Nerada teoretizuji. Jsem praktik. Takže o tom, co dnes zažívá Klaus junior, si dovolím psát jen proto, že jsem to v bledě modrém zažila kdysi taky.

Rozdíl je pouze v tom, že to nebylo na celostátní, ale pouze krajské úrovni, a že jsem ani nemusela být tak prostořeká, jako byl Václav Klaus mladší. Stačilo málo - nasbírat hodně preferenčních hlasů své straně. Tedy ještě jinak - stačilo být u voličů populární. Přihodilo se mi to kdysi v ČSSD, a to ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2002. Byla to doba, kdy jsem byla velmi aktivní zastupitelkou svého města, a profilovala se na významné kauze, v níž šlo o obrovskou investici do městské teplárny. Varovala jsem před ní, bojovala, tatínka mi kvůli tomu z té teplárny vyhodili, zkrátka čtyřletý nesnadný boj vabank (ve kterém jsem nakonec bohužel měla pravdu, neb investice přivedla teplárnu k bankrotu, a město o ni defintivině přišlo) mi vydobyl v regionu vysoké renomé - odvážné bojovnice, co ji ani mocní nezastraší. A nepřeháním - byly doby, kdy mne musela hlídat policie, neboť mi bylo závažně vyhrožováno.

Připomínám to proto, že mi toto mé úsilí v komunální politice v barvách tehdy ČSSD vydobylo postavení lídra za náš okres do Poslanecké sněmovny, a tu radost mi nezkazilo ani to, že mne pánové jako ženu novicku "šoupli" až na páté místo. V kampani jsem poctivě sjezdila kraj, a to vše vedle své náročné advokátní praxe, mluvila s lidmi...a výsledek byl znát na preferenčních hlasech.
Pavel Dostál – 6722 (7,4) - ministr a poslanec
Miloslav Vlček – 3878 (4,06) - poslanec
Kapoun Miroslav – 2652 (2,78) - poslanec
Honig Pavel – 1114 (1,16) - poslanec
Hamplová Jana – 5326 (5,58)
Pro přeskočení kolegů byla tehdy zapotřebí 7 procentní hranice (dnes je to 5 porocent), takže se pořadí nezměnilo. Do sněmovny jsem neusedla, protože Olomoucký kraj získal jen čtyři mandáty. Přesto jsem byla na výsledek hrdá, možná i šťastná, protože si mi zdálo, že to mělo smysl. Čekala jsem uznání od své rodné strany, že tento nevšední výsledek i v rámci celé ČR ocení, a v dalších volbách mne třeba postaví výš. Jenže... Opak byl pravdou. Dostalo se mi těžké sprchy, Proč? Zděšení. Málem nás přeskočila, potvora! O těch, co tu už nejsou, se má mluvit jen dobře, takže nebudu říkat to, co tehdy na mou adresu vyslovil lídr Pavel Dostál - jistě jinak bezva chlap. Ale vůči mne si výrazy a servítky po zveřejnění výsledků nebral. Stala jsem se jejich nepřítelem (ale jen některých, jinak mám dodnes v ČSSD řadu přátel).

Zkrátím to - volební výsledek, který poslance nade mnou tak rozhodil, možná i proto, že padaly hlasy, ať mi některý to křeslo ve sněmovně pustí, byly důvodem, proč jsem ČSSD navždy opustila, protože schopnosti se alespoň v tehdejší ČSSD neodpouštěly, neb sahaly po jistotách těch druhých. Vrhla jsem se proto v dalších letech důsledně na profesní dráhu, kterou jsem měla plně ve svých rukou. Ostatně s odstupem doby bych měla pánům poděkovat, protože bych v oboru jistě nebyla tam, kde jsem, kdyby mne z té partaje nevykousali.

Co tím chci říct, a proč v tom vidím spojitost s Václavem Klausem juniorem? Aniž chci hodnotit ODS jako takovou, neboť přátele mám napříč politickým spektrem, tedy i v ODS (a jsem tomu ráda), jen blázen nevidí, že podstatou útoků na Klause juniora je strach o křesla těch druhých. Klaus junior má přirozený projev, umí prostě mluvit, má "koule" i pro názor na hraně, umí provokovat, a tím oslovit tzv. normální lid... ale strana, která těchto atributů popularity neumí využít, a jejíž představitelé se bojí, že je Klaus mladší brzy nahradí, ho raději vyzvala, ať odejde. Svatá prostoto...

Mne tehdy taky řekli, abych odešla, že mi na mé preferenční hlasy se... (ano, tak to padalo), že se bez nich obejdou. Odešla jsem. Pak byly roky, kdyby mne zase chtěli zpět - protože by se jim mé jméno i ty hlasy hodily, a konec konců možná i ty "koule", kterých se tehdy tak báli. Ale to už jsem byla tak jinde, že jakékoli podobné angažmá v politické straně by už byl pro mne krok zpět. A to nejen proto, že moje práce vyžaduje apolitičnost, protože se "biju" za starosty napříč partajemi, pokud vím a cítím, že jsou v právu. Takže členství kdekoli to proto vylučuje.

V dobách OF jsem jako studentka stávala na pódiu vedle Zemana i Klause. S oběma jsem se potkala i později, a potěšilo mne, že si na mne oba hned vzpomněli. Zapadat prostě neumím, mám pusu a názory se netajím. Václav Klaus junior taky ne, a válcuje pozornost médií, což ostatním z ODS prostě vadí. Ne proto, že by to bylo špatně pro ODS, ale že je to špatně pro ty, které by mohl zastínit. Je dnes z ODS zkrátka jeden z nejpopulárnějších, pak ještě Jana Černochová a pár jmen - a je nutno to říct. Protože akademickou mluvou se popularita prostě nevybuduje. On má ten dar, že to dává. Protože asi ví, proč to dělá.

Jeden velmi úspěšný muž mi nedávno odpověděl na mou otázku, jak mohl dosáhnout takových úspěchů, že je to velmi jednoduché - že je nutné obklopit se lidmi chytřejšími, než je on sám. A že ti mu jeho vize pomohli zrealizovat.

Má-li dnes ODS vize, je potřeba, aby zapřáhla do jejich realizace populární lidi ze svých řad. I za tu cenu, že jiní třeba ustoupí do pozadí. Protože co se stane, když to nedokáže?

Václav Klaus junior opět, tentokrát asi ve své kuchyni, založí novou partaj, a stará ODS bude té jeho nové těžce dýchat na záda. A jak to, že to ODS nevidí, když to vidíme my, co jsme trochu čichli po listopadu k politice?

V okamžiku, kdy se kterákoli strana začne bát lidí, díky kterým získává preferenční hlasy, a díky kterým je o ní slyšet, třeba kvůli originálním nápadům až drzosti, je to začátek konce. A ti, kteří umí, se nespokojí s druhořadým místem. A tím budou okolí štvát. Jako Klaus junior. Nebo - nebo převládne velkorysost a zájem o partaj, a řekne se - pojď s námi do čela, a ty volby společně dejme. A ta slova platí dokonce i v případě, že to občas Václav Klaus junior přepískne. Osobně se totiž domnívám, že i to přepísknutí není z jeho strany náhodou.

Takže zůstává otázkou, zda ODS zvládne druhou léčbu Klausem. Protože pokud ano, bude mít dobře nastartováno. Pokud ne, budou si konkurenti mnout ruce, zatímco Václav Klaus junior bude, opět u stolu v kuchyni, sepisovat stanovy nové strany. A jako první krok v rámci PR se u toho kuchyňského stolu nechá vyfotit.