Je potřeba si to přiznat, a začít s tím něco dělat. Zákon o obcích, druhý v pořadí od roku 1989, kterým se řídí naše obce a města, sice upravuje to základní, čím se musí orgány obcí a měst řídit, ale má řadu slabin, s nimiž si praxe neví rady. Nebo které jsou zneužitelné či "zákeřné".

A platí to i naopak – stává se někdy snadným bičem státních zástupců na starosty, kteří udělají banální chybu, nebo si zákon, jako laikové, špatně vyloží. Přitom odlišit gaunera od starosty, který jen v běhu řízení obce bez zlého úmyslu chyboval nebo si špatně vyložil zákon, by nemělo být pro profesionála až tak složité. Je proto nutné si přiznat, že zákon o obcích jako překonaný dobou a různorodou praxí by zasloužil revizi, velké změny a moderní srozumitelné pojetí. Včetně toho pojmenovat už dnes sporné momenty, do kterých se zatím nikomu moc nechce. Protože to znamená začít se na samosprávu dívat hodně jinak než doposud.

Těch slabých míst zákona jsou desítky, a hodí se spíše pro odborný tisk. Takže něco, co je srozumitelné i pro laiky. Například – myslíte si, že by vám mohl vládnout čtyři roky starosta a radní, kteří už nejsou členy zastupitelstva a v těchto volbách už ani nekandidovali? Že ne? Opak je pravdou.

V roce 2008 došlo ke změně zákona o obcích v tom smyslu, že dosavadní úprava, že pokud není do šesti měsíců zvolen starosta, jmenuje ministerstvo obci správce, padla. Dnes je to tak, že současný starosta a současná rada zůstává ve funkci až do volby nového starosty a nové rady. Bez omezení doby. Nedojde-li tedy v zastupitelstvu k dohodě, a není-li nový starosta zvolen, zůstává ve funkci ten současný. Třeba i celé čtyři roky. Obdobně radní. Nemusí být ani členy zastupitelstva, zákon to tím nepodmiňuje. Že je to absurdní? Je. Ale je to tak.

Obec také nesmí ručit, až na výjimky, třetím osobám. Lidově řečeno padla možnost ručit podnikatelům, což bylo v 90. letech bohužel normální, a mnoho obcí to dostalo na dno. To je jistě velmi správně, a všichni jsme jásali, když to v textu zákona bylo pod sankcí neplatnosti zakotveno. Paradoxně však zákon dodnes nezakazuje přistoupit k dluhu jiného či tento dluh dokonce převzít. Dokonce s tím počítá v rozdělení pravomocí. Což je ještě horší varianta než ručení.Obce to naštěstí nedělají... Ale možná jen proto, že neví, že by mohly.

A třetí věc jako příklad – rozdělení pravomoci mezi orgány obce je postavené v řadě případů "na hlavu". Zastupitelstvo jako nejvyšší orgán je docela bezmocné ve věcech, které spadají do pravomoci rady, například i v řízení městských firem. Prostě „nesmí, i kdyby chtělo“, do toho jakkoli zasahovat. Vyhrazená pravomoc, přes kterou "jede vlak". Řada rozdělení pravomocí pak umožňuje dvojí až trojí výklad. A takových pravomocí je více. Nájemní vztahy musí rozhodovat rada, ta je může svěřit odboru úřadu, ale už je nesmí, paradoxně, přenést na zastupitelstvo, i když je nejvyšší orgán obce. Prostě docela „mazec“ i pro odborníka, natož pro laika.

O rozdílech mezi obcí s radou obce a bez rady nemluvě – to do toho vnáší další oblast nejistoty a otazníků.

Když k tomu přičteme to, že noví zastupitelé nejsou povinni se s touto právní úpravou ani seznámit, natož ji alespoň trochu umět, přesto se ujímají řízení obcí a měst s milionovými rozpočty, jsou v podstatě jednou nohou v „kriminále“ v tom horším případě, v tom „méně horším“ dostanou svou obec jen tak trochu na „buben“ – z neznalosti a nezkušenosti, a odejdou nemilováni.

Měli bychom si uvědomit, že po volbách svěřujeme obrovské hodnoty obcí a měst laikům, od kterých se však žádá profesionální výkon, a je nutné se zamyslet, co udělat pro to, aby tento profesionální výkon byli schopni vůbec odvést. Lépe totiž předem, než pak řešit průšvihy a obce a města ve faktickém bankrotu.

Podle mne k tomu vedou dvě cesty – jednak výrazná novela zákona o obcích, do které řeknou své i praktici, soudci a další, kteří jej aplikují a vykládají, aby byl srozumitelný, logický a zajišťoval efektivní a dobré řízení obcí a měst, a pak povinnost nových zastupitelů vedle slibu absolvovat nějaké minimální právní minimum. Jako podmínku vzniku mandátu. Něco by jim z toho v hlavě zůstalo, a naše obce a města v jejich rukou by byla bezpečnější. I kdyby trvalo den, považuji to za nezbytnost.

Jak jsem o tom hovořila se starosty a jinými zástupci obcí, vůbec by nebyli proti. Sami si informace hledají různě, a kdyby jim někdo zajistil srozumitelnou a praktickou kuchařku, uvítají to. Takže rukavice je dnes na straně zákonodárců. Pro dobro našich obcí a měst.