Na olympiádě soutěží skupina pseudosportovců, kterou nenominovaly výsledky, ale status uprchlíků. Martina Sáblíková ale nepojede. Olympijské instituce se totiž svazují pravidly, která jsou na hlavu. Na evropských hranicích naopak neplatí žádná pravidla.

Má snad pro nás vyšší hodnotu formalistický výklad, který sportovec soutěžit může a který ne, před tím, který člověk může vstoupit na území Evropy, a který ne? Nejde náhodou ve sportu o to, aby spolu bojovali ti nejlepší? A nejde náhodou v případě Evropy o to, aby tu bylo bezpečno?

Sportovní svět se stal po rozhodnutí o Martině Sáblíkové absurdním světem svázaným formalistickými pravidly, která sama o sobě sport degradují. A evropský svět se stal v posledním roce v nejistotě tápajícím a zmateným územím, kde si může díky impotenci evropských tzv. elit přijít kde kdo, může tu vraždit, znásilňovat, osahávat,čerpat naše stovky let budované hodnoty, a abychom to dovršili, zástupce těch nájezdníků pošleme na olympiádu bez jakýchkoli pravidel. Jak jinak - jich se přece pravidla netýkají. Žádná.

Ta jsou používána jen na mladou českou ženu, která na sobě dřela jako kůň.

Patřičnou odpovědí by bylo stažení všech českých sprotovců z olympiády - ale uznávám, trestat i je by nebylo fér zase vůči nim a jejich týmům.
Co bych však očekávala je to, že ti, co byli "připuštěni", veřejně vyjádří nesouhlas s rozhodnutím o Martině Sáblíkové. A dají protest proti účasti zástupců uprchlíků, kteří nesplnili vůbec nic.

Pravidla musí platit pro všechny stejně. Na olympiádě tak jako na hranicích. Aby jen nebylo pozdě, než nám to dojde.

Martina Sáblíková je tak symbolem absurdity této doby. Která doplatí na to, jakou zničující nerovnost praktikuje, a základní hodnoty jako fair play a bezpečnost jí unikají mezi prsty.