Vůdci došli. Přesto lid nějakého zoufale hledá. Nechce Hitlera, jak jim někdo podsouvá. Chtějí prostě někoho, kdo by konečně začal řešit důležité věci.

Vůdci nejsou. Naše vláda se hádá o EET, v přímém přenosu se vytahují plakátky s cenou piva, jeden ministr jde po krku druhému, unikají informace, o nichž jiné státy cudně mlčí, dneší noviny píší o tak důležitém tématu řešeném poslanci, jako je kouření v ZOO a na zastávkách, zkrátka schází zde nějaký vůdce, který by seřval všechny, stoupl si k mikrofonu, nadchnul sám sebou davy, a dokázal se postavit do čela české delegace do Bruselu se vzkazem, ať si EU laskavě umravní Merkelovou, protože jinak Německo nemá v této EU co dělat. I kdyby to bylo gesto, mělo by dnes svůj hluboký smysl a význam.
A co řešíme my? Evidence, hlášení, registry. Délku řečnění ve sněmovně. Ano, stát musí fungovat. Ale abychom za chvíli nějaký stát vůbec měli. Ostatně současná krize je trestem za to, že se na půdě EU řešil med, velikost jablek a zakroucení banánů. Zpychli jsme, a začali se domnívat, že budoucnost Evropy je v regulaci. Paradoxně to, co nás dnes ohrožuje, regulovat v té slavné EU neumíme.
Proto lidé v České kotlině zoufale vyhlíží vůdce. Vůdce, který nepřichází. A co musí mít takový vůdce, za kterým jde dav, za vlastnosti? Přiznejme si to - prvním předpokladem je charisma.To není totožné s pojmem krása. Prostě charisma.
Pak musí být dobrý rétorik. Aby zaujal Čechy, musí mít i smysl pro humor. Ale současně jej okamžitě ztratit, když za Česko kope na mezinárodní scéně. Tam mu musí ztvrdnout rysy. K tomu všemu by měl být nejen chytrý, ale také moudrý. Zkrátka - aby se okolí stydělo jej nevyslechnout a neposlechnout. Vyjádřeno slovním spojením - obecně uznávaná přirozená autorita.
Máme takového vůdce? Nemáme. Nic takového se totiž naučit nedá, a ti, kteří by všechny dané vlastnosti měli, se do politiky nehrnou pro její špatnou pověst.
Dnes supluje českého vůdce prezident Zeman, který má ovšem současně minimum pravomocí. Nevládne, jen reprezentuje. Ale i v této roli se neztrácí, právě naopak. A proč má tolik preferencí? Jeho zarytí odpůrci to vysvětlují nízkou inteligencí národa. Není to tak - neponižujme národ jen proto, že jiného vůdce nikdo nedokáže nabídnout. Ne, národ tím, že se chytá Zemana, projevuje inteligenci mimořádnou. Přiklání se totiž k síle, a to k síle, která není hloupá ani fašistická. Jen občas prostořeká. Něco jako byl Churchill. Preference míří k Miloši Zemanovi prostě proto, že nemají kam jinam mířit. A taky proto, že současný český prezident osobnost nepochybně je. Musí to uznat i ti, kteří ho nemají rádi. Navíc i ti, po osobním setkání, často změní názor. A že nemá konkurenci? Kdo za to může?
Premiérovi schází charisma, a jeho projevy uspávají i příznivce. Vícepremiér a ministr financí v jedné osobě řeší v dnešní evropské krizi cenu piva. Ministr Dienstbier je z Marsu. Ministr Bělobrádek je neviditelný. A pak se každý stará hlavně o svoje křesla, aby o ně náhodou v tomto typu levo pravo středové koalice nepřišel.
A abych nevynechala opozici - pan Fiala je slušný chlap, ale nemá ono charisma. Petr Gazdík je bez berličky Karla šedivý. Miroslav Kalousek je hysterik, Okamura už je karikaturou sebe sama, Černoch a charisma?... A mimo parlament? Darmo mluvit. I dobré myšlenky zabíjí jejich nositelé. Neumí to. Nemají na to.
Podobná vládní i nevládní sestava znamená pro Miloše Zemana preferenční žně. A ať se to komu líbí nebo ne, právem. A je to možná dobře - buhví, kam by se preference ze zoufalství přelily, a to jména Hitlera by nebylo skloňováné s nadsázkou.
Hledáme zkrátka politického Karla Gotta. Tak trochu hříšníka, tak trochu bonviána, tak trochu Boha. S vlastnostmi a znalostmi Churchilla. Prostě vůdce, který už jen tím, že se postaví před mikrofon, přinutí ztichnout davy. A pak je rozbouří potleskem.
Snahy tu jsou, ale jsou buď tragické, nebo nešťastné. Některé lze označit dokonce za drzost. Viz pokus Sládka o návrat. Ale tak zoufalý český národ ještě není. Zatím.
Znám přitom mnoho osobností z regionů. Mnozí by srovnání s dobrým vůdcem snesli. Jenže... Jejich strany je nenechají vyrůst. Moří se v primárkách, dohodách, obchodech. Kdo s kým, kdo proti komu. Mají nasezeno na schůzích, a chtějí výš. Odmítají možnost, že by se mezi nimi ze dne na den zrodila hvezda, kterou by měli vyslat na to pódium. Politika prostě nemá svou Superstar, ani Česko Slovensko má talent. Je těžkopádná, a je schopna zahubit ty nejschopnější kvůli šedému průměru.
Takže máme průměrné politiky. Neříkám, že hloupé. Dokonce mohou být i pracovití. Dokonce mohou obětovat politice svůj život. A dokonce mohou být přesvědčeni, že konají dobro, a musím i připustit, že se jim to někdy může i dařít. Nejsou tam všichni lumpové, jak se občas vykřikuje. Jen prostě nejsou těmi vůdci, za kterými bychom skutečně ve velkém kráčeli. Něco jim schází. Odvaha? Přímost? Sdělení, kde přišli o panictví, aby se nám lidsky přiblížili?
Po vůdci toužíme jako nikdy dřív. Doba je taková, potřebujeme někomu věřit a za někým stát, protože nás přesvědčí, že on stojí za námi.
Zkrátka - hledá se vůdce. Politická hvězda. A bude jedno, z jaké bude strany. Půjde o to, zda přitáhne na náměstí tisíce lidí. Bohužel stále platí, že takové místo na slunci je stále prázdné - nepřijede-li do kraje náhodou Miloš Zeman.
A buďme za něho rádi. Je to on, který je v tuto chvíli pilířem proti nějakému novodobému Hitlerovi. A hledejme všichni nástupce. Zatím - pusto a prázdno.