Žijeme v době, kdy se můžeme nadít zavedení práva první noci, protože vládnoucí třída chce mít přehled o všem. A s jídlem roste chuť. Nevěříte?

Žijeme ve zvláštní době. V přímém přenosu nám kradou základní svobody, zákony se stávají nositelem nikoli spravedlnosti, ale šikany a zvůle vládnoucí třídy (ano, i tento pojem je již zcela na místě), a navíc, ústy ministra spravedlnosti, byly prohlášeny za zcela nesrozumitelné. Neznalost zákona, považte, přitom neomlouvá.

Takže tu máme zemi, která má přes 8 tisíc nesrozumitelných a často vzájemně si odporujících právních norem, kterými se máme řídit, a chrlí se na nás další a další, kterými se nám reguluje život tak, až to bolí - a je to za hranicí nejen zdravého rozumu, ale i právního státu. Až si tak říkám, zda by nebylo vhodnější platit zákonodárce za to, aby nic nedělali. Protože jinak se tu za chvíli zblázníme. Proč?

Žijeme v zemi, kde se udává, a toto udavačství organizuje stát. A jak jinak - prostřednictvím zákonů.

Žijeme v zemi, kde se diktuje živnostníkům, že musí mít jen nekuřácké hospody. Tímto trapným (a marným) způsobem se snažíme vymýtit prostý lidský zlozvyk. Lze proto patrně očekávat opět mravnostní policii, a povinnost hotelů hlásit, kdo s kým se u nich vyspal. Protože s nevěrou je třeba taky zatočit - sice neničí plíce, zato vztahy určitě. A v restauraci nepodají bůček obézním, protože si ničí zdraví... Stát prostě dohlédne na vše - a možná i vypne o půlnoci televizi, abychom se vyspali.

Žijeme v zemi, kde číšník bude rozhodovat o tom, zda si můžeme dát "ještě jedno", nebo už nás pošle domů. Tedy pány nad našimi večírky, oslavami a svatbami budou mít obsluhující v hospodách.

Žijeme v zemi, kde o tom, od které hodiny se může čepovat dvanáctka, rozhoduje taky stát. Co na to třeba takoví havíři, když vyfárají, těžko říct. A možná to bude pokračovat - zakáží se kalorické potraviny... šlehačka... zákusky... protože se po nich tloustne.

Žijeme také v zemi, kde se jednomu odvětví nařizuje, že o svátcích nesmí pracovat (i když třeba pracovat chce, protože je to za 100% plus). Protože o svátcích se prý pracovat nemá. Takže asi zavřeme i nemocnice, zastavíme vlaky, a budeme kontrolovat svobodná povolání, aby nedej bože nepracovala doma.

Žijeme v zemi, kde pro firmu Kapsch neplatí zákon, protože pokračování smlouvy s ní je prý ve veřejném zájmu (!!!). Ale běda, když obec prodlouží smlouvu kadeřnici, aniž vyhlásí výběrové řízení. Nebo udělá formální chybu v zadávacích podmínkách. Stát na to jde chytře - pro jistotu nedělá soutěž vůbec. On nemusí. On je ta vrchnost.

Žijeme v zemi, kde obec nesmí poskytnout ani malou veřejnou podporu, zato stát navalí miliony do cizích firem a několik let od nich nechce ani daně. Tedy žijeme v zemi, kde jsou si všichni podnikatelé rovni, ale ti cizí jsou rovnější. Takže se dává bohatým za to, aby byli bohatí u nás a ještě více bohatli na naší levné pracovní síle, které odvody z mezd jsou na hranici zdravého rozumu.

Žijeme v zemi, kde ministr v přímém přenosu vysvětloval své lži o vlastnictví firmy, a přesto je dál ministrem financí. Chránil svou rodinu, a proto lhal - v rámci fair play by tento argument měl být tedy uznáván i u obyčejných "plebejců". Nepodal jsem pravdivé kontrolní hlášení, protože bych ohrozil rodinu... Obec dotační podmínky přibarvila, protože to myslela dobře... Cesta k anarchii otevřena.

Žijeme v zemi, kde demokraté, kteří horovali pro přímou volbu prezidenta, jsou dnes náhle proti ní, protože hloupý lid, považte, volil podle svého, ne podle toho, co se mu říkalo. Za této logiky nám za chvíli vezmou volební právo, protože volby patrně náleží jen privilegovaným osvíceným. Slyšet tento názor od Petra Pitharta je skutečně pro pamětníky listopadu výživné. Ano, demokracie odtud potud - jen když budete hlasovat, jak my z pražských kaváren budeme chtít.

Žijeme v zemi, kde si stát dovolí diktovat samosprávě, co má "samostatně" dělat, a pro jistotu ji drží v permanentním stavu vydíratelnosti penězi. Namísto, aby jí dal peníze na dlaň, dává jí dotace, které označuje za "dobrodiní" (to si nedělám legraci, tento pojem čtu v rozhodnutích!), které jí kdykoli může vzít. Takže samospráva na vodítku, to je to, oč tu běží.

Žijeme v zemi, kde se poškodí vinaři, aby pak byli vydíratelní přes dotace, za které budou muset být státu vděčni. Logištější by bylo toto zemské stříbro podpořit, ale to my ne. Je třeba mít vinaře na vodítku. A vůbec asi všechny profese.

Žijeme v zemi, kde se musí nahoru hlásit klienti (zákazníci) a kolik jsme od nich dostali. Obchodní tajemství, advokátní tajemství - koho to zajímá. Hlásit se to musí. Za chvíli budeme hlásti i manželské povinnosti, a to pak teprve bude povyražení, až uniknou data. Jakože uniknou.

Žijeme v zemi, kde se budou udávat i "komíny". Takže to kouření je pojímáno evidentně plošně.

Žijeme v zemi, kde se chce kontrolovat, jak pracujeme doma. Pokud se nařídí, že se musí dodržovat i zde pracovní doba, mohu zavřít kancelář. Běžně jedu denní i noční. Když je třeba.

Žijeme v zemi, kde se doporučuje obcím, aby provozovaly hospody, že se jich nebude týkat EET. Když opomineme, že to není pravda (nebo zákony neplatí pro všechny?), pak představa, že namísto toho, co má obec opravdu dělat, bude točit pivo, je představou na hranici cesty do Bohnic. Přesto je tato rada myšlena vážně.

Ale divíme se? Když také žijeme v zemi, kde bezpečnostní složky nepostřehnou, že v blízkosti prezidenta se tajně natáčí, až si tak člověk říká, zda to netočily ty bezpečnostní složky samy na něčí objednávku? Je třeba se začít bát?

"První povinností vlády je chránit lidi, ne řídit jejich životy". Řekl Ronald Reagan.

Nás nikdo nechrání, naopak, čím dál víc se snaží řidit naše životy. Zneužívá k tomu zákonů, zneužívá moci, inspiruje se intelektově zdegenerovaným Bruselem, kde se potácejí po chodbách lidé, dávno nevědoucí nic o životě venku, o to více do všeho žvanící. Novodobá vládnoucí třída tak opět dělá ze zákonů svou vůli, kterou povyšuje na právní normu. Kde já to už jen slyšela... Že by v marxismu leninismu?

Už staří Římané věděli, že zákon je tehdy respektován, přijme-li jeho potřebu, nutnost a obsah většina občanů. Další podmínkou všeobecného respektu zákona je, že vůči všem je aplikován shodně. Třetí podmínkou je, že je srozumitelný, a pokud možno stručný.

Žijeme však dnes v zemi, kde nic z toho neplatí. Což znamená, že nežijeme v právním státě. Je třeba si to přiznat, a začít s tím něco dělat. Než nám to všeobecné a rovné volební právo opravdu jako nemoudrým občanům seberou, a budou vše řešit za nás, protože se domnívají, že to všechno ví líp. Neví. Jen mají tu moc. A to je setsakra rozdíl.

Šťastné a veselé. Jak dlouho ještě?