Parafrází názvu jednoho českého filmu (který nelze použít doslovně, protože by mohl vyvolávat úplně jiné asociace) chci vyjádřit, proč je volba Matěje Stropnického do čela zelených velký omyl. Chápu, že zoufalství je zoufalství, ale až takové?

Tak nutno říct, že se to dalo čekat. PR, které bylo Matěji Stropnickému vytvořeno výroky, že buď on, nebo cesta Zelených do bezvýznamnosti, k jeho volbě vedla téměř dálničně. Až se člověk diví, že to nebylo o více hlasů (ale i to o něčem svědčí). Nicméně právě volbou Matěje Stropnického do čela zelených půjdou zelení právě tím směrem – do bezvýznamnosti. Jen budou více slyšet, budou více „řvát“, a budou více pronášet ústy svého předsedy, který patří mezi muže, jež nikdy zcela nedospějí, silácké až agresivně hysterické výroky. Které budou zelené čím dál více vzdalovat od normálních lidí. Pokud to vůbec ještě jde.

Zkrátka zelení zvolili viditelný obal a viditelného „vůdce“, který ovšem nikterak nezaručuje, že uvnitř je dobré zboží. Jen prostě z toho regálu nabídky bude více trčet. Ale jedno jméno k úspěchu nestačí, a co víc, je-li to navíc jméno tohoto typu, možná právě naopak. Matěj Stropnický ví všechno, má na všechno názor, hodnotí radikálně lidi i problémy, avšak řešení nepřináší a jiným lidem nenaslouchá. Jen si libuje právě v tom slůvku „radikální“. Ovšem to byl svého času i Sládek, a kde je mu konec. Bez umění komunikace a přiměřených kompromisů nelze dosáhnout v politice ničeho. Matěj Stropnický není hloupý a ví to. Jenže on se nechce dohodnout a čehokoliv dosahovat. On chce v politice jen být. A možná z ní žít. Zkrátka chce být takovým aktivistou pod značkou politické strany. Ovšem za naše peníze.

Rád by sem pozval tisíce uprchlíků, protože podle něho se jejich nebezpečí přeceňuje (!!!), většinu národa označil za slabochy (protože sympatizují se Zemanem), přírodu by chránil, i kdyby lidé měli bez uhlí zmrznout… a tak dále. Kdyby se z důvodu náhlého pominutí smyslů českým národem ocitl ve sněmovně, byl by asi schopen se řetězy připoutat k poslanecké lavici a jako umanuté velké dítě trvat na splnění svých požadavků do textu zákona - než by raději hodiny vyjednával. Matěj Stropnický je prostě mladý muž, s nímž se vyjednávat nedá. Což je ovšem základní předpoklad politiky.

Nezaviněně, ovšem o to výrazněji, mu škodí i stigma rodiny Stropnických, jak otce jako ministra obrany, kterou bohužel všichni vnímají jen jako další roli, než aby to bral někdo vážně, tak macechy, která vidí v uprchlících pouhé samce, za kterými prý postupně evropské ženy budou samy chodit. A pak jsou tu i Matějovy vnější znaky, které úžasně zapadaly do filmu a hereckého prostředí, ale nikoli k řečnickému pultu politické strany. Co bylo charismatické na plátně, je u pultu politické strany karikatura. Alespoň pro normální dospělé lidi.

Selhání zelených, konkrétně selhání Matěje Stropnického, v pražské koalici, pak jen dokladuje, že s takovými názory, ultimáty a radikálností to prostě v politice nefunguje, ať na úrovni komunální, tak celostátní. Umění možného musí být uměním každého politika. Což ale, při vší úctě, Matěj Stropnický není a nikdy nebude. Bude to prostě takové přerostlé dítě, které se nikde profesně nevyhranilo, zatím nikde moc nepracovalo, z aktivistických struktur se asimilovalo do struktur politické partaje, ale nikdo dál od Prahy mu neuvěří ani slovo. Možná tak ještě pár lidí v Brně… Což je jen řečnický příměr, a rozumným Brňanům se tímto omlouvám.

Jedno je však nutné Matěji Stropnickému přičíst k dobru. Zatímco Martin Bursík byl dobrý technolog moci (a to není pochvala), a tím dovedl Zelené do sněmovny (kde následně Zelení ukázali, že na to nemají, a k zelené biomase mají tak daleko, jako k politice samé), Matěj Stropnický bude typem upřímného mladého muže, který nebude pronášet žádné výroky zavánějící kalkulem. A proto také pod jeho vedením Zelení do sněmovny nikdy nevstoupí. Což je nutno vnímat jako pozitivum jeho volby šéfem Zelených - že sami udělali všechno proto, aby zůstali dál pouhou aktivistickou skupinou, jejíž hlas je sice možná tak trochu potřeba, ale který současně říká – tudy, voliči, prostě ne. Už proto, že zelení rezignovali na svůj hlavní cíl - ochranu životního prostředí, a mluví do všeho, aniž tomu "všemu" rozumí.

Ale abych nekončila až tak negativně – v Máchově Máji byl Matěj Stropnický skvělý. Mnohem lepší, než za jakýmkoli řečnickým pultem. Škoda, že na poli umění nezůstal. Šla bych na každý film, ve kterém by hrál.