Z průzkumů veřejného mínění opakovaně vychází, že kolem 70 % respondentů je spokojeno s naším školstvím.

V r. 2013 v kampani Česko mluví o vzdělávání (EDUin) dotazovaní hodnotili úroveň vzdělávání na ZŠ známkou 2,67. V šetření IPSOS (květen 2015) 71 % dotázaných považuje školství za dobré či „ani dobré ani špatné“. V publikaci Analýza výzev vzdělávání v České republice pro Nadační fond Eduzměna (2019) je uvedena časová osa dat CVVM, kde mezi lety 2013 až 2018 spokojenost se ZŠ také osciluje kolem 70 % s mírným poklesem v r. 2017 a opětovným návratem na předchozí procento v r. 2018.

Důvody spokojenosti taková šetření již nezkoumají. Uvažovat by se dalo samozřejmě o různých motivech a souvislostech.

Pak je tady oněch 30 % nespokojených. Rozhodně netvoří homogenní skupinu. Část bude nespokojena, protože jejich dítě narazilo na učitele, kteří se nechovají moc přívětivě. Tito rodiče – pokud na to mají – hledají nějakou alternativní školu. Jenže jakmile se dítě dostane z traumat předchozí školy, rodiče se začínají opět zaměřovat na výkon a tlačit na dítě. Nespokojenost tedy není se systémem, ale pouze v rovině „převodní páky“ systému, tedy s učitelem.

Být nespokojený neznamená automaticky porozumět příčinám

Těžko odhadnout, jaká část nespokojených přemýšlí opravdu systémově, tj. uvědomuje si špatná východiska systému. Zejména škodlivost předpokladu, že je v pořádku, aby se všechny děti ve stejný čas a stejným způsobem učily stejné věci, bez ohledu na jejich skutečné potřeby a možnosti. Přitom právě neuspokojování potřeb stojí za širokou škálou psychopatologických projevů dětí včetně šikany, která je rozlezlá ve školách a kterou školy často zametají pod koberec. Dá se předpokládat, že to byli právě takto přemýšlející lidé, kteří se od 90. let snažili o legalizaci individuálního vzdělávání, probojovávali nepochopení úředníků MŠMT i poslanců a senátorů a prosadili ho nakonec (asi po dvaceti letech) i na druhém stupni ZŠ.

Po éře soukromých škol realizujících osvědčené pedagogické systémy jako jsou zejména Montessori a Waldorf, začal znatelný odklon od modelu vnějšně řízeného vzdělávání. Stále víc se šířilo a šíří povědomí, že existuje model vnitřně řízeného vzdělávání, kdy si děti samy řídí co, kdy a jak se budou učit. Absolventi po dlouhá desetiletí existujících svobodných škol ve světě jsou důkazem, že toto vzdělávání nejenže nekončí rozjívenými nevzdělanci, jak si neznalí lidé často představují, ale že tito absolventi nemají nejmenší potíže, pokud chtějí studovat jakoukoliv vysokou školu, a jsou v životě úspěšní a spokojení.

Otevřený dopis Šance pro vzdělávání

Iniciativa dětí, mladých lidí, rodičů, učitelů a ředitelů zveřejnila před pár dny otevřený dopis, s kterým se mohou ztotožnit další lidé a podepsat e-petici. S hlubokým porozuměním pro potřeby své i potřeby dětí formulují autoři tohoto dokumentu, co žádají v oblasti legislativy. Za povšimnutí stojí i velmi kultivovaný nenásilný jazyk, jímž je dopis napsán.

Kvalita demokracie hodně souvisí s tím, jak se většina staví k potřebám, nárokům a právům menšin. Autoři otevřeného dopisu i signatáři e-petice rozhodně nechtějí nic nikomu vnucovat. Jen chtějí rozšířit možnosti vzdělávání, aby každý měl možnost najít nebo vytvořit vhodné vzdělávací prostředí/školu pro sebe a svoje děti. Chtějí ty možnosti nejen pro sebe, ale pro kohokoliv, kdo chce jinou školu, než je teď k dispozici.

Stojí za to je podpořit, protože jejich úsilí přinese plody i pro ty, kteří o tom zatím nemají ani tušení.

Text otevřeného dopisu

Vážení členové vlády, poslanci a senátoři,

dosud jsou dětem a mladým lidem předepsány formy a očekávané výstupy vzdělávání. Jsme zklamáni, když děti ztrácí vnitřní motivaci a vzdělávání jim nedává smysl. Postrádáme důvěru ve schopnosti rodičů, dětí a mladých lidí rozhodovat o svém vzdělávání a řešit důsledky vlastních rozhodnutí.

My ani naše děti nemáme ve vzdělávacím systému naplněné potřeby autonomie, vzájemné úcty, respektu a důstojnosti. Obracíme se proto na Vás. Přejeme si změnit legislativu tak, aby byly naplněny potřeby všech aktérů ve vzdělávání. Chceme otevřít veřejnou diskusi mezi dětmi, mladými lidmi, dospělými a zahájit s Vámi jednání o řešeních.

Je pro nás důležitá především možnost volby vlastních vzdělávacích cest a možnost rozhodovat o vytváření podmínek pro rozvíjení schopností, dovedností a vědomostí. Rádi bychom, aby všichni mohli vyrůstat a učit se v prostředích, ve kterých budou mít naplněny svoje potřeby. Přejeme si rozšířit možnosti vzdělávání v ČR.

Proto navrhujeme úpravu legislativy tak, aby:
- umožňovala zachování stávajících škol i vzdělávacích programů a současně otevřela cesty pro vytváření vlastních různorodých vzdělávacích příležitostí.
- školní docházka byla dobrovolná a vznikla tím příležitost vzdělávat se i jinými způsoby než docházkou do škol a formou individuálního vzdělávání.
- mohly vznikat rozmanité školy, vzdělávací centra apod.
- umožnila nabízet rozličné sociálně vzdělávací služby, které by byly legitimními a plnohodnotnými variantami vzdělávání ke školní docházce a odpovídaly by potřebám znevýhodněných dětí a jejich rodin.
- bylo možné nabízet dálkové, distanční a kombinované studium i další formy studia na všech stupních vzdělávání.
- vzdělávací soustava byla prostupná, otevřená a umožňovala studovat jakoukoliv školu nezávisle na věku a dosaženém stupni vzdělání, pokud lidé splní kritéria školy pro přijetí a nároky na studium.
- všichni účastníci ve vzdělávání byli nezávislí na jednotných rámcových vzdělávacích programech, které by tvořily nezávaznou nabídku.
- každý měl možnost stanovovat si vlastní vzdělávací cíle a formy i způsoby hodnocení výsledků vzdělávání včetně možnosti nebýt hodnocen.
- umožnila vytvářet vlastní kritéria pro prostorové, materiální i personální zajištění podmínek pro vzdělávání.
- proměnila kontrolní organizace na organizace podporující, jejichž služby budou pro školy dobrovolné a výstupy nezávazné.

Náš cíl je změnit legislativu vzdělávání v ČR tak, aby umožnila naplňování potřeb všech účastníků ve vzdělávání. Rádi bychom se aktivně zapojili, otevřeli veřejnou diskusi a zahájili s Vámi jednání o řešeních, která tento cíl umožní naplnit. Tímto vás žádáme o návrh prvního termínu společného setkání.

Michaela Řeřichová, Vladimír Kamba, David Urubčík, Gabriela Ježková, Milota Kadaňková, Jaroslav Eremiáš, Jiří Košárek