Opravdu se nechci dotknout žádného z kandidátů. S jejich rozumem nemá titulek nic společného. Jde o něco zcela jiného.

K tomuto blogu mne inspirovala jedna z otázek novináře v minulých dnech. Ptal se mne, zda mi nevadí, že v prezidentských volbách nekandiduje žádná žena. A já se sama večer u počítače rozesmála - a došlo mi, že mi to opravdu vůbec nevadí. A pak jsem si kladla otázku, proč jsem se vlastně rozesmála? Když jsem seděla sama u počítače? Je na té funkci něco směšného? Ne. Jen my ženy jsme prostě jiní tvorové.

Funkce prezidenta je u nás, až na výjimky, reprezentativní. Jednu z jeho významnějších rolí při sestavování vlády taky nelze přeceňovat. Spíše je nutno prezidenta litovat - protože je středobodem těch předkoaličních hádek a diskuzí, kdy všichni ví, jak by to měl nejlépe udělat, a ať to udělá jakkoli, bude částí národa odsouzen. Takže je takový mediátor s těžce rozhádanými stranami.

Ale abych se vrátila k tématu. Ukažte mi schopnou, moudrou a ambiciózní ženu, která by chtěla ztratit kus života na Pražském hradě, kde za sebou neuvidí nic, než plný diář formálních povinností. Ženy jsou zkrátka naprogramovány jinak - na výsledek, pokud možno rychlý a efektivní. Je to důsledek mimo jiné mateřské role, kdy musely zvládat náročnou práci, a ještě k tomu ratolesti a péči o kde co všechno. Takže představa utrpení hodin a hodin hovorů a rautů a všech možných jednání o ničem je přivádí k šílenství. Proto, mimochodem, se taky nehrnou do Parlamentu.

Žena potřebuje přijmout úkol, najít jeho efektivní řešení, splnit ho a vidět výsledek. Zdá se vám to slučitelné s politikou?

A další věc - funkce prezidenta, a vůbec chtít vykonávat funkci prezidenta, si žádá, ať se to pánům kandidátům líbí nebo nelíbí, dost vysoké ego a kus osobního narcismu. Ostatně proto ty pány tak vzrušuje už ta možnost kandidovat - i když někteří z nich dobře ví, že nemají příliš šancí. Tyto vlastnosti - ego a narcismus - jsou ženám spíše cizí než vlastní. Nezaměňujme to prosím s ambicemi - tam jsou naopak ženy, dle mého názoru, systematičtější a cílevědomější, protože být takové, při všech jiných rolích, prostě musí. Ale neberme pánům tu radost - ať kandidují, debatují, přou se... Je-li to jejich sen, nechť si ho plní.

A pak ta role případného prvního muže... Sebevědomé a schopné ženy mají vedle sebe buď stejně schopného a sebevědomého muže, který by tyto vlastnosti jako první muž okamžitě navenek, byť zdánlivě, ztratil (nechť feministky křičí, jak chtějí, prostě je to tak), nebo naopak muže, který svou ženu v tichosti a zpovzdálí podporuje, pečuje o ni, ale pak nemá zase ani on, ale ani jeho žena, potřebu tuto svou roli vystavovat - je to věc čistě těch dvou. (Roli veřejného submisivního partnera typu Nečase škrtám hned, protože netoužím ani po představě prezidentky typu Nagyová). Tedy pokud se bavíme o přirozeně respektovaných ženách, je role prvního muže státu prostě v partnerském páru problém. A dobrý partnerský vztah je pro chytré a moudré ženy nade vše. I nad funkci prezidentky.

Nemohu vynechat osobní život. Abych nedělala z žen světice, i ony občas šlápnou vedle. Jak by řekl jeden z bývalých prezidentů, i žena může být přistižena, jak jede "na červenou". Myslím tím třeba nevěru. Jenže co je dovoleno v našich končinách mužům (ba co víc, ještě tím získávají u žen voliček i u mužů voličů "body"), to není dovoleno ženám. Obdobně jadrnější mluva. Obdobně kila navíc. Obdobně, nedej Bože, nahaté fotky. Takže od ženy prezidentky by se čekalo, že bude prostě vzor cnosti, slušnosti, oblečenosti a štíhlosti. Jenže takové prostě nejsme. Občas některé jedeme "na červenou", občas řekneme jadrné slovo, občas nás mohou vyfotit nahoře bez, a holt prostě taky tloustneme. Někdy.

Takže která chytrá, rozumná a moudrá žena by chtěla být prezidentkou?

Chytrá, rozumná a moudrá žena přece nemá přehnané ego, netrpí ani špetkou narcismu, a je si velmi dobře vědoma, že stěhování na Pražský hrad by jí totálně zdevastovalo pracovní i osobní život. Navíc by to bylo všechno v kontrastu s její dosavadní prací, ať už lékařky, právničky, vědkyně, spisovatelky a tak dále... Přehlídka ztracného času bez viditelného výsledku. A úspěšné ženy si tak váží svého úspěchu, že jej nezahodí. Naopak prezidentka by se jako žena stala veřejným zbožím, a to už je se slovem moudrost v přímém kontrastu.

Takže nečekejte tak brzy zástupy žen mající touhu bydlet na Pražském hradě. Je jim dobře v podhradí. S jejich prací, s jejich partnery, jejich dětmi... a s velkorysým nadhledem, s nímž sledují ze soudních síní, operačních sálů, redakcí a tak dále ty mužské bitvy o funkce. Možná je to pro muže afrodisiakum - to opravdu nevím. V každém případě ani to ženy nepotřebují - nejlepším afrodisiakem je bezva mužský sám o sobě.

A když je nejhůř, může třeba i kandidovat na prezidenta - nebo kamkoli. Podstatné pro nás je, že nás ve správnou chvíli s láskou obejme. To je pro nás nejdůležitější. Kam se hrabe Pražský hrad.