Spojme se. Kdo? No přece my všichni. Proti nim.
Proti všem tam nahoře, kteří chtějí, abychom se žrali navzájem. Nedělejme jim tu radost.
Politická scéna v naší zemi je tragická. Stylem, personami i obsahem. Politické strany totiž chtějí vyhrávat tím, že staví různé skupiny nás proti sobě. Nedovolme jim to.
Heslo rozděl a panuj - latinsky divide et impera - pochází z doby starověkého Říma. Vychází z poznání, že znesvářené a rozdělené skupině se vládne snáze, než skupině semknuté a vnitřně jednotné. Touto zásadou se řídili zejména účastníci politického boje, kteří se snažili vyvolat mezi svými protivníky nesváry a rozbroje, aby je pak mohli jednotlivě snadněji porazit a ovládat. Přesně to se nyní děje v České republice, a může to být začátek konce. Možná i demokracie v její samé podstatě.
Je to strašně snadné. Zveřejní se, že ženy berou méně než muži. Potom se postaví teorie živnostníci proti zaměstnancům a naopak. Pak velké firmy proti malým. A naopak. Lékaři státu proti lékařům soukromým. Bezdětní proti těm, kteří měli to štěstí a děti mají. Cyklisté proti automobilistům. Věřící proti nevěřícím. Malé obce proti velkým městům. Produktivní lidé proti důchodcům. Veřejné školy proti soukromým. A ten scénář je vždy stejný – podle toho, která partaj to říká, vytvoří se obraz nepřítele z nějaké skupiny, a ten se živí. Protože doufá, že těch „jejich“ je víc, a on posbírá jejich hlasy.
A proč to dělají? Jen naivní člověk by si myslel, že kvůli konání dobra. Ne. Jen kvůli sobě. Aby mohli vládnout. Aby měli moc. Protože moc je sladká. Takže se jí nechtějí vzdát.
A nad kým chtějí mít tu moc? No přece nad námi! Nad námi, které systematicky proti sobě rozeštvávají, abychom se žrali navzájem, oni pak v klidu posbírali funkce, domluvili se bez ohledu na předvolební proklamace, a pak společně vymýšleli neskutečné zhovadilosti proti nám, založené na nedůvěře v nás všechny.
Chtějí kontrolovat, buzerovat, hlásit, všechno vědět, diktovat a pokutovat, protože preventivně podezřívají nás všechny. Chtějí po nás, sami neskutečně nedokonalí, tedy po svých voličích, po volbách dokonalost. A co hůř, chtějí, abychom jim všechno to, co páchají a hodlají páchat, platili. Tedy - abychom jim na to vydělali. Takže chtějí škubat nás všechny. Jde jen o to, kdo přijde na řadu první, a kdo poslední, a jak se na to půjde.
A víte, co je nejhorší? Že my po nich ty stupidity opakujeme, a skáčeme jim tak na tuto primitivní metodu. Pohybuji se ve veřejné sféře i v podnikatelském prostředí více jak třicet let. Byla jsem v pozici zaměstnance i živnostníka i majitelky firmy. Jsem mámou i pracující ženou. Pomáhám svým rodičům důchodcům. Měla jsem vážně nemocného manžela, mám nemocné přátele. Mám dokonce přátele bez práce. Mám přátele s dětmi i bezdětné. Znám osobně spoustu pracovitých starostů, kteří nad politikou nahoře kroutí hlavou. Mám tedy řadu věcí v přímém přenosu a ve všech směrech.
A ve všech rolích, v nichž jsem kdy byla, to bylo o práci, a každá ta role měla mínusy a plusy. Takže vím, že jak mezi zaměstnanci, tak mezi živnostníky, jsou gauneři. Stejně jako jsou gauneři mezi advokáty, lékaři, starosty, mezi muži, mezi ženami…zkrátka najdou se v každé skupině lidí … Ale jen proto nebudu za svoloč a vyžírky a zloděje označovat všechny, a štvát jedny proti druhým. Troufám si taky říct, že těch gaunerů a vyžírků je nejvyšší procento právě v těch vrchních patrech politiky, kteří nám kážou vodu a sami pijí víno po hektolitrech. Umí žvanit, ale neobstáli by ani jako zaměstnanci, ani jako živnostníci. A pokud, tak zjistíme, že i na to jsme formou dotací neskutečně přispěli. Přesto si troufají mluvit nám všem do života.
Dokážu ovšem také říct, protože mám mozek i zkušenosti, že znám pár skvělých politiků napříč spektrem, a je mi ctí se s nimi občas potkat. Taky o nich neslyšíte v souvislosti s nějakými skandály. Ani nám nekážou. Nemluví nám do života. Proč jich není víc? Kdo by tam dnes probůh lezl, když se tam hrubě uráží, lže a je tam nejvyšší procento lidí s pochybným IQ, charakterem a schopnostmi? Degradovat se vstupem mezi tyto lidi? Co si o svých občanech myslí to nejhorší?
Nesmíme jim proto na to skákat. Spojme se proti nim. Ať se starají laskavě o to, aby rodiny neměly strach mít více dětí, protože jen tak půjde ekonomika nahoru, aby dotovali tyto rodiny namísto různých hnízd a podobných „podniků“, aby bylo kde bydlet za rozumné peníze a dostupné hypotéky, aby se po cestách jezdilo, ne stálo, aby tu bylo bezpečno a tak dále a tak dále, zkrátka ať se starají o to, o čem s odpuštěním jen žvaní, a nás ať nechají v klidu chodit do svých zaměstnání, provozovat své živnosti, své firmy, své hobby, přátelit se, a to co nejvíce pohodlně a důstojně, protože z našich peněz všichni tam nahoře žijí. Vědí to vůbec?
Vědí politikové vůbec, že my jsme jejich zaměstnavatelé, a oni naši zaměstnanci? Ne. Protože si ze svých funkcí už dávno udělali živnosti. A o tom to je. Tak už přestaňme poslouchat ty jejich řeči, a spojme si všichni proti nim. Jsme totiž na jedné lodi s názvem Česká republika. A oni ať si plují, s kým chtějí, když my jim nejsme dost dobří - protože jinak by si o nás nemysleli jen to nejhorší.
Nebo! Ať si laskavě sednou k těm veslům, ať se konečně hneme někam dál. Ne že budou čekat, že to (zase!!!) odedřeme za ně.
Politická scéna v naší zemi je tragická. Stylem, personami i obsahem. Politické strany totiž chtějí vyhrávat tím, že staví různé skupiny nás proti sobě. Nedovolme jim to.
Heslo rozděl a panuj - latinsky divide et impera - pochází z doby starověkého Říma. Vychází z poznání, že znesvářené a rozdělené skupině se vládne snáze, než skupině semknuté a vnitřně jednotné. Touto zásadou se řídili zejména účastníci politického boje, kteří se snažili vyvolat mezi svými protivníky nesváry a rozbroje, aby je pak mohli jednotlivě snadněji porazit a ovládat. Přesně to se nyní děje v České republice, a může to být začátek konce. Možná i demokracie v její samé podstatě.
Je to strašně snadné. Zveřejní se, že ženy berou méně než muži. Potom se postaví teorie živnostníci proti zaměstnancům a naopak. Pak velké firmy proti malým. A naopak. Lékaři státu proti lékařům soukromým. Bezdětní proti těm, kteří měli to štěstí a děti mají. Cyklisté proti automobilistům. Věřící proti nevěřícím. Malé obce proti velkým městům. Produktivní lidé proti důchodcům. Veřejné školy proti soukromým. A ten scénář je vždy stejný – podle toho, která partaj to říká, vytvoří se obraz nepřítele z nějaké skupiny, a ten se živí. Protože doufá, že těch „jejich“ je víc, a on posbírá jejich hlasy.
A proč to dělají? Jen naivní člověk by si myslel, že kvůli konání dobra. Ne. Jen kvůli sobě. Aby mohli vládnout. Aby měli moc. Protože moc je sladká. Takže se jí nechtějí vzdát.
A nad kým chtějí mít tu moc? No přece nad námi! Nad námi, které systematicky proti sobě rozeštvávají, abychom se žrali navzájem, oni pak v klidu posbírali funkce, domluvili se bez ohledu na předvolební proklamace, a pak společně vymýšleli neskutečné zhovadilosti proti nám, založené na nedůvěře v nás všechny.
Chtějí kontrolovat, buzerovat, hlásit, všechno vědět, diktovat a pokutovat, protože preventivně podezřívají nás všechny. Chtějí po nás, sami neskutečně nedokonalí, tedy po svých voličích, po volbách dokonalost. A co hůř, chtějí, abychom jim všechno to, co páchají a hodlají páchat, platili. Tedy - abychom jim na to vydělali. Takže chtějí škubat nás všechny. Jde jen o to, kdo přijde na řadu první, a kdo poslední, a jak se na to půjde.
A víte, co je nejhorší? Že my po nich ty stupidity opakujeme, a skáčeme jim tak na tuto primitivní metodu. Pohybuji se ve veřejné sféře i v podnikatelském prostředí více jak třicet let. Byla jsem v pozici zaměstnance i živnostníka i majitelky firmy. Jsem mámou i pracující ženou. Pomáhám svým rodičům důchodcům. Měla jsem vážně nemocného manžela, mám nemocné přátele. Mám dokonce přátele bez práce. Mám přátele s dětmi i bezdětné. Znám osobně spoustu pracovitých starostů, kteří nad politikou nahoře kroutí hlavou. Mám tedy řadu věcí v přímém přenosu a ve všech směrech.
A ve všech rolích, v nichž jsem kdy byla, to bylo o práci, a každá ta role měla mínusy a plusy. Takže vím, že jak mezi zaměstnanci, tak mezi živnostníky, jsou gauneři. Stejně jako jsou gauneři mezi advokáty, lékaři, starosty, mezi muži, mezi ženami…zkrátka najdou se v každé skupině lidí … Ale jen proto nebudu za svoloč a vyžírky a zloděje označovat všechny, a štvát jedny proti druhým. Troufám si taky říct, že těch gaunerů a vyžírků je nejvyšší procento právě v těch vrchních patrech politiky, kteří nám kážou vodu a sami pijí víno po hektolitrech. Umí žvanit, ale neobstáli by ani jako zaměstnanci, ani jako živnostníci. A pokud, tak zjistíme, že i na to jsme formou dotací neskutečně přispěli. Přesto si troufají mluvit nám všem do života.
Dokážu ovšem také říct, protože mám mozek i zkušenosti, že znám pár skvělých politiků napříč spektrem, a je mi ctí se s nimi občas potkat. Taky o nich neslyšíte v souvislosti s nějakými skandály. Ani nám nekážou. Nemluví nám do života. Proč jich není víc? Kdo by tam dnes probůh lezl, když se tam hrubě uráží, lže a je tam nejvyšší procento lidí s pochybným IQ, charakterem a schopnostmi? Degradovat se vstupem mezi tyto lidi? Co si o svých občanech myslí to nejhorší?
Nesmíme jim proto na to skákat. Spojme se proti nim. Ať se starají laskavě o to, aby rodiny neměly strach mít více dětí, protože jen tak půjde ekonomika nahoru, aby dotovali tyto rodiny namísto různých hnízd a podobných „podniků“, aby bylo kde bydlet za rozumné peníze a dostupné hypotéky, aby se po cestách jezdilo, ne stálo, aby tu bylo bezpečno a tak dále a tak dále, zkrátka ať se starají o to, o čem s odpuštěním jen žvaní, a nás ať nechají v klidu chodit do svých zaměstnání, provozovat své živnosti, své firmy, své hobby, přátelit se, a to co nejvíce pohodlně a důstojně, protože z našich peněz všichni tam nahoře žijí. Vědí to vůbec?
Vědí politikové vůbec, že my jsme jejich zaměstnavatelé, a oni naši zaměstnanci? Ne. Protože si ze svých funkcí už dávno udělali živnosti. A o tom to je. Tak už přestaňme poslouchat ty jejich řeči, a spojme si všichni proti nim. Jsme totiž na jedné lodi s názvem Česká republika. A oni ať si plují, s kým chtějí, když my jim nejsme dost dobří - protože jinak by si o nás nemysleli jen to nejhorší.
Nebo! Ať si laskavě sednou k těm veslům, ať se konečně hneme někam dál. Ne že budou čekat, že to (zase!!!) odedřeme za ně.