Konec demokracie v EU. Velká Británie a EU vystrojili společně pohřeb základnímu pilíři každého demokratického uskupení. Tím pilířem je rovnost.

Pokud dnes evropští politikové křepčí radostí nad údajně tvrdě vyjednanou dohodou s Velkou Británií, pohybují se patrně v nějaké zvláštní euforii z oddálení blížícího se konce Evropské Unie. Tedy radují se že "dnes ještě ne". Ale všeho dočasu.
Protože co jiného než konec EU může nastat, když tato EU, založená od počátku na rovné spolupráci a rovných pravidlech všech členských států, se náhle mění na uskupení, kde jsou si všichni rovni, ovšem některé státy jsou rovnější?
A shodou okolností jsou to ty tzv. velké. Německu prošlo bez trestu to, že si začalo realizovat prostřednictvím Angely Merkelové samostatnou politiku a vyhlásilo Evropu bez vnějších hranic (co jiného bylo pozvání uprlíků bez ohledu na legálnost jejich vstupu?), Velká Británie si vydobyla zcela speciální postavení dnes. Takže je očividné, že ti velcí mohou vše, a my malí? My jsme peskováni za to, že se sejedeme s přátelskými zeměmi Visegrádské čtyřky. To bylo Německo hned "zneklidněno".
Připuštění toho, že si ti velcí budou dělat, co chtějí, a nejen to, my jim dokonce budeme předem povolovat to, co sami nesmíme, jen aby nás neopustili, je podobné manželství, ve kterém se jeden z partrtněrů bojí být opuštěn, a proto tomu druhému povoluje (toleruje) to, co by se nikdy ve svazku manželském povolovat nemělo.
Podobně se dnes zachovala EU vůči Velké Británii. Probůh, zůstaň, Londýne! Dáme ti výhody, které my sami nemáme, a na které ty bys nám nikdy nekývl!
Necítíte se poníženi?
Jsme méně než Britové?
Jsme méně než Němci?
Jsme vůbec ještě v uskupení států se stejnými právy a stejnými povinnostmi, nebo někteří mají jen povinností, ale práva čerpají ti druzí?
Každá nedůvodná nerovnost je stejně nepřijatelná jako každá nedůvodná diskriminace. Proto není důvod jásat, že Velká Británie v EU zůstává. Všechny klady totiž zastiňuje jedno obrovské negativum v pojmu NEROVNOST, která není obhajitelná nikde. A nemůže to ani dlouho fungovat.
Proto je dnešní oficiální zakotvení nerovnosti ve prospěch jednoho členského státu začátek konce Evropské Unie.
Na to člověk nemusí být ani právník, aby to pochopil.
Budoucnost malých středoevropských států tkví evidentně ve Visegradské čtyřce, s přirozeným obchodováním jak s Ruskem, tak kterýmkoli státem Evropy, s důstojnou vzájemnou komunikací a společnou bezpečnostní politikou, aniž nám kdo bude zakazovat prodávat malá jablka a tuzemský rum. Protože to byly ty velké starosti, kterými se Evropa zabývala v posledních letech -utápěla se v restrikci.
Projekt EU je bohulibý. Ovšem troskotá na malosti členských zemí, na jejich snaze i uvnitř EU soupeřit o "špecifiká", a hlavně - na bezohlednosti k malým státům a neskutečné toleranci k velmocem.
Jan Masaryk řekl, že demokracie je rovnost a to znamená, že každý musí taky akceptovat stejná pravidla hry.
Pokud akceptuje EU nerovná pravidla hry, ocitla se mimo demokratické hodnoty. A chcete žít v nedemokratickém uskupení? Já ne.