Nový stavební zákon je vykročení zpět k národním výborům

14. 07. 2021 | 03:45
Přečteno 4144 krát
A to není dobrá zpráva.

Stavební řízení změnu chtělo. Nový stavební zákon, i kdyby byl jinak dokonalý, je přesto špatným krokem. A ukáže se to velmi brzy.

Kdo jiný než advokát věnující se veřejnému právu by měl vědět, že dosavadní stavební zákon si o změnu koledoval už léta. Řízení bylo nepružné, často dlouhé, často zbytečně formalistické. Ostatně jako většina správních řízení. To už je tak úděl veřejné správy, že je vázána někdy nesmyslnými pravidly, která jí svazuji ruce a zakazují používat mozky. Tedy slovu změna by bylo možné fandit. Nicméně nový stavební zákon, o kterém jeho autoři prohlašují, že všechna tato negativa odstraní, boří po více jak třiceti letech něco více podstatného – zdvojený model veřejné správy. Velmi silně oslabuje pozici samosprávy, chcete-li, radnic, a velmi posiluje stát. Navíc to dělá velmi nesystémově, takže veřejná správa bude za chvíli takový chaos, že ruka nebude vědět, co dělá noha.

Přitom kdysi dávno, v devadesátých letech, kdy samospráva vstávala z mrtvých, jsem zdvojenému modelu veřejné správy až tak netleskala. Říkala jsem tehdy, že je dobře, že úřednicí vykonávající státní správu budou tzv. sedět na radnicích, ale že za státní správu by neměl hierarchicky odpovídat starosta, nýbrž by měla spadat pod tehdy fungující okresní úřady, které by taky odpovídaly za všechny průšvihy, co tito státní úředníci provedou. Přeloženo pro laiky – nadřízeným vedoucího stavebního úřadu ve městě by nebyl starosta (protože stejně mu do státní správy nemohl mluvit), ale vedoucí okresního stavebního úřadu; ale stavební úřad by na radnici sídlil, aby mohl daný státní úředník se samosprávou velmi úzce kooperovat, a rozvoj území tak měl hlavu a patu.

Zdvojený model veřejné správy, kdy na radnici funguje jak samospráva, tak státní správa, a dokonce někteří úředníci mají pracovní náplně vytvořené napříč, ale tehdy vyhrál, a dlužno dodat, že přes určitá dodnes identifikovatelná dílčí negativa jsme si na něj zvykli, zaběhl se a efektivně funguje. Blízkost státní správy je důležitá jak pro občany, tak pro samosprávu, a to se novým stavebním zákonem rozbilo v té nejdůležitější oblasti – v oblasti stavebních řízení.

Stát bere radnicím stavební úřady, aby je přesunul přímo pod sebe (personálně i hierarchicky); to celé za situace, kdy dávno neexistují okresy, které byly alespoň jakž takž fyzicky a "lidsky" blízko. Dnes tu máme pouze kraje, a krajské stavební úřady mají být pro stavebníky, včetně obcí a měst, nejbližším (!!!) partnerem. Tedy nebudou místní stavební úřady (které by fyzicky mohly zůstat tam, kde dnes jsou), ale pouze krajské stavební úřady, resp. jejich územní pobočky, které nemají být vzdáleny více než 35 kilometrů. Vše se prý bude navíc řešit elektronicky. Svatá prostoto - stavební řízení je přesně tím případem, kdy osobní kontakt je nezastupitelný – kvůli projektům, diskuzím nad mapami, geometrickými plány a tak dále.

Takže stavebník sbalí plány do auta, a pojede. Starosta sbalí horu papírů, a pojede. Protože stavební lokality a jiné stavební projekty nejsou jen vyplnění formuláře.

O lokalitách budou rozhodovat státní úředníci od 35 kilometrů vzdáleného stolu, bez znalosti regionu, bez sepětí s daným územím, bez svého začlenění do samosprávy. Přitom toto sepětí bylo jedním z obrovských kladů zdvojeného modelu veřejné správy – kooperace, vzájemné chápání se, znalost problematiky nad rámec „papírů“, účast šéfů stavebních odborů na jednání zastupitelstev (kde někdy zastupitele třeba i krotili v rozletu), na radách obcí a měst, a tak dále. Argumenty, že se tím odstraňuje podjatost, jsou úsměvné. Za prvé – říká se tím, že podjatost zde byla více jak třicet let. Za druhé – tento problém bylo možné řešit jiným způsobem, než vlámání se do zdvojeného modelu veřejné správy. A za třetí – státu se tak dává do ruky neskutečně silná zbraň přímého vlivu na všechny stavby v České republice. Od mobilního domku až po stavební lokality obcí a měst. Celé je to navíc nesystémové – jiná státní správa pod střechou radnic zůstává, a bude v tom neskutečný chaos.

V praxi se stane přesně to, co se stalo po zrušení okresů – veřejná správa se lidem vzdálila. Pocitově i místopisně - i hejtmany dnes stojí neskutečně mnoho osobních sil, aby „svůj“ kraj celý obsáhli a onen pocit vzdálenosti ve svých občanech ve své osobě eliminovali.

A že ubude úředníků? Samospráva bude muset mít stejně své“ lidi pro komunikaci s krajským stavebním úřadem, protože starosta to pochopitelně nebude. Když měl na radnici šéfa stavebního úřadu, mohl si ho zavolat, poradit se, co má o to patro níže přinést, co má město připravit, zda vidí záměr radních jako realizovatelný – tak se bude muset vypravit na krajský stavební úřad, aby dosáhl téhož. Ovšem s úředníkem, který "jeho" město nezná.

Podobně občané – vyběhli na stavební úřad, poradili se, a pak šli teprve oficiálně žádat o rozhodnutí. Teď nevyběhnou, v podání bude více chyb, bude se více vracet a opravovat… nebo cestovat. Ano, cestovat se bude velmi – třeba na místní šetření. Nebo se budou místní šetření omezovat, čímž se jen prohloubí neznalost úředníků, kteří budou o to víc rozhodovat od stolu a podle map, ne podle znalosti terénu.
Jak jsem napsala úvodem – stavební řízení chtělo zefektivnit. Odstranit zbytečný formalismus, zkrátit lhůty. Zjednodušit. To šlo ale bez onoho nedůvodného zásahu do organizačně fungujícího systému – stačil lepší zákon, aby po něm úředníci mohli sáhnout.

Osobně to vidím tak, že nutnosti změnit stavební řízení se „tak trochu hodně“ zneužilo pro oslabení samosprávy a naopak posílení státního vlivu do místních lokalit (včetně krajů), a nelze vyloučit, že to nekončí. Ad absurdum se můžeme dožít toho, že na náměstí větších měst budou velké budovy se státními úřady, tedy takové novodobé národní výbory, které ovládá stát, a někde v jedné nebo dvou kancelářích v obcích a městech se bude tísnit samospráva organizující majáles, a možná oddávající.

Proto považuji nový stavební zákon za velmi varovný signál. I kdyby se podařilo novým zákonem splnit všechny ony sliby (o čemž silně pochybuji), jeho největší mínus a nebezpečí tkví v tom, že státu se podařilo prolomit zdvojený model veřejné správy vlídný k občanům i k radnicím, sebrat samosprávě jednu z nejdůležitějších oblastí státní správy z jejího nepřímého vlivu a možnosti přímé kooperace, a neskutečným způsobem posílit procesní i faktický vliv státu na vše, co, kde a jak se v naší zemi bude stavět.

A když budu uvažovat ještě dál, může to být předehra pro argumentaci k rušení malých obcí směrem k vesničkám našim střediskovým, tedy k centralizaci nejen státní správy, ale i samosprávy. Protože i to už tady bylo (vzpomeňme na výrok kdysi ministryně Ing. Karly Šlechtové – "my nebudeme obce rušit, my je budeme slučovat").

Stavební zákon tedy definitivně prošel. To, zda budou naplněny všechny ty z mého pohledu nereálné sliby o efektivitě stavebního řízení, lhůtách a tak dále, to ukáže až čas. Všechny ty sliby ale byly, podle mého názoru, mimo jiné záminkou pro to, aby stát „ukradl“ občanům z jejich radnic úřad, který je pro rozvoj lokality ze státní správy nejdůležitější, odstranil možnost prospěšné kooperace státní správy a samosprávy ve stavební oblasti právě na půdě místních stavebních úřadů, a tuto oblast státní správy lidem fakticky vzdálil – což bude praxi nejvíce bolet.

Tedy přesto, že si uvědomuji, že stavební řízení změnu chtělo, a přesto, že doufám v to, že některé části nového zákona mohou být k dobru věci, budou-li fungovat, tak ono potencionálně dobré bohužel přebíjí ona největší „loupež třicetiletí“ ze strany státu. Ono to „uloupení“ stavebních úřadů radnicím je totiž tak nesystémový zásah do zdvojeného modelu veřejné správy, že podle mého názoru nemůže být poslední. Tedy možný plíživý návrat ke všemocným státním „národním výborům“, ať se budou nazývat jakkoli, bych vůbec nepodceňovala.

Slabá samospráva totiž vždy znamená mocnější stát. A proto novému stavebnímu zákonu nemohu tleskat. Jeho přijetí možná přináší par dobrých dílčích změn, ale ústup od veřejné správy pod jednou střechou ve prospěch státu je pro nás občany velmi špatnou zprávou.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy