Rodina je základ státu, říká jeden známý citát. A také základ planých politických slibů, jak nám ukazuje zkušenost minulých desítiletí. Kolik přísah jsme si vyslechli, kolik bití v prsa viděli! Rodina byla evergreenem všech předvolebních kampaní, skutek ale bohužel nakonec většinou utekl.

Nyní je tomu jinak. Politika MPSV i moje osobně je na péči o rodiny postavená a troufnu si říci, že jsme za dva roky udělali hodně skutečné práce. Posuďte sami: zvedli jsme rodičovský příspěvek, navýšili příspěvek na péči o třetinu, 500 korunami měsíčně za každé dítě chceme ocenit matky v důchodu, zavádíme sdílené pracovní místo, na spadnutí je náhradní výživné, předložili jsme také návrh, jak zlevnit bydlení a při koronakrizi zvedli ošetřovné. A proč to děláme? Protože chceme, aby lidem budoucnost dávala nějaký smysl, a aby se nemuseli bát mít děti. Máme-li ekonomicky a demograficky zvládnout následující dekády, musíme rodiny podporovat.

Nyní jsou na řadě jesle. Jako obvykle jsme se od expertů všech politických odstínů dozvěděli, že novoty jsou k ničemu, maminy je třeba nechat sedět doma, stát se nemá plést do výchovy a beztak prý chceme chlapečkům naordinovat růžové čepičky! Proti bizáru ale mluví fakta: 69 procent lidí si přeje, aby bylo v jeslích více míst. Možná to kritikům přijde zvláštní, ale dnešní mladí rodiče jsou cílevědomí, svobodomyslní a chtějí množnost volby. Někdo chce zůstat doma se svým dětátkem co nejdéle a využije proto naši unikátně dlouhou rodičovskou. A jiný by se zase rád vrátil do práce, aby mu neujel profesní vlak, potřebuje vyšší příjem, nebo se prostě jen chce zase dostat mezi lidi.

A právě možnost volby je klíčem k pochopení návrhu o jeslích, který schválila vláda. Pokud je ve stávajících dětských skupinách málo míst, protože jsou drahé a postupně přijdou o evropské financování, musíme nabídnout náhradu, která bude ve všech ohledech lepší.

Takže chceme, aby jeslí bylo více, aby je zřizovaly obce a vznikaly při každé mateřské školce. Klíčové pro nás je, aby nebyly jen pro bohaté, takže je budeme financovat ze státního rozpočtu a rodiče budou platit podobné částky jako ve školce. Zavedeme příspěvek na stravování a nebudeme se řídit reálnou docházku, která rodiče trestala za nemocné dítě. Chůvy se budou vždy starat nanejvýše o 6 dětí, resp. jen o 4, pokud bude některé mladší jednoho roku. Zavedeme standardy kvality, povinné další vzdělávání a pečující budou muset mít zdravotnické minimum. Celé by to mělo platit od léta příštího roku a stávající dětské skupiny budou mít další 3 roky, aby se novým podmínkám přizpůsobily.

Základ rodinné politiky totiž nespočívá v tom, že rodinám přikážeme budoucnost a vnutíme jim (zejména ekonomicky) nevýhodné strategie přežití. Podle mě musí každý dostat šanci naplánovat si vlastní cestu tak, aby plně vyhovovala jemu i jeho rodině. A tak i rozumím úvodnímu citátu: základem státu je spokojená rodina. Kde může dítě prožít klidné dětství, rodiče kombinují práci, rodinu a volno dle vlastního uvážení a penzisté vědí, že se jim stát odvděčí za starost o jejich blízké. Nic víc, nic méně. Prostě normální život.


Vyšlo v deníku Právo, 27. 7. 2020