek, a církve umravní. Když už mají zákon, který odmítá skoro celá země, tak ať to nepřehánějí. Majetek obcí a měst je prostě církevními restitucemi nedotknutelný. Hīc sunt leōnēs. Zde jsou lvi.